Švédská crusty partička Dissekerad nemá sice na
scéně extra hluboký kořeny, její diskografii tvoří „pouze“ dvě velký desky a
tři epka, ale její vysokooktanovost prošpikovaná muzikantským umem vážícím se k poměrně
provařenym jménům scény, stojí rozhodně za pozornost.
V pořadí čtvrtá nahrávka s praktickým názvem
čtyři obsahuje čtyři tracky a natloukli a nařvali ji čtyři nestoři švédský hardcore
punkový scény, kteří do minimalistický porce muziky v celkový stopáži
sedmi minut zúročili nejen roky strávený ve zkušebnách, ale bez debat i energii
načerpanou nespočetnym množstvím odehranej koncertů.
Dissekerad zahájili svůj útok na ušní bubínky
posluchačů v roce 2013 rovnou debutním full albem nesoucím název kapely
samotný. Tenhle debutní štych vyšel pod labelem Skrammel Records a to ne zcela
náhodou. Spoluzakladatelem uvedenýho labelu je totiž Mattis Rundgren, kterýho
znáš určitě z Makabert Fynd a ten drtí kytaru právě v Dissekerad. Od
debutu si ve vydávání nahrávek kapely předává Skrammel Records štafetu zejména
s labelem Phobia Records, od kterýho dorazilo epko na recenzi. Uvedený dva
labely nejsou provázaný pouze vydáváním nahrávek, ale i po vlastní hudební
stránce…ve stejnym roce kdy vypuklo tažení Dissekerad si zakladatelé obou
labelů testli se svýma kapelama kdo na společnym splitu potrápí více svoje
hlasivky…určitě víš o jakej sedmipalec se jedná.
Ale nebudu tě nudit exkurzem do jednoho zákoutí
historie velmi spletitý a poměrně nejen personálně provázaný scény. Epko se
čtyřmi minimálně pro mě opět těžce vyslovitelnými názvy tracků…ach ta Švédština,
ve který jsou samozřejmě i texty, který najdeš na přiložený kartě…vyšlo ve dvou
verzích lišících se limitovaným pojetím vlastního vinylu. Sto kusů spatřilo
světlo světa v rudě červenym provedení korespondujícím s nasraností na
již milionkrát skloňovaný nešvary společnosti, z nichž některý jsou
zachycený nejen na fotografický koláži na druhý straně vložený karty, ale i na
kresbách přebálky epka.
Po pokochání se oku lahodícím černobílým
zpracováním grafiky dosedá jehla na gramec a vzteklí psi se trhají ze řetězu. Poffen
(Totalitär, pozdější Krigshot, Makabert Fynd a další) štěká do zběsilýho bubenickýho
díla Pyriho (Avskum). Kytaru drtí uvedenej Mattis a čtyři basový struny Andre
Linder (Östermalm). Na sedmi uvedenejch minutách můžeš slyšet špinavej
švédskejch hardcore, tepající d-beat i nespoutanej neméně špinavej punk. S ohledem
na grafický výjevy přebálky bude špinavá i textová náplň. O zvuku se zmiňovat
asi nemusim…je to Švédsko a hardcore punk. Jednotlivý válce maj vskutku náboj,
jejich refrény sílu a s ohledem na výčet zkušeností jednotlivejch
hudebníků, se sázej i zajímavý – zde zejména výborný kytarový nápady…samo
včetně basovky.
Žádná nuda, žádnej kolovrátek…každej track má
vlastních ksicht a potenciál se ti zavrtat do lebky. Hodně povedená záležitost.
4,5/5
Grinch
Žádné komentáře:
Okomentovat