Debutní vinyl KIBERA u Phobia Records

Domácí angažovaná hardcore crust partička KIBERA se dočkala debutního vlisu do asfaltových drážek. Sedmipalec s šesti říznými tracky má na svědomí Mirek Vokál se svým zatraceně aktivním labelem Phobia Records (nahrávka číslo 249).

Nahrávku najdeš k poslechu na bandcampu: https://phobiarecords.bandcamp.com/album/kibera-s-t a koupíš jí na Phobii: https://phobiarecords.net/

Právě vychází reedice kazety MESSERSCHMITT 109 - Det är Helvete!

MESR z Jihlavy hrál brutální crust hardcore švédskýho střihu s metalovým přístupem, ale ne s metalovým zvukem, prostě swedish hardcore mängel as fuck!!!! Kytarový riffy zní jak opravdovej nálet zlounskýho letounu, basák pochopil, k čemu jeho nástroj slouží a boří a ničí, drtící mašinérie války tepe osudy nevinných v rukou bubeníka a zpěvák řve o život v bitevním poli! For fans of: Hellshock, Anti-Cimex, Deathside, Guided Cradle, Paranoid, From Ashes Rise. 

V sestavě MESRU pak jsou členové: Průmyslová smrt, Rapsöd, Disbeatless, Proletáři všech zemí, Lack of Sun, Rmut, ad. 

Originální zpracování kazetovýho vydání vychází ve vojenských barvách s "woodland" obalem s easy "greenbrain" devadesátkovou MS-DOS grafikou a radioaktivní partyzánskou "chartreusse" kazetkou! 

Pár změn oproti původní verzi: barevný oboustranný obal, potisk kazety, lehce změněné pořadí skladeb! 

ME-109 kills again!!!! 

Jubilejní 10. počin vydavatelství HARDCORE LOVES ALL COLORS records!!!! 

50 kusů venku! Neváhej!!!! 

Objednávej na: 

mipunk@seznam.cz 

Kazeta stojí 180,- 

Poštovné 80,- 

N.V.Ú. a Telex vydávají nové vinyly se starým obsahem!

Vydavatelství Black Point a PHR Records pokračují ve spolupráci na vydávání vinylových desek. V rámci této kooperace tak aktuálně vychází na vinylech nahrávky kapel N.V.Ú. a Telex. 

Album 14 dní bylo po několika demokazetách první plnohodnotnou nahrávkou N.V.Ú. Kapela se zde výrazněji oprostila od své novovlnné minulosti a přišla s mnohem punkovějším zvukem, který definoval jejich pozdější styl. Občasné výlety mimo klasickou punkovou škatulku nejsou na škodu,  naopak nahrávce přinášejí potřebnou pestrost. Skladby Dno, Hnusná Hra, či Až Já Budu Voják se nadlouho staly základem koncertních programů N.V.Ú.

Jihočeský Telex rychle překročil stín lokální kapely. V polovině osmdesátých let ještě pod názvem Novodur, který musela kapela kvůli pronásledování soudruhy následně změnit na Telex, plnili sály hlavně v okolí rodných Strakonic. Po změně názvu a příklonu k ostřejšímu hardcore punku se Telex rozjel po celé republice a hrál i na několika dobově významných festivalech v Praze. Těsně před revolucí navíc vzniklo jejich jediné demo. Následný rozjezd v podobě účasti na dvou vinylových kompilacích ukončil až rozpad kapely. Až v roce 1996 se Telex krátce vrací v původní sestavě na pódia a natáčí plnohodnotné album. Deska Punk Radio kombinuje písničky Telexu i letité skladby Novoduru v novém kabátu.

www.phr.cz

https://papagajuvhlasatelrecords.bandcamp.com/album/punk-radio

https://papagajuvhlasatelrecords.bandcamp.com/album/14-dn

06. 12. 2022 – Casualties, N.V.Ú., Just War

Liberecký Bunkr ke konci letošního roku nabídl řadu punkových chuťovek. Jednou z nich byli Casualties, kteří si na začátku prosince v rámci svého EU/UK tour připravili pět zastávek v Čechách ve společnosti N.V.Ú. a Just War.

Akce ve všední den začala na čas a tenhle vydařený punkový večírek odpálila pražská stálice JUST WAR. Tenhle parádní punk, kde mysl i ruce jednotlivých hudebníků vede více či méně Lemmy doprovázel v tomto prostoru taková jména jako Total Chaos nebo Acidez. V Liberci se také nejednou ukázali v Azylu, takže tady byli prakticky jako doma. Zvuk se bez debat povedl, ostatně stejně jako průřez dosavadními nahrávkami kapely. Nejvíc jsem docenil věci z debutní desky “ Situation Normal Still Fucked Up“ a živě mě teda dost bavily i věci ze splitu s italskými Call The Cops, se kterými kapela chystá tradičně v Praze silvestrovskou veselici. K tomuhle splitu si pořád razím cestu, i když je v polici stejně jako všechny dosavadní nahrávky kapely. Skvěle zmáknutý set rozehřál nejednoho šílence, kterému bylo úplně buřt, že musí druhý den do práce…hlavně že je večírek. Po hudební stránce bylo o kapele na Crumpitu už napsáno dost a stále to platí. Návštěvou jejich koncertu chybu prostě neuděláš.

Jako druzí, ovšem už poněkud s horším zvukem předvedli průřez tvorbou ve své aktuální podobě hradečtí N.V.Ú., kteří měli prsty v pořádání této akce v rámci "podpáry". Osobně jsem kapelu viděl naposledy ke konci roku 2019 ještě se Štěpánem Málkem a pak jsem N.V.Ú. bez Málka a V.V.Ú., se kterými právě Málek hraje věci od N.V.Ú. nechal u ledu. Ty hnoje, které kolem toho jely a v podstatě stále jedou, smrděly až moc. Takže tenhle koncert bylo moje první setkání s novou sestavou a vlastně i novou tvorbou. Ze začátku setu při náloži starých pecek jsem se nemohl ubránit pocitu, že nový vokalista Aleš Navrátil při zpěvu napodobuje nejen trochu logicky zpěv, ale i pohyby Štěpána Málka. K tomu i částečně ta fyzická podoba…no, chvilku jsem si připadal jako na revivalu. Ovšem když zazněly nové věci, které nový zpěvák už nemusel “pouze přezpívávat“, ale mohl do nich dát i kus sebe, byl jsem na první zkušenost spokojený. Následný domácí poslech tracků z let 20-22 nedopadl vůbec zle. Aleš Navrátil do kapely asi zapadl, zpívat umí a krom několika technických šotků, to kapela v Liberci odehrála dobře. Škoda jen toho zvuku, který zcela nesmyslně válcoval kopák s basou.

Skladbou Chaos Sound včetně intra to s neuvěřitelnou intenzitou odpálili CASUALTIES. Osobně nejsem hardcore fanoušek téhle new yorské kapely, takže neprožívám odchod frontmana Jorge Herrery a užívám si příležitostně nejen desky s Hererou, ale i s novým vokalistou Davidem Rodriguezem, který mě baví i ve Starving Wolves…“Written In Blood“ jsem si na akci koupil dokonce na LP. Lidí s mým pohledem na věc byla v příjemně zaplněném klubu zřejmě většina, protože když se náhodou dotočil circle pit, přišla na řadu wall of death nebo řada stage divingových kousků včetně skoku Rodrigueze. Ten mezi hitovkami kapely sestoupil do pitu, posílal tam mikrofon a obecně se svými spoluhráči budoval skvělou atmosféru koncertu. Navíc nebyl pit nějak agresivní, a kdo spadl, neutrpěl žádnou újmu. Kapela měla energie na rozdávání a mezi sadou chytlavých “halekaček“ přišla i message ohledně postavení žen v Iránu s trackem “So Much Hate“. Bohužel zvuk nebyl stejně jako u předchozí kapely ideální. Poslouchal jsem půlku ze zadních řad a půlku u pódia a tohle prostě zvukař nevychytal.

Na všední večer i přes ten zvuk vydařený večírek...Punk Rock Love!

Grinch

Požár mlýna: Pardálové se konečně zatočí na vinylu!

Původně jednorázový projekt, který měl skončit jediným koncertem a nakonec se stal jedním ze symbolů devadesátých let. Plzeňská kapela POŽÁR MLÝNA vznikla v roce 1989 jako projekt členů hudebních těles Chronická Nevinnost a Smíšené Pocity. Z plánovaného jednoho koncertu pro pobavení kamarádů se nakonec stala kapela fungující více než dekádu. Crazy punkový cirkus Požáru Mlýna natočil sedm alb a demonahrávek, zúčastnil se kompilace Plzeňská scéna a svým neotřelým vystupováním si získal tisíce fanoušků po celé republice.

Nic podobného jako Požár Mlýna u nás snad nikdy ani nevzniklo. Ulítlé texty s dadaistickým nádechem, rock’n’roll se saxofonem a naprosto šílená pódiová show. Kapela definitivně skončila v roce 2003, nicméně někteří členové přešli do dalších pozoruhodných hudebních uskupení. Kytarista Hrabák pokračuje v rockabilly Mordos Gang. Hned tři z bývalých členů se naplno věnovali nejúspěšnějšímu českému ska-punku Tleskač. Zpěvák Prasopes pak po čase přechází do tanzmetalové kapely Trautenberk, která se svým humorem dá považovat za jakéhosi duchovního nástupce Požáru Mlýna.

V roce 1992 natočil Požár Mlýna své nejznámější album Točte se pardálové. Patnáct skladeb včetně největšího hitu Halušky z chlastu nyní vychází ve vinylové podobě u PHR Records. Remasterovaná nahrávka je presentována v obalu, který je věrným reprintem toho původního kazetového.

www.phr.cz

https://papagajuvhlasatelrecords.bandcamp.com/album/to-te-se-pard-lov

01. 12. 2022 – Die Schlangennächte Tour – Liberec, Azyl

První zastávku česko-německého mikro tour pražských pošlapávačů hostií Sekeromlat s názvem “Die Schlangennächte Tour“ hostil liberecký Azyl. Ovšem než započala nesvatá mše, objevily se na stagi v mlze umocněné kadidlem OČI VLKA. Bez úvodu a s menší lyrickou stránkou věci se v trikách Bathory a Immolation servíroval black metal z Krušných hor. Znepokojivá kytara, příležitostný nelidský řev a vše devastující bicí baterie nestojící zdaleka jen na dvojšlapce…vynikající. Bez přestávek…se skvělým zvukem, inspirativní dávkou frustrace města setnutého mnicha Analberta i tajemnem místních hlubokých lesů proběhla velmi intenzivní půlhodinka severského černého kovu. Tahle dvojice brázdící domácí undergroundový rybníček od doomu, přes hardcore/crust až k black metalu cca dvacet let. V očích vlka působí čtvrtým rokem a na kontě mají cca půl hodinovou demopásku z roku 2020. Jak moc se její náplň kryla s živou přehrávkou, nejsem schopen posoudit. Co jsem ovšem schopen zhodnotit, je to, že dvojice své nástroje ovládá velmi zručně a ani po kompoziční stránce, která utáhne jak naživo, tak z pásky i delší tracky bez náznaků nudy, to rozhodně není zlé…ba naopak. OČI VLKA si určitě zaslouží tvou pozornost, ať už na koncertu nebo z bandcampu.

Na všední den solidně zaplněný klub hladově vyhlížel SEKEROMLAT. Ti nastoupili na rudě nasvícenou stage v duchu otců hudebního žánru…ostny, řetězy, malby na obličej. Démonické intro, zpěvákův stojan ověšený kostmi, pohřební svíce a trhání bible během jednotlivých tracků. Kouř, nedýchatelno, štiplavý zápach kadidla a v muzice spíše vláda chaosu než řádu. Už na tři roky starém demu bylo patrné, kam se se Sekeromlat ubírá a letošní debutní album “Dr​á​py a tes​á​ky“, ze kterého se převážně hrálo, toto jen potvrzuje. Špína, hrubost a bestialita v podobě kratších skladeb soustředící se často z větší části na přednes a budování atmosféry, než na kompozici samotnou. Jestli to půjde tímhle tempem, tak s další deskou si budou hudebníci zakopávat koncertní háv před akcí půl metrů pod zem, zpěvák bude posilovat hrdelní skřek před koncertem ze sáčku s mrtvým havranem a začnou se do fanoušků házet žiletky. Přes uši mě i přes bez debat vydařenou choreografii břinkla nejen pecka “Zemřeš utopený“, ke které má kapela klip, ale i nový track, jehož název jsem samozřejmě zapomněl, než jsem dojel z akce domů. Obě nahrávky tohoto syrového/hrubozrnného black metalu stejně jako koncert nelze než doporučit.

Na všední večer vskutku extrémní večírek…jdu si pustit De Mysteriis Dom Sathanas.

Grinch

26.11.2022 – Terrorhammer, Witchtrap, Okult – Mladá Boleslav, Farářova sluj aka Orthodox

Farářova Sluj aka Orthodox klub je vskutku kultovním místem na metalové mapě, a to nejen v České republice. Toto tvrzení podporují nejen četnost koncertů s kapelami napříč světadíly, ale i jména, která se na plakátech a následně i na pódiu v tomhle prostoru objevila. Za mě mezi největší šlehy patřily Waco Jesus, Skeletal Remains, Enisum, The Killing, Corrupt Moral Altar, Baest, S.D.I. nebo Můra. I přes skutečnost, že se v klubu hulí a dým rozežene občas nějaká ta pomýlená pravačka po x-tém pivu, tak mě uzavření Sloje, ke kterému dojde koncem letošního roku, mrzí. Jirka do toho dal hodně a aktuálně se i o berlích sápal na stage, aby doladil zvuk vystupujícím kapelám. Sousedé nemají logicky pro etrémní metal kolem půlnoci, opilecký řev nebo močení na plot pochopení, takže se to dalo čekat. Poslední dobou koncerty končily v deset hodin, a pokud se mírně přetáhlo, byl hned konflikt.

Takže zastávka tour kolumbijských Witchtrap se srbskými Terrorhammer byla možná poslední možností navštívit tohle “doupě“ a naposledy spatřit malby na klenutých stropech skrze závoje z pavučin. Program odstartovali hradečtí OKULT, což je personálně propojená kapela s pardubickými Dysangelium a ve které najdeš za škopkama tlučmistra z trutnovské Exorcizphobie. Precizně odehraný a s umem poskládaný death metal odkazující na řadu velkých jmen žánru se stejně jako uvedení Dysangelium vydal po tažení na křesťanství na další “křížovou výpravu“, tentokráte proti Islámu. Jejich novinková a zároveň třetí deska “Postmortal Interrogation“ jednotlivými zářezy trhá náboženství na kusy, ovšem do jaké míry je tohle apolitické nechám na čtenáři/posluchači, jelikož kauza Hardcore Majáles stálé žhne a odkazy na apolitičnost kapely se lehce hroutí s jejich historickou přehlídkou triček na pódiích.

Trojice WITCHTRAP z Kolumbie slaví letos třicet let na scéně, v Evropě se ukazují vůbec poprvé a poslední deskou z magického roku 2020 dávají jasně najevo, že nepatří do starého železa a živou přehrávkou dali neméně jasně najevo, že do hudebního důchodu se ještě také rozhodně nechystají. Kapelu, která se původně jmenovala Dark Millenium založili dva bratři v kolumbijském Mendellínu, následně ji přejmenovali dle slavného osmdesátkového hororu Witchtrap a krom opakované výměny basáka to tahle dvojice: bicí, kytara + řev s blackem střiženým thrashem drtí do dnes. Všichni členové jsou poměrně hudebně aktivní ve škatulích od heavy speedu přes black metal až k zatuchlému death metalu. Všechny uvedené vlivy v jejich tvorbě najdeš (ten death samozřejmě velmi poskrovnu), a pokud máš rád starou školu, bude tě kapela určitě bavit. Já jsem byl z živé přehrávky nadšený. Poctivý bubenický základ s kouzlící i riffující kytarou a pořádně špinavým vokálem…odehraný s neuvěřitelnou intenzitou Tenhle speed vyhnal ze Sloje dozajista i toho posledního pavouka a zahřál u srdíčka nejednoho staromilce, mezi které se řadí i já.

TERRORHAMMER ze Srbska avizovali prodej poslední a bez debat skvělé desky “ Gateways ToHades“, ze které se pochopitelně hrálo, ovšem potíže s lisem posunuly vydání na příští rok…škoda. Moje úplně první setkání s tímhle blackened speed thrashem s trochu ostřejším zvukem oproti předchozím Witchtrap proběhlo díky debutnímu ípku “Vintage Black Mass“, které projelo před deseti lety českými distry. Logo jako ze staré školy donutilo tehdy hudební kuchyni z jižního Banátu ochutnat téměř každého včetně mě. V sestavě i přes nedlouhé působení kapely na scéně zůstal z původních členů už jen hlas a kytara v podobě Vladímíra, který je zároveň producent a vlastník studia Wormhole. Nahrávky si tedy peče téměř sám. Kapelu aktuálně tvoří s bubeníkem a basákem, který naskočil do sestavy teprve letos. Uvedené album bylo ještě nahrané a nazpívané minulým basákem, ovšem ten nový má rozhodně brutálnější hlasový projev, což zajisté docenili všichni na koncertu přítomní. Vysokooktaný a zatraceně chytlavý mix black, speedu a thrashe vycházející ze staré školy s naprosto mohutným zvukem si bez debat žádal ještě přídavek a za mě i opakovaní celého setu…masakr a důstojné rozloučení s hudebním sklepení u Faráře…R.I.P.

Fotky

Grinch

25.11.2022 – No Vida, Patole The Much Better – Hudební klub Díra, Nový Bor

Vždycky když píšu report z reunionu kultovního novoborského prostoru nejznámějšího pro všechny asi jako Díra, je to takové nostalgické. Na koncerty tam chodím už téměř dvacet let, ovšem o pravidelnosti nemůže být řeč, jelikož proběhla nějaká ta odstávka a program nebyl a asi ani nikdy nebude stopro dle mého gusta. O historii tohoto novoborského/českolipského CBGB jsem už psal, takže bych se nerad opakoval, ale věř, že tenhle klub pamatuje velké věci nejen v rámci regionálního rybníčku. Z místních kapel určitě Samochotijo…video přímo z Díry a následně Tartupaluk, jehož páteř v podobě No Vida pořádala dnešní akci nebo projekt Zero, který tvořil pojítko mezi velkými místními a dnes již neaktivními jmény jako Si! a Scream of the Lambs. Ze zahraniční mě blízké scény to je rozhodně koncert španělských crusterů Ursus, který se konal pár dní před pochodem neonacistické dělnické strany Novým Borem, a před Dírou se to policejními jednotkami jen hemžilo. Za zmínku stojí rovněž opakovaná otočka Chucka Norise v podání německých CN Roundhouse kick. Ale zpět k aktuální akci, kdy se vrací na místo činu cca po deseti letech Míra s Radkem ze Samochotů a se svou novou kapelou No Vida nakopávají novoborskou scénu opět k životu…samozřejmě se bavíme o scéně, kde hardcore je více než hudba.

Za zvukařský pult usedá bývalý zpěvák Confuso Sino, Culture of Death a zvukař Datel, který prostor dobře zná, a to z obou stran pomyslné barikády a kouzlí zvuk, který umocňuje zážitek ihned z první kapely, kterou jsou liberečtí THE MUCH BETTER. Kapela hrála opět s basou, kterou obstaral nový člen a po koncertu nelze než konstatovat, že zapadl. Kapele k údernosti pomohlo nejen časté vzedmutí se z kolíbavých pasáží á la Saetia až k blackmetalové kytaře nebo hc crustové pumelenici, ale i uvedený zvuk, který zejména ve violence pasážích řezal hlavy z krku. Žádný nástroj včetně hrdelního řevu hlavního zpěváka nehrál druhé housle a vše drželo i přes řadu ostrých kompozičních změn pevně pohromadě. Naposledy jsem viděl kapelu v červnu v jejich domovském Azylu, pár měsíců předtím v Hadovi a zase v Azylu a musím uznat, že koncert v Díře byl bez debat doposud jejich nejintenzivnější…i bez mlhy. Skvělé emíčko s průnikem do další žánrů, které umí pořádně kousnout. V dohledné době bude venku konečně nějaká nahrávka. Zatím můžeš podpořit kapelu koupí merche v podobě triček nebo tašek se skvělou grafikou. 

S pražsko-slezskými PATOLE jsem měl letos už také tu čest a z koncertu jsem si odnesl pouze pozitivní dojmy. Stejně jako u předchozí kapely se mi ovšem set v Novém Boru líbil doposud nejvíc a jeho vše živé devastující závěr vskutku jen tak z hlavy nedostanu. Dostal jsme opět hudební záběr od neurvalých Vole až po rytmické a emotivní Gagarin…i s několika odkazy na Joy Division. Melancholické texty v naléhavém vokálním projevu bubenice v českém jazyce, které stejně jako dosavadní tvorbu najdeš na bandampu kapely jdou přímo na komoru…ostatně jako celé kompozice, které přesně vystihuje kolize noise rocku a post punku. Radost tohle živě poslouchat.  

Plný klub. Podpora pro akci i z Liberce, Prahy. Podpora pro nového provozáka a spousta nostalgiků i zvědavců, když se znovu Díra otevřela. Na koncert NO VIDA to už prostě houstlo. Už jsem to několikrát psal, tahle kapela se vymyká zaběhnutým škatulím. Kapelu jsem letos viděl jak v klubu, tak na venkovním pódiu. Kličkuje mezi žánry a pojí žánry na první poslech nespojitelné. Ve zvuku, který na mě byl lehce přepálený, se bohužel utápěla zajímavá kytara. Jinak obrovské nasazení na domácí půdě, kde to začalo a kde je na co návazat. Textová melancholie s optimálně posazenými vokály Míry a Martiny fanouška ve výsledku zpráskala stejně neúprosně jako Radkovy basové struny. Delší a skvěle atmosféru stupňující kompozice se skvělým bubeníkem nepostrádaly nezbytnou dávku variability nenarušující ten “gaze“ a nedaly bez debat prostor k nudě. Těžko tohle popisovat, lepší je slyšet, což je už možné na bandcampu kapely. Fyzická podoba v podobě asfaltu bude také. Vau…dej si Bau. Přijď na koncert a obecně podporuj domácí scénu.

Grinch

10.11.2022 – Sham 69, Ruined Floor – Bunkr, Liberec

Legendární kapelu Sham 69, která byla dle mnohých v Anglii před neuvěřitelnými pětačtyřiceti lety stejně slavná jako Sex Pistols mám osobně spojenou “pouze“ s několika punk rockovými hity opakujícími se na různých kompilacích. Na rozdíl třeba od uvedených “Pistolí“ nebo kupříkladu Generation X jsem nikdy nesáhl po řadových nahrávkách, a tak jsem k tomu přistupoval i v případě samotné zastávky letošního tour v libereckém Bunkru.

Jako předkapela se ukázali RUINED FLOOR, česká punk rocková formace složená z lidí s hudební minulostí včetně provařeného Spínací Špendlíku, sázející textově na prověřená témata práce ve fabrice a šedi běžného života. Z průměru českého punku kapelu vytahuje nejen notná dávka hitovosti jednotlivých skladeb, ale i zdařilá hra na dvě kytary, což jsem už ostatně kvitoval už letos na jaře, kdy jsem měl možnost vidět a slyšet tuhle kapelu vůbec poprvé, a to ve společnosti P.U.M. a Vision Days. I přes výše uvedené jméno nedokázal poloprázdný klub tuhle rozhodně ne marnou šou “od lidí pro lidi“ docenit.

S kvalitním zvukem, leč mírný skluzem, se pokračovalo v punk rockové krasojízdě v podobě vystoupení legendy SHAM 69. Ano, už i na tento koncert jsem četl reakce, že se jedná spíše o revival s ohledem na rozhodnutí vyloučit posledního zakládajícího člena, a to frontmana Jimmyho Purseye roce 2006, který následně v roce 2011 začal s dalším bývalým členem souboru vystupovat taktéž pod hlavičkou Sham 69. Tohle se prostě děje a dít bude…viz kauza americké hardcore legendy Cro-Mags, kterou až letos na podzim ukončil rozsudek soudu. Ale zpátky k viděnému koncertu, ze kterého i přes skutečnost, že zazněly největší hity jako If the Kids are United, Borstal Breakout, Hurry Up Harry nebo Hersham Boys, mám velmi rozporuplné pocity. Rozhodně klobouček před výkonem bubeníka Iana Whitewooda, který v kapele tluče s přestávkou od roku 1979 ale jak poznamenal jeden z fanoušků, věk nezastavíš. Zcela pochopitelně nedůrazná bicí hra, ač kompenzována vytaženou basovou kytarou působila prostě lehce úsměvně. Set list byl minimálně pro mě poskládán poněkud nešťastně a jednu skladbu jsem fakt vyloženě protrpěl. Závěr koncertu v podobě dvojitého návratu na scénu s přídavky nejen z uvedených hitů mě však utvrdil, že tahle partička i přes rok založení 1975, personální kotrmelce a věkový průměr kapely samotné, umí ještě pořádně kousnout. Proběhlo pogo, řvaní fanoušků s kapelou do mikrofonů na pódiu a na poloprázdný klub i mohutný aplaus. Ostatně můžeš se zajet přesvědčit sám do karlosova Noise Baru, kde Sham 69 vystoupí v sobotu 12.11. společně s výbornou německou hardcore partičkou None Shall Fall, která mě před rokem zničila na Death Coffe Party.

Výsledný dojem z koncertu je i přesto něco větší než jen odškrtnutí další legendy na koncertním wantlistu. Síla ducha a poselství punku, které není jen opít se s kámošema, žije, stačí pročíst  FB stránku kapely…respekt!

fotky

Grinch

Infernal Fest 9 – Bastion Edition

Na Brutal Assault i přes řadu zajímavých kapel asi nikdy nepojedu, ale atmosféru josefovské pevnosti se mi povedlo ochutnat konečně návštěvou klubu Bastion No. 35. S ohledem na nájezd cca 300 km jsme vyrazili na poměrně našlapaný line-up ve dvou. První, co mě po potlačení klaustrofobních pocitů po proniknutí chodeb a klubového prostoru k pódiu zamrzelo, byl nejen špatný zvuk, ale i více než hodinový skluz díky diletantství zvukaře…tohle se fakt nepovedlo. Druhé mrzeníčko bylo napadení zdravotně znevýhodněného kluka přímo před pódiem během setu Catastrofy a jeho následná bagatelizace ze strany dalších fanoušků. I když bude řada lidí prskat, tak tohle je prostě aktuální obraz metalové komunity, která už dávno není bezpečným místem. Ale mrkněme se s odstupem času, kdy povolily emoce, jak z výborných setů, tak z incidentů, jak to všechno vlastně bylo.

Kdo v klubu někdy byl, asi ví, že s parkováním je to bída. Je prostě nutné dorazit s předstihem a urvat si flek. Po zaparkování před parkovištěm pro busy a stezce podél Labe čeká návštěvníka výstup na Korunní hradby a kratší sestup do útrob části pevnosti s číslem popisným 285. Vlastní klub tvoří dvě nudle, z nichž v jedné se hraje a v druhé je bar. Bez debat to má svoje kouzlo a také svoje limity.

Jako první prověřili prostor a fanoušky pražští KAAR, jejichž poslední dvě nahrávky poslouchám v autě poměrně často. Kapelu samotnou sleduju od ípka “Choroby naší doby“, které přišlo ne recenzi ještě do Tubery. Další jejich nahrávky jsem už recenzoval pro label Support Undeground, který je pevným pojítkem mezi většinou tento večer vystupujících kapel. Borci se nenechali otrávit zvukařovým zdržením, výsledným zvukem a ani bídným nastavením odposlechu, kdy se basák fakt nemohl trefit do refrénů a nasypali to do velmi slušně zaplněného klubu bez zbytečných prostojů. Zazněly nejen tracky z uvedených dvou nahrávek, ale i z trojsplitus Catastrofy a Exorcizphobií, se kterými ten večer sdíleli Kaar stage. Set byl slušně agresivní, jak se v daném ranku sluší a patří a jak jsem ostatně borce viděl naposledy na letošní Death Coffee Partyv Litoměřících. S ohledem na to, co se šušká na scéně, bych neváhal s návštěvou jejich nejbližšího koncertu.

Následující LAHAR, kteří ještě umocnili thrashovou agresivitu, byli pro mě svého času velkým zklamáním, které pominulo až letošní deskou “Stínání hlav“, která mě poslala na první poslech do kolen. Toho času se jednalo o odklon z extrémního hardcoru k nové thrashové vlně, což mě dost mrzelo a kapelu jsem pustil k ledu a nevrátil se k ní ani přes angažmá Banána nebo Inyho. Letos jsem však neodolal a pustil si ukázky z nové desky, kterou jsem si ještě ten večer objednal do sbírky a v Bastionu si sbírku doplnil ještě o předchozí dva roky staré dvanáctipalcové ípko. Zvuk naprosto vražedného setu, který se nedávno otiskl z jiné akce do asfaltových drážek v limitované edici 22 kusů, byl sice o něco lepší než u Kaar, ale jako zvukař, bych se styděl si za něj vzít peníze. Lahar začali a následně převážně hráli z nové desky a tahle naštvaná syrovost evokující staré Debustrol bez hnědé pachutě drtila vše, co jí stálo v cestě. Čerti znovu přijeli od Budějovic a ukázali, že těch dvacet let na scéně má takový výsledek, že ti spadne čelist. Skvělý koncert.

Trutnovská EXORCIZPHOBIA dostala ten večer jako první povedený zvukový kabát a jejich set mě fakt bavil. S lehkostí zahraný a muzikantským umem protkaný thrash/crossover s nezaměnitelným Skořiho vokálem. Čirá radost ze sledování hry jednotlivých hudebníků i celkového dojmu. Ještě lepší set než dva měsíce zpět na uvedené Death Coffee Party. Tuhle partičku registruju od doby, kdy přinesl Rowdies z Maximed Records CD-r, které si kapela vydala sama přes nahrávky u uvedeného labelu Support Underground, který svého času sázel v rámci thrash metalu pecku za peckou, až po aktuální ípka nebo libový live počin z pražské sedmičky. Kvalita materiálu jde stále nahoru a občas se už jedná spíše o poslechovku než o mosh párty, což při domácím poslechu čím dál víc častěji cením…no, prostě tady vedle nesáhneš.

Po cestě jsem bilancoval, jestli se více těším na Lahar, nebo na Catastrofy, ale slovenští hosté předčili má i tak vysoká očekávání. Ona vysoká očekávání byla nastavena nejen třemi deskami, které jsou precizní a zároveň originální, ale i skutečností, že tahle kapela se nebojí nazvat řadu věcí pravými jmény, ať už se jedná o antifašismus, dezinformační balast nebo krvavou ruskou válku na Ukrajině, což bylo patrné už na první pohled, aniž by cokoli jednotliví hudebníci pronesli na mikrofon. Hrálo se ze všech velkých desek a samozřejmě hodně z té poslední, ze které zazněly pecky jako “Soroš a píčoviny“ anebo sabbathovská věc „Voják v poli“. Kapela má hudební rozsah, nápady a hlavní vlastní ksicht, díky kterému ji bezpečně poznáš. Set byl velmi energický, precizně zahraný a přídavek byl naprosto na místě. Velká pecka byla “Morava“ a bohužel velkou škodou bylo přerušení setu uprostřed skladby s ohledem na napadení zdravotně znevýhodněného kluka přímo pod pódiem. Vzít někoho do kravaty ať už ze srandy a pokračovat v tom i když se mu to evidentně nelíbí a je vyděšený, není žádná legrace, ale debilismus, který neomlouvá ani víc piv, než dokáže mozek unést. Navíc pokud se jedná o člověka, který má evidentní hendykep a přišel si v poklidu poslechnout oblíbené kapely a po tomhle zážitku, už třeba nepřijde. Jinak mám jasný vzkaz pro všechny ty blbečky, kteří naznačovali, že je dotyčný na hlavu. Nemoc si vážení nevybírá a osobně si ještě pamatuju dobu, kdy byla metalová komunita celkem bezpečný prostor, což už dnes bohužel evidentně není.

Pár fotek z akce najdeš na mých stránkách.

Grinch