Telex - Řeznickej Krám (double LP 2024)

Telex je pro většinu posluchačů nostalgií, ale pro všechny základním kamenem tuzemského hardcore punku. Kdo nezná alespoň útržky textů kultovních pecek jako "Skejtová Růžena" nebo "Zlatý Slavík", ten zřejmě přiletěl v Perseverance z Marsu.

S ohledem na kořen v roce 1984 kapelu provázela nejen dobrá odezva publika, ale i rudá hydra, která již během prvního roku fungování kapely rozehnala jejich koncert a samozřejmě následoval zákaz činnosti. Kapela ovšem pokračuje pod jiným názvem a další zákaz na sebe nenechá dlouho čekat. Třetím startem v roce 1986 je již vystupování pod všem dobře známým názvem Telex a v roce 1989 vzniká ve zkušebně jediné album kapely, a to "Řeznickej Krám", které se stalo naprosto kultovním.

Demokazeta prošla neúprosným zubem času bez ztráty kytičky a její dobový zvuk si můžeš vychutnat, jelikož těžko seženeš původní kazetovou verzi či následnou kazetu od Black Point, na kompilaci “Takoví To Bylo...“, kterou si kapela vydala sama na dvou CD-rkách a kterou jsem si tehdy bez prodlevy ihned objednával. Psal se rok 2002, kdy už šest let kolovalo cédéčko “Punk Radio (The Best Of)“, které si kapela nahrála před svým rozpadem v roce 1996 ve studiu Českého rozhlasu. A stejně jako znovu nahrané písně v rozhlase se i “Řeznickej Krám“ dočkal asfaltových drážek u PHR.

První LP vydání zremastroval k dané věci povolaný člen kapel Vzor 60 a Zeměžluč Marek Jánský aka Barmy. Album bylo osekáno z původních dvacet osmi na dvacet skladeb a musel být překreslen jeho obal na LP formát. Tuhle desku jsem si kupoval také ihned jak v roce 2016 vyšla. O tři roky později vychází obalem barevně odlišný repress, který lehce bourá překupnický ráj. No a konečně letos se dočkáváme plné palby na dvou vinylech s bonusem navíc, kde zvuk šperkuje opět o něco více mistr Otyn ze studia Davos…což jen podtrhuje oblibu kapely nejen mezi hardcore punkery, ale i metaláky.

Osobně mi kazí nadšení samotné zpracování přebalu. Na jednu stranu chápu strohost a uvedené užití zašlé zelené barvy jako symbolu doby, ovšem nejen s ohledem na cenovku limitované edice (80 kusů do prodeje) ve výši 1.000 Kč, ale i na kultovnost dané nahrávky bych čekal obsáhlý gatefold jako tomu bylo třebas u nahrávky “Punk A Pogo, Live In Rockfest 87“ z dílny kapely s Telexem často srovnávané a to H.N.F. Takhle tu máme obyčejnou kapsu a vložený dvojlist s jinak zajímavým obsahem z pera Johana z Fobia zine.

Osobně se aktuálně tluču mezi demáčem a x-tým reunionem kapely, kdy zpěváka Petra Doušu doplnili již mladší hudebníci, což jsem měl možnost vidět na slovutném festivalu Obscene Extreme, kde mám vždycky ohromnou radost ze shlédnutí kultovních kapel. Zvuk z Davosu mi sedí. Je autentický a neskutečně syrový. Prostě hraje to dobře. K vlastní hudební náplni je asi nejvýstižnější tvrzení vydavatele LP verzí včetně této, že nahrávka vzniknuvší v plesnivé zkušebně během pár hodin roku 1989 má mnohem větší sílu, než vyumělkované kraviny pořízené v superstudiích za nehorázné částky.

Tlak doby, vyhranost hudebníků z hospod a chuť se bavit dala vzniknout neskutečně výbušné a tvrdé kolekci kratších lehce zapamatovatelných skladeb, které i po letech překvapí svou rychlostí a neurvalostí. Nahrávka má rozhodně co nabídnout i další generaci posluchačů, což můžu osobně potvrdit, jelikož si některé fláky prozpěvuje můj syn.

Pokud bych měl nahrávku i přes repress zhodnotit, tak jediným jejím, zato velkým, mínusem je již uvedené zpracování obalu, které prostě působí odfláknutě.

Jinak kdybys desku chtěl, tak standardně teď týden po vydání za trojnásobek na Aukru.

4,5/5

Grinch

Catasexual Urge Motivation - The Encyclopedia Of Serial Murders (LP verze 2024)

Italský hardcore thrashový label F.O.A.D. po LP debutu českého all star grindcore/goregrind komanda Sick Sinus Syndrome a LP reedicích mocných Švédů Regurgitate sahá ještě hlouběji do kanálu chorobného goregrindu a to rovnou do vod, které patří mezi nejextrémnější vůbec. Ano, řeč je o japonských cyber gore šílencích Catasexual Urge Motivation a jejich slovutné encyklopedii sériových vrahů.

Byl jsem čerstvě na střední škole, když jsem lačnil po co největších hudebních extrémech, které se v dané době nalézaly zejména ve staroškolském goregrindu (skutečně zapomeň na tanečky á la Gutalax) a cyber grindu, narazil jsem náhodou na konci devadesátek v kamenné prodejně Tortuga (kterou vlastnil v přízemí jednoho z děčínských věžáku Martin Lihač) na kazetu C.U.M., kterou rok předtím vydal jistý Honza Ditko také z Děčína. Strohý rozkládací booklet s gore výjevem jak z crime flicků a razítkem Icy Illusions na druhé straně složeného papíru formátu A4 nebyl zdaleka tím největším extrémem. Tím byla hudební náplň, která smetla z cesty vše, co jsem doposud v rámci etrémního metalu slyšel a vlastně je tomu tak dodnes.

F.O.A.D. Records v kooperaci s krajany Nuclear Abominations Records na teprve druhé LP reedici C.U.M. (první má na svědomí Grind Block svým pojetím mého prvního zakušení téhle kapely v podobě nahrávky “Death To Pigs“) tasí mocné zbraně zejména v podobě zpracování alba. Dvě černé, případně barevné limit desky najdeš v rozkládacím trifoldu s povrchem imitujícím staré plátno s vlepeným bookletem. Součástí je samozřejmě nejen na label, ale i na interpreta samotného, obi strip. Navíc posluchače kamkoli oko zavítá, doprovází bohatá grafika plná japonských uměleckých děl extrémních praktik S&M, mučení a smrti.

Fascinací zvukem a zanecháním strýčka Willa Rahmera o několik stupnic šílenství níže jsem so dostal přes jednoho pražského kamaráda k demo a promo páskám C.U.M. z let 1994 a 1995, což bylo hudební zvěrstvo, které nemělo vskutku v mé tehdy ještě kazetové sbírce obdoby. Xté kopie špatně čitelných xeroxových obalů a neskutečné hudební šílenství tvořilo fascinující koktejl, kterému nešlo z pozice fanouška extrémních kytarových žánrů odolat.

Dvojnásobná letošní nálož desek v podání italských labelů ukrývá bez ořezu kompletní debutní full materiálů bratrů Kanaiových. Yuzin a multinstrumentální Tomoaki přes jehlu tvého gramofonu míchají téměř po třiceti letech znovu ten nejvražednější koktejl. Již samotný zvuk nahrávky je naprosto devastační a se strojově znějícími bicími nemá pro mě doposud konkurenci. Dvaadvacet stop prostých inter střídá na stopáži delší než hodinu kulometné kadence se zlověstně znějícími středními až pomalými tempy. Chorobné názvy skladeb s ještě chorobnějšími vokály a nervním kytarovými linkami jsou bez debat materiálem jen pro otrlého žánrového posluchače.

A to, že se dá jít ještě dál, ukázali bratři v dalších nahrávkách, které pečlivě zmapoval label na domácí půdě nejpovolanější a to Bizarre Leprous Production v podobě pěti po strop nacpaných kompilací s názvem “Nekronikle Continues“…tohle nikdy neskončí…

Držím v ruce tenhle komplet, který jsem ráno vyzvedl v zásilkovně a mísí se ve mně pocity nostalgie, vzrušení i fascinace…přesně jako když jsem kapelu slyšel prvně ze sprasené kazety.  Zapomeň na tanečky v dětských oblečkách a úsměvy na fesťáku, tohle je gore v krystalické podobě a o čem to je, tomu se nikdo nesměje.

5/5

Grinch

Pure - Hell on Earth

Pure je jméno, které na domácí grindcore scéně už nějakou dobu rezonuje. Někoho neočekávaně sestřelilo tři roky debutní mini CD a někdo šel na jistotu za kapelní sestavou, jejíž složení garantuje bez debat minimálně výkon hodný pozornosti žánrového posluchače.

Tak jako název Pure vzniknul tak nějak samospádem, vznikla samospádem i tahle kapela nebo projekt…těžko říct, jak to uchopit. Každopádně jedno je jisté, že základní kámen byl položen v roce 2017 na troskách legendární rubanice БУТ, kdy kytaristu Honzu a bubeníka Zbyňu začaly po třech letech svrbět prsty. Přes veškeré snahy se jejich nová tvorba stočila k tomu, co jim jde nejlépe. Ve zkušebně se následně objevuje s basou Vlakin (Ingrowing) a po poslechu demonahrávky se přidává na vokálu Bilos (Malignant Tumour). První kapitolu kapely/projektu společně s uvedeným mini CD uzavírá hostující vokalista Topi (Pigsty). Mini CD rozpoutává pod vynikajícím obalem (toto se tofužel nedá říct o obalu z Hell on Earth) libozvučné deseti skladbové grindcore peklo. Druhou kapitolu PURE uzavírá právě recenzovaná nahrávka Hell on Earth, která spatřuje světlo světa tři roky po debutním mini a na které nahrazuje vytíženého Vlakina mistr neméně profláknutá postava domácí scény Beherit (Ahumado Granujo nebo Alienation Mental).

Na plnohodnotném albu natahuje kapela dvounásobně jak track list, tak stopáž…tudíž se dostáváme na dvacet skladeb a stopáž necelých dvaceti čtyř minut, což je u tohoto žánru optimální. Jen ta grafika mi oproti debutu prostě nesedí, stejně jako font z bookletu. Nahrávalo se opět u Otyna v Davosu, takže zvuk nemohl dopadnout špatně, stejně jako tvorba z rukou a hrdel lidí z Ahumado Granujo, Alienation Mental, Bizarre Embalming, БУТ, Dobytčí Mor, Ingrowing, Isacaarum, Kandar, Malignant Tumour, Pigsty, Plastic Grave, Rubufaso Mukufo, Sick Sinus Syndrome nebo Uprise…slušný výčet více jak dvaceti let zkušeností s tímhle třeskutým žánrem u všech zúčastněných.   

Kapela koncertovala nejprve z Bilosem a poté s Topim, se kterým jsem je viděl letos na Obscene Extreme a bylo to maso. Maso je ostatně i poslech nahrávky samotné, protože po intru z mocného hororového bijáku Hellraiser se to sype jedna báseň. Báseň je to ovšem pořádně naštvaná, jak se na daný rank sluší a patří. Skladby se ani zdaleka nepřibližují hranici dvou minut a paní nuda zde vskutku nemá prostor dělat posluchači v hlavě neplechu. Kompozice léty prověřených kytarových a bubenických postupů je vskutku čirou radostí poslouchat. Chvilku jsem si sice musel trochu zvykat na polohu vokálu, ale nakonec mi dosedl jako poslední díl bezchybné skládačky toho nejlepšího, co můžeš na domácí scéně a v daném žánru poslechnout (no…uvidíme, spíše uslyšíme, jak budou znít z nahrávky nové válce mocných Ingrowing). Po Sick Sinus Syndrome je tu další grindová a to doslova kamarádská radost pro radost…radost budeš mít taky, když si stříbrný kotouček za lidový peníz koupíš…teda až na ten obal, ale tím si nenecháme tu radost kazit, žejo. TOP!

PS: křest proběhne pod taktovkou Marcelky na letošním Power Grindcore.

5/5

Grinch

11.11.2023 – Extreme Nordic Meeting vol. 2 - Liberec, Azyl

V libereckém Azylu proběhlo již druhé hlučné dostaveníčko pod hlavičkou EXTREME NORDIC MEETING. Stejně jako v prvním ročníků někdy vloni v září měli prsty na akci vystupující fastcore úderníci MIKExWAZOWSKI, kteří se na proklatě nízké azylácké stagi cca po roce opět potkali s anarcho punx INSTANT IRONY.

Akce tradičně pod heslem: “Absolutně nulová tolerance rasismu, nacismu, fašismu, homofobie a sexismu!“ a vstup od 161 Kč vejš dle možností každého platícího přilákala méně lidí, než jsem čekal…škoda. Akci odstartovali téměř na plakátový start MIKExWAZOWSKI. Tahle čtverka mě baví od začátku, a nejen na jejich koncertech, ale i doposud jediné nahrávce v podobě split kazety s LADY GAZA je vidět poměrně velký progres, za kterým zřejmě stojí/stálo mimo aktivního hraní i působení Maršálků v dalších hlučných kapelách. Jednotlivé výbuchy hněvu od intra “uděláme bordel“ měly krom devastačního účinku i dostatek záchytných bodů. Zpěvák bez váhání smázl pomyslnou hranici tvořenou hranou pódia a celkově to pěkně tlačilo. Set nebyl zbytečně dlouhý a každý ho mohl zakončit v novém triku kapely a s vegan tortillou v ruce. Bez zbytečných průtahů naskočila power violence dvojice LADY GAZA. Ještě kratší a v jistém ohledu i extrémnější výbuchy měla na svědomí v Liberci dobře známá dvojice Oskar (Interpunkce, Terminator X) a Petr (Sølitär, Murder Inc.), která za řízného zvuku sáhla krom letošní nahrávky i do zmíněného splitu s MIKExWAZOWSKI. Z pódia to opět solidně tlačilo a po setu nebyl problém zakoupit nějaké nahrávky v distru labelu “S Kudlou V Zádech“, za kterým stojí právě Oskar. Po těchto dvou extrémních libových setech a zjištění, že další kapela KLINGER z důvodu nemoci nevystoupí jsem dostal porci anarcho punku z Ústí Nad Orlicí. S kapelou INSTANT IRONY jsem se potkal vůbec poprvé a zle to rozhodně nedopadlo. Ovšem úplně jsem se zpočátku nedokázal přepnout z nastoleného hudebního modu a chvilku mi trvalo si zvyknout na produkci i zvuk. Poměrně chytlavá a jak již produkovaný žánr dává tušit i angažovaná tvorba rozhýbala většinu přítomných. Set jsem sice neviděl do konce, ale z jeho poloviny dle setlistu na stagi jsem si odnesl jen pozitivní hudební dojmy. Ostatně můžeš posoudit sám na bandcampu kapely…ještě lepší by bylo vyrazit na koncert, protože na zadku můžeš sedět v důchody a pokud máš hlouběji do kapsy, tak konkrétně na obdobných akcí se u vstupu vždycky nějak domluvíš.

Doufám, že se uvidíme na příštím ročníku.

Grinch.

Disfigured Corpse - Sick World MMXXIII

Je tomu už více jak pětadvacet let, co jsem si přinesl domů z jednoho CD bazaru splitko Total Death / Disfigured Corpse. Tenhle split byl jedním ze zakládajících kousků mojí tvrdě metalové CD sbírky společně s takovými veličinami jako Brutal Thruth nebo Cannibal Corpse. Následně jsem si už vždy kupoval novinková alba až do finálního “Human Corrosion“ z roku 2010...posléze samozřejmě i všechny nahrávky Antigod, kteří na troskách Disfigured Corpse tak nějak vznikli.

Asi zde nemá smysl podrobně pitvat historii této ostravské veličiny, jejíž kořeny sahají až do roku 1991, tedy rok před vydání uvedeného splitu, který je fanoušky stále hojně vyhledáván, takže došlo i na jeho reedici. Od té doby prošla kapela logicky kompozičně i zvukově nějakým tím vývojem, který aktuálně stagnuje na třeskutém hardcore grindu s potenciálem ti pořádně zamotat hlavu i nohy v pitu, což se stalo skutečností na Obscene Society festivalu, který byl návratů plný…samotný spojený festival Obscene Productions a Insane Society, velký návrat Ingrowing a právě Disfigured Corpse s novými tracky. Do té doby o sobě dala kapela pořádně vědět jen CD coverovou kompilací “25 let znetvořené mrtvoly“ vycházející jako příloha dnes již tofužel neexistujícího časopisu Pařát.

Ale dost keců okolo a šup na novinkové mini CD, které je vskutku mini, protože vlastní hudební nosič ukrytý ve slušivém digipacku, který grafikou navazuje na dlouholetou tradici kapely, obsahuje pouze tři skladby v celkové stopáži necelých sedm a půl minuty. Sice chápu politiku vydavatele, ale tohle by se prostě hodilo více na sedm palců. Ještě se sluší zmínit, že je na spadnutí split s Ingrowing, kde budou mít obě kapely nové vály. Aktuální mini album otevírá provařená klipovka “Green Kill“, které stejně jako následujícím dvěma štychům sluší zvuk z Jablunkovského studia Southock Recording, který ještě šperkoval následně mistr Otyn ve Vyškově. Kapela sundává nohu z plynu pouze pro salvu hutných rifů umocňující skutečnou tvrdost nahrávky, které stejně jako grindcore kvapíky v tomhle dvouminutovém pekle (včetně intra) doprovází charakteristický vokál Vládi Třískaly. Strhující porce energie a skvělý žánrový mix provází posluchače i v následujících věcech. “Social Shock Corpse“ jednoznačně ukazuje, jak hodně zdatní jsou jednotliví hráči jak ve vlastním hraní, tak v kompozici, kdy ve zdánlivě jednoduché skladbě poutavě šperkují. Závěrečná věc “Sick World“ disponuje krom uvedeného i poměrně variabilním hlasovým projevem a apokalyptickým outrem.

Celkově je to svěží, perfektně zkomponované i zahrané, koncepčně i na první pohled graficky vymazlené (vlastní fyzický nosič budu v ruce držet až zítra…tak případně doplním nějaké informace/dojmy).

Jako ochutnávka na další aktivní období kapely je to TOP. Slušel by tomu rozhodně víc formát sedmi palců a nějaký ten vtip, na který jsme byli u kapely zvyklí.

4,5/5

Grinch

04.11.2023 - Infernal Bastion fest 16 – Jaroměř, Klub Bastion No. 35

Druhá návštěva Bastionu No. 35 v rámci dalšího Infernal festu byla ještě horší než ta minulá. Vím, že to zní fakt zle, ale pokud někam jedeš 300 kilometrů a dostaneš zvuk jak z kýble a skluz dvě hodiny bez jakékoli omluvitelné příčiny, tak je kritika prostě na místě…stejně jako je na zvážení, jestli má vůbec smysl plánovat výlet na další ročník…ale vezmeme si to pěkně popořadě.

Kdo v klubu byl, dobře ví, že je to s parkováním na trávě podél Labe na štíru, takže je na místě přijet s předstihem. Klub je otevřen totiž dříve, než je uvedeno na plakátu. Naštěstí se zde nekoná tradiční martyrium jako v libereckém Bunkru, kde je po změně majitele běžné, že se mezi dveřmi dozvíš, že to ještě nemají připravené a nechají tě stát v mrazu venku (pokud teda nejsi žena do třiceti let s výstřihem, žejo). Odbavení u pokladny v Bastionu bylo tradičně bez problémů, stejně jako bar s fér cenama. Tím ovšem pozitiva končí, protože už úvodní zvukařovy kejkle smrděly bez debat průserem.

Co jsem měl možnost vidět a slyšet, tak nejvíce zvuk odnesli pražští hardcore-punkeři JUST WAR. Tuhle kapelu sleduju od jejího počátku a nikdy mě jejich koncert nezklamal (jak klub, tak velké pódium na festivalu). V Bastionu jsem se skluzem pod taktovkou “zvukaře“, který pro mě zcela nepochopitelně pálil v klubu jedno cigáro za druhým dostal z JUST WAR údery rytmičku, rázové vlny z aparatury, zpětné vazby a hučení. Miki i Jehuda měli minimální prostor pro pohyb, aby něco nesnesitelně nehoukalo už do tak odporné zvukové koule. Zvukařova reakce na toto byla, já to neslyším, musím se podívat dopředu…wtf. JUST WAR začali střílet největší mordy v podobě “Atheist Prayer“ a “Cards and Dice“ hned ze začátku setu, ale díky zvuku šlo všechno do háje. Nakonec mě ani nemrzelo, že na pódium nevlezl Bilos s “The Hangman“, což jsem s ohledem na účast Malignant Tumour trošku očekával. Koncert dohráli, ale s čistým svědomím musím konstatovat, že horší zvuk jsem v životě neslyšel…a to jsem projezdil různé prostory včetně vykachlíkovaných bývalých hajzlíků pro třicet lidí na stojáka, kde v rámci DIY hrály špinavé screamo hardcory, a i tam byl zvuk čitelnější.

Jinak ve velmi kvalitním line-upu pokračovali zmínění MALIGNANT TUMOUR, kteří měli ten večer nejlepší zvuk. Až na backing vokály to šlo…Bilos si v tomto ohledu také nebral směrem ke zvukařskému pultu servítek. Přehrávka patnáct let starého alba “In Full Swing“, kterému bylo věnované celé tourko, mě posadila na zadek a jsem rád, že jsem stihnul alespoň jeho poslední zastávku právě v Bastionu. Bezchybný, energický a naprosto devastující set doplnily ještě další tracky z jiných alb v rámci přídavků. Oku lahodící grafika reedice přehrávaného alba se na fanoušky valila jak z obří plachty na stagi, tak ze slušivých trik v rámci kapelního merche. Škoda jen, že reedice desky vyšla pouze v boxu s pexesem a nikoli jako limit plus standardní asfalt. Samotný uvedený album, který původně vydal i na místě přítomný Barvák je plný silných momentů a všechny jsem je do puntíku z pódia dostal…kloubouček.

Set MT mi neskutečně spravil náladu, a i přes opět zhoršující se zvuk mi jí udrželi ve skvělé formě i následující INGROWING. I přes utopenou kytaru a hůře čitelné bicí, což je zejména při techničtěji pojatém grindcoru jaký hrají Ingrowing dost zásadní, jsem si sedl na zadek podruhé.  Koncert byl ještě mocnější, než na Obscene Society letos na jaře, kde to naprosto ovládli…stejně jako nyní Infernal Bastion fest 16…nikdo nic jiného asi nečekal. Přehrávky z kultovních desek mísící rifovou devastaci s matematickou techničností plus naprosto zničující novinky, se kterými se jde za chvíli do studia k Otynovi do Vyškova…bez debat první liga! K tomu nefalšovaná skromnost člověka, který formoval domácí grindcore scénu a vyšla o něm zaslouženě i kniha…pokud nemáš, kup si jí. Ingrowing jsou jednoznačně klenot domácí extrémní scény, v jehož návrat na pódia už nikdo nedoufal a mezitím už je prakticky na cestě nový materiál ve formě CD splitu s další restartovanou legendou Disfigured Corpse, se kterou se Ingrowing tak rádi špičkují (jinak Disfigured Corpse mají už jedno novinkové mini CD venku…škoda jen, že má pouze tři válce).

Slušně rozjetý večírek s na dnešní poměry až závratnou návštěvností (klub byl solidně zaplněný) stopnul až výpadek proudu během první skladby od FAUST. Tihle thrasheři hrají poměrně často (protože jsou prostě skvělí), takže nemělo smysl čekat až to někdo dá do pořádku, protože se kolem elektřiny lítalo téměř půl hodiny a celkový skluz tahle nehoda natáhla na neuvěřitelné dvě hodiny. Dostal jsem smsku, že už se hraje, když jsme kličkovali mezi srnkami a divokými prasaty mezi Josefovem a Lázněmi Bělohrad.

Jak jsem psal v úvodu, další účast je i přes opakovaně skvělý line-up vskutku na zvážení. Zvuk a skluz...jedna velká bída. Nějaká videa najdeš u mě na stránce a špičkové fotky od Jardy najdeš zde.

Grinch

20.10.2023 - Sick Sinus Syndrome, Impulsealer, Močový Khameni, Laid to Waste – Želízy, Kovárna

Do Želíz jezdím rád. Krásná příroda Kokořínska protkaná sochařským umem Václava Levého a hospoda Kovárna, u které pravidelně probíhá jednodenní festival Želíszká Kovadlina. V Kovárně se za rok odehraje i pár vnitřních akcí a line-up stojí vždycky zato. Ostatně ne jinak tomu bylo předposlední říjnový víkend.

Tuhle akci bych se nebál nazvat sletem bubeníků, protože ihned první set, který měli na svědomí IMPULSEALER, byl až na zvuk jedna velká hudební paráda. Na můj vkus se hrálo trochu potmě a trochu moc nahlas, ale vem, to čert…třeba ten, který stráží bar uvnitř hospody. Čistokrevný grindcore v podání malého Johna (ex-Bowel Fuck, Destructive Explosion Of Anal Garland, Godsfury, Pisstolero, Roach Sodomy) a Marzeny (ex-Marnost, Hibakusha, Marne a další) trhal dlažbu z podlahy Kovárny. Kulomet krátkých a nervních fláků nedával prostor k výdechu. Poslední nahrávku v podobě split kazety s My Body is a Cage z loňského roku společně s kompletní diskografií kapely poslouchej na bandcampu…tohle stojí zato jak živě, tak z nahrávky.

Další hudební parádičku večera měli na svědomí nekorunovaní králové Želíz ústečtí MOČOVÝ KHAMENI. Precizně zahraná kolize crust a grindu s přídavky v podobě coverů kapely typu Disrupt, na které se celá tvorba tria odkazuje, je vždycky zárukou kvality. Khameni mě zničí, kdekoli hrajou, téměř vždy mají skvělý zvuk (i tady se zadařilo) a často klubovou akci s přehledem hudebně ovládnou…je až neuvěřitelné s jakou lehkostí sypou tak agresivní muziku, ještě když si bubeník u toho vesele prozpěvuje…čirá radost sledovat jejich koncert. Radost byla sledovat i další set, který návštěvníka přesunul od grindu k poctivému thrash metalu. Ani zde bubeník nezůstal výkonem schovaný za spoluhráči, protože Adam (Crippled Fingers, Congenital Anomalies a teď nevím, jestli má ještě čtvrtou kapelu) to sype s přehledem i mezi extrémními hudebními žánry…tady s LAID TO WASTE, kteří jako česko-americká thrashová kapela přidávají do vínku i trošku osmdesátkového speedu. Psal jsem recenze a tedy velmi poctivě naposlouchal obě desky a rozhodně velká spokojenost. Ostatně stejně jako z posledního viděného koncertu loni v Liberci s Faustem. Delší tracky vyrážené kompozičním umem a dostatečně naplněným potenciálem dvou kytar. Přesto mi do dnešního až na jejich přehrávku čistě grindového setu, který uzavíralo all star ( i když to Bilos nerad slyší) grindcore ostravské komando, úplně hudebně nesedli.

SICK SINUS SYNDROME…Bilos, Hary, Jurgen…Malignant Tumour, Pathologist, Ahumado Granujo/Ingrowing…psát něco víc by asi nebylo ani potřeba, žejo? Tofužel měl trošku zvukař problém s Bilosovým chorobným řevem, který nesporně patři k chorobnému grindcoru, který kapela už na třetí nahrávce šíří do světa. Kapelu jsem viděl, jak na velkém, tak malém venkovním pódiu (na malém právě loni na Želízské Kovadlině), ale klub nebo malý prostor téhle poctě žánru prostě sluší nejvíc. Učebnici postupů a partů, u kterých vlhne oko každého fanouška žánru, nemohl poškodit ani slabší zvuk, protože tady to prostě chrastit a vazbit musí, i kdyby se na apárat od Metaliccy hrálo. Závěrečná cover lahůdka už jen všechny přítomné utvrdila v tom, kdo tady drží stále prapor žánru.

Sleduj FB stránku Kovárny a choď na koncerty.

Nějaké fotky od Vaška nejdeš ZDE.

Grinch

BFD – In ruinis urbium

I když scénu lustruju již třetí dekádu, pořád se mi stává, že občas narazím na kapelu, o které jsem nevěděl nebo ji s ohledem na dobovou tvorbu přeskočil. Backfliping Dog prezentující se také pod zkratkou BFD spadají do té první kategorie…takže příjemné překvapení číslo jedna. Za ty roky už jsem toho slyšel neskutečný ranec, takže i když je něco precizně zahrané a zkomponované, neznamená to ještě, že to má u mých zmlsaných uší jasnou šanci na úspěch…prostě vždycky cením navíc i dávku originality nebo vlastního ksichtu chceš-li, díky kterému kapelu poznáš, aniž by sis přečetl na displeji nebo na přebalu desky, co to vlastně hraje. U téhle hardcore punk kapely z Horní Bečvy je až na nějakou tu drobnost splněno oboje…takže příjemné překvapení číslo dva.

Osobně vůbec neznám předchozí tvorbu a aktuálně je mi asi i fuck, protože tahle deska, se kterou kapela Backfliping Dog slaví dvacet let na scéně, je skvělá. LP Vydání má na svědomí Péťan a jeho DIY label Aback Distribution. Takže je zaručeno kvalitní zpracování a není žádná limitovaná edice. Takže deska je naštěstí úplně fuck všem překupníkům. Všechny desky jsou v oranžovo fialovém splatter podání a s obalem, který mému oku bez debat lahodí. Fyzický nosič jsem ještě v ruce nedržel, ale po opakovaných posleších, to mám rozhodně v plánu.

Jak molotov z přebalu letí na posluchače ihned se skvělým zvukem z Davosu otevírák “Změníme svět“. Při poslechu mi ihned naskakuje Lucifer Efekt, nikoli podobností s rožnovskou scénou, ale originalitou i jistou soft stránkou věci, i přes kterou si mě kapela omotává kolem prstu (a to je co říct, u člověka, kterým řadí k poslechovým topům kapely jako Nasum). Na desce je i přes početnou sestavu pěti stálých členů i řada hostů. V úvodním válu to jsou dva borci z hardcore kapely The Neunikneš, kde obohacují šlapavý protest song o vokály a trombón. V následujícím tracku “Na troskách měst“, který řadím k topovým momentům alba přicházejí na řadu housle, které se linou téměř celou deskou a jedna z hostujících zpěvaček, které netahají za uši, což se tofužel nedá říct vždy u projevu kmenového zpěváka, který mi místy přijde v rámci frázování lehce krkolomný. Kompozice skladby je ovšem chytlavá jako náplň uvedeného molotovu a refrén bude posluchači znít hlavou poměrně dlouho. Text je velmi zdařilý, ostatně jako většina na desce. V následujícím štychu “Revoluce od stolu“ kapela nepřestává překvapovat a posílá k mikrofonu další hostující zpěvačku. Rychlejší tempo, úderný hardcore punk, skvělý refrén a další skvěle zakomponované housle…tohle si fakt nechám líbit.  Housle působí nejen symfonicky, ale místy až nervně jako v následujícím zářezu “Mosty“ s jasným poselstvím obohacujícím další povedenou kompozici. I přes kopec skvělých nápadů se kapela naštěstí drží se stopáží jednotlivých skladeb při zemi…nepřekročí tři a půl minuty a tím vskutku nedává prostor pro žádnou vatu. Antifa song R.A.S.I.S.T.I. je přímočará message bez servítek, ovšem hudebně i bez houslí kapela lehce kouzlí a tasí sólovou kytarovou práci a jako mnohokrát na nahrávce naplňuje potenciál dvou kytar. Řešení vokální stránky věci až na pro mě místy ne úplně stravitelné frázování je další devízou nahrávky. Střídaní zpěvů, silné vícehlasé refrény podporující nejen zpěvnost, ale i důraz naléhavost textu jako v následující skladbě “Poslední století“.

Na druhé straně desky čeká na posluchače dalších šest skladeb a když už se zdá, že hudební motiv ve skladbě “Hrdina“ už tady byl, tak kapela tasí nejen další kompoziční lahůdku, ale i další vokální hostovačku. Zbožňuju hudební gradace a tady se fakt dařilo. “Otroci peněz“ sází pro změnu na těžké hardcore riffy, ale jen o nich to opět rozhodně není a variabilita v rámci ranku je prostě na výbornou. Kratší zářez “Syn“ je další přímočařejší věcí, kterých kdyby byla deska plná, zapadne bez debat mezi desítky dalších žánrových titulů. Naštěstí tato podoba, ačkoli není špatná, desku jen šperkuje a netvoří její gró. Gró nahrávky jsou naštěstí totiž věci jako následující kompozice “Historie“. Skvěle hudebně vystavěná skladba s dobrým textem, která netlačí zbytečně na pilu, s hostem, zapamatovatelným refrénem a přehlídkou jednotlivých nástrojů. Další velmi silný moment alba…stejně jako předposlední věc “Bečva nevyšumí“, která se dělí o hardcore punk nebojím se říct až s lidovkou. Závěrečná věc “Žij“ tvoří krásnou energickou hudební tečku, kterou kapitolu “In ruinis urbium“ neopustí, ale s chutí se do ní pustí znovu.

Půlhodinové nahrávce nelze až na uvedený a jak již bylo zmíněno možná i subjektivní problém s frázováním frontmana Kristofsona vytknout už nic.

 

Buď mým světlem

Které změní svět

Až ho rozzáří

Možná, že čeká nás konec

Nebudu se bát

Snad slunce zase vyjde nám

Bude další den

Děkuju ti za vše, ale teď

Teď už musíš jít

 

4,75

Grinch

See You in Hell – Do smrti a ještě dál

Osm tracků a stopáž cca dvacet minut je u “jůheláků“ prakticky standardem. Ostatně stejně jako logo labelu Insane Society, který vydal/podílel se na vydání všech velkých desek i většiny singlů. Standardem je samozřejmě i temná grafika, kterou má opět na svědomí brazilský umělec Murilo Pommer. Ano, nová deska SEE YOU IN HELL s názvem “Do smrti a ještě dál“ nevybočuje z konceptu kapely, a to ani v rámci hudební náplně, kde tě čeká opět poctivá porce šlapavého hardcore punku s metalovým ocáskem a na první dobrou čitelnými texty v českém jazyce.

Deska je prakticky ještě horké zboží a je dostupná jak na klasickém černém asfaltu, tak na bílém limitu v nákladu sto kusů. Materiál se nahrával přibližně před rokem opět ve vyškovském studiu Davos  a vyplatilo se na něj počkat nejen v ohledu očekáváné páté desky těchto brněnských nezmarů, jejichž kořen sahá až do roku 1999, ale i v rámci vydavatelských titulů uvedeného labelu, kterých je za poslední roky sice jako šafránu, ale kvalita je zaručena.

Po položení jehly na gramec nebo zapnutí bandcampu se na Tebe vyřítí bez varování v podobě intra ihned track “Krev teče vždy dolů“, který obsahuje víceméně všechny trademarky kapely, jimž dominuje zejména charakteristický vokál s mocnými refrény. Při přehlídce kytar rozhodně doceníš práci zvukového inženýra. Riffy, sólová práce…lahoda. Tempo je optimální i chytlavé jak stoh slámy před bratry Mašíny a plynule se přelévá do další skladby, která představuje další temné hardcore punkové kázání. Po požehnání od dcery smrti vítězí tma. Metalický ocásek se táhne celou stopáží včetně Epitafu i titulní skladby a v rámci naplněného potenciálu druhé kytary zároveň nenarušuje přímočarost nahrávky, bez které bych si já a asi ani Ty nedokázal See You in Hell představit…abys byl spasen, tak musíš hřešit. Prakticky každá skladba je nejen skočná, ale i zpěvná jako hrom, takže domácí hrozeníčko je zajištěno stejně jako hrdelní cvičeníčko…pýcha a předsudek…žár, žár, planoucí žár. Díky optimální stopáži deska uteče jako voda a na závěr se dočkáš přeci jen jednoho intra, které tipuju na Noční můru v Elm Street.

See You in Hell sice nepřinášejí na nové desce žádné nóvům, ale svým fanouškům servírují poctivou porci kvalitně zahraného a kvalitně zkomponovaného hardcore punku. Pokud bych měl vyzdvihnout nějakou skladbu, tak je to rozhodně “Rouhání obludného boha“, což je hitovka v každém ohledu. Zbytek skladeb mi tak nějak splývá v jedno bez debat chutné pekelné kázání končící nervní zpětnou vazbou překrývající vzdálené zvony. Opakovaný poslech je nutností, stejně jako objednávka desky do domácí sbírky.

4/5

Grinch

15.10.2023 Agrotoxico, Komplex Viny, Cripplekorps– Liberec, Azyl

Crumpit žije, a to jak přes pokus o smazání na sockách, tak delší nechuť cokoli psát o scéně, kde se vytrácí empatie i soudnost, a naopak se množí hloupost a agresivita. K sepsání tohohle článku mě donutila liberecká zastávka brazilských hardcore punk veteránů Agrotoxico, kteří přiletěli v rámci euro tour představit svojí znovu nahranou první desku z roku 1998 ve slušivém gatefold obalu (tentokráte pod názvem “Era Do Caos“). Deska vyšla u německého DIY labelu  Break The Silence, který se letos také probudil z hibernace a krom Agrotoxiko se podílel na třetí desce mezinárodních hardcore punkerů Pisscharge. Ale dost omáčky a pojď se podívat, jak to vypadalo v Liberci.

Hrálo se samozřejmě v Azylu, kde jinde s ohledem na antifašismus, na kterém si kapela zakládá a jasně jej deklaruje i na trikách k aktuálnímu tour. S ohledem na nedělní koncert se začínalo těsně po osmé, ale s přídavky a delšími sety se končilo až po jedenácté…ale za to následující krušné ráno to rozhodně stálo. Zvuk jak fík a tři libové sety, z nichž první měli na svědomí dlouho nehrající CRIPPLEKORPS. Na publikum pohotově reagující frontman Mikus sehnal dva spoluhráče a z one-man projektu je opět regulérní kapela s potenciálem nakopat živě všem zadek…což se v Azylu také stalo. Pro Mikuse je velkým tématem i dezinformační balast a jeho důsledky, o kterých jsem psal v úvodu, takže kapela není o jen výbušném hardcore punku, ale i o textovém poselství a v neposlední řadě i grafice, kterou Mikus bravurně ovládá, viz. obal na demíčku. Cripplekorps zahráli parádně! Pozadu nezůstali ani poděbradští KOMPLEX VINY. Během setu jsem zaznamenal tracky z posledních dvou sedmiplaců, které vyšly kapele pod Phobia Records a které byly k mání stejně jako debutní velká deska…ta mě i po letech pořád baví. Baví a na živo mě samozřejmě také oslovila nejen energičnost kapely, ale i notná dávka osobitosti…Komplex Viny prostě stylem hry na domácí scéně vždycky dobře rozeznáš od ostatních angažovaných kapel a to cením. Frontman Brunet byl během setu méně sdílný, ale jeho slova padala na úrodnou půdu a biče práskaly bez debat rovnou do živého.

Po dvou jednoznačně parádních setech nastoupili očekávání AGROTOXICO. Představování téhle kapely s kořenem v roce 1993 by bylo vskutku nošením dříví do lesa. Všichni očekávali dobrý koncert, nejen s ohledem na set na OEF v roce 2018, ale to, co proběhlo…je na výčet superlativů. Už jsem si zvykl, že na sklonku roku dostávám každoročně v Azylu neskutečné hudební jednohubky napříč kytarovými žánry…od amerických post rock/hardcore Comrades, kdy jsem zůstal trčet v němém úžasu po destruktivní německý d-beat Terminal Filth, který řadím k nejlepším crustovým koncertům, které jsem viděl…ale tenhle koncert s vlnou přídavků, byl TOP. Skočné a zpěvné punkové skladby se střídali s ostrými hardcory, stejně jako tři kytaristé u hlavního mikrofonu v roli frontmana vždy u aktuální skladby. Žádné prostoje, variabilita v rámci žánru, nespoutaný jihoamerický feeling, chytlavost a tryskající energie, proběhnutí po stropě i místy ostrý mosh a circle pit. Neskutečná jízda, které i přes na daný žánr poměrně vražednou stopáž nedošel dech. Kdo nebyl, tak tady fakt prohloupil.

Na neděli sice nebyla návštěvnost úplně nejslabší, ale čekal jsem víc. Příště až se budeš rozhodovat, jestli půjdeš na akci, vzpomeň na hygienická opatření posledních let, abys pak zas nečuměl, že žádné koncerty nebudou…doplácet ze svého žádný promotér nechce.

Fotky od Vaška zde.

Grinch