Posilněn benefičním vegeburgerem na psí útulek v Bosně a Hercegovině – Srce za šapu jsem hltal hudebně sígrovský a přesto procítěný noise rock z Prahy a Slezka PATOLE. Hudební záběr od neurvalých Vole až po rytmické a emotivní Gagarin, mi sedl do noty taktéž na první dobrou. Zejména v ostřeších partech doprovázených naléhavým zpěvem bubenice (v českém jazyce) vyzníval set vskutku intenzivně. Ochutnej nahrávku, která nahradí desítky slov, a kapelu přidej do hledáčku.
PACINO byla pro mě tento večer jedinou kapelou, se kterou jsem měl předchozí zkušenost…nejen na koncertu, ale i z nahrávek včetně té poslední, která byla na akci k mání. Ostravský post-punk s texty v češtině, které sami o sobě navozují melancholickou atmosféru a co teprve, když do toho tohle trio hrábne. Skvělý hudební zážitek v podobě v daném ranku precizních kompozic s parádním zvukem od mistra Discenta…slib mi, že necháš větrat.
Závěr večera patřil akci spolu pořádajícím No VIDA, což je poměrně nová záležitost složená z kytaristů ze severočeské dnes již nefungující crustové úderky Samochotijo. Tak jako se Samochotijo řadou hudebních postupů vymykali zaběhnutým postupům, tak se No VIDA vymyká hudební škatulkám. Sám kapelník, mohu-li Míru takto nazvat, definuje tvorbu kapely jako punkgaze / rock'n'hluk. Všechno zmiňované jsem dostal měrou vrchovatou a zejména spojení punkgaze bylo v delších tracích neskutečně intenzivní. Do několika skladeb nastoupila zpěvačka, která s Mírovým vokálem vytvořila zajímavou kombinaci nijak netrhající celkový koncept kapely. Mimochodem by mě zajímalo, kde sehnali takhle skvělého bubeníka.
Poměrně solidní návštěvnost, přátelské prostředí, benefiční přesah…to je Azyl.
Grinch
Žádné komentáře:
Okomentovat