Music For Zeppelins In Windstorms

Willhelm Grasslich zve k poslechu nového alba "Music for zeppelins in the windstorms, které složil společně s Ondreyem Zinaerem. Je to ve zkratce svého druhu sonická epopej o časech vzducholodí okořeněná trochou avantgardy. Nahrávka vychází na kazetě v klasické i speciální edici. Ta má provedení látky s potiskem včetně zmenšeniny dobové pohlednice a to celé ještě ve dvou verzích – německá (svázána v barvách černo-červeno-bílá) s napodobeninou podpisu barona Zeppelina a americká (svázána v barvách modro-červeno-bílá) s napodobeným podpisem Karla Arnsteina, konstruktéra USS Akron.

UGFC bandcamp

Metal Madness 2023

Jubilejní desátý ročník šumavského metalového svátku pozvolna nabírá jasné obrysy. Festival Metal Madness, který se pravidelně koná poslední víkend měsíce srpna, čímž razantně uzavírá éru prázdnin, letos přinese jednu maličkou změnu. Tou bude program páteční warm up party, kde mezi sebou nebudou soupeřit nováčci scény, ale proběhne regulérní koncert tří kapel. Nyní již můžeme odtajnit tu hlavní – Hypnos. Legenda tuzemského death metalu a matador české scény obecně. Pokud chcete jejich morové epidemiology (The Whitecrow a The Blackcrow) nechat zapůsobit i na své tělo – neváhejte a kupujte lístky v předprodeji, neboť tímto krokem se na páteční seanci dostanete zdarma. Ano, kdo zakoupí lupeny v předprodeji, má páteční vstup volný. Na hlavní sobotní program se chystá mohutné těleso z ostrovního státu Malta. Jedná se o hydru Beheaded, která do lidí nabuší brutální death metal ve stylu Suffocation nebo Aborted. Milovníky džínovin a nášivek potěší thrashové těleso Accu§er, kteří dorazí ze soudního Německa. Jejich teutonic thrash je však prostoupen volnějším střihem moderních směrů, takže zde najdeme otisky jak Exodus, tak třeba i Lamb Of God. Příznivci černého kovu jistě uvítají akvizici rakouských Theotoxin, jejichž death metalem nasládlý black připomene jejich krajany Belphegor nebo švédské buldozery Watain.

Souhrn důležitého:

Co: Metal Madness 2023

Kdy: 25. – 26. 8. 2023
Kde: ostrov Santos, Sušice
Kdo: Hypnos https://www.hypnos-cz.com/
Beheaded https://www.facebook.com/BeheadedMT
Accu§er https://accuser.de/
Theotoxin https://www.facebook.com/TheotoxinOfficial/
Předprodej: https://www.mortifilia.cz/metal-madness/#registration

Hellshock – Hellshock

Dnes tu mám evropskou verzi poslední řadové desky portlandských Hellshock. Jedná se o jejich čtvrtou desku, která je opět o něco víc death metal crust. Deska vyšla loni mimo americký trh u italských Agipunk v oku lahodícím gatefoldu ukrývajícím standardní asfalt.

Pokud se vrátím v čase, tak ke kapele samotné jsem v době jejich prvních alb, což je téměř dvacet let zpět, musel uzrát. V době kdy tahle kapela lámala všem crusterům vazy jsem po pár posleších usoudil, že tohle i přes mou oblíbenost ranku prostě není pro mě. Proto mám aktuálně pochopení pro všechny neznabohy, kteří rouhačsky ohrnují nos nad poslední řadovkou se slovy, že jde o obyčejný střednětempý death metal…oni uzrajou.  

Na rozdíl od prvních desek ve mně novinka roste každým poslechem, a že jich už bylo. Pražský koncert jsem sice promarodil, ale kšiltovku z něj mám. Tak si alespoň stejně jako desku opakuju slušné záznamy z živých přehrávek, třeba ten z brooklynského baru Saint Vitus, kde jeden fanoušek v přední lajně hrozí obřím mečem, takovým, jaký najdeš mezi texty a fotografiemi hudebníků, když rozevřeš uvedený gatefold. Stejně epicky jako tahle scéna, působí celý koncert a i nahrávka samotná. Deset nikam zbytečně nespěchajících skladeb na necelých čtyřech desítkách minut ze světa, kde kříží meče stenchcore s válečným death metal dřímajícím prapor Bolt Thrower.

Na desku se čekalo více jak deset let a ať ji poslouchám, jak ji poslouchám, neobsahuje žádná hluchá místa, vatu, natož nudu. Bez trendových příměsí vždy spolehlivě zaměstnává velmi příjemně tvoji pozornost. Za těch dvaadvacet let se podařilo kapele dopilovat jejich styl k dokonalosti a ten vtlačit do vinylových drážek symbolicky pod stejnojmenným titulem. Epický a ano střednětempý, leč vše jen ne obyčejný death metal na kompoziční i hráčské úrovni (ještě aby ne, když členové mají odehráno v průměru minimálně dvacet let) plný kytarových vyhrávek netrhající válcující celek. Menší předěl sice tvoří čistě akustická věc “Cross Into Darkness“, ale její pozice je pevná předzvěst pozvolna vzestupné závěrečné skladby “Echopraxia“…kterou chápu jako takovou sabbathovskou pre Symptom of the Universe. Vynikající atmosféru nahrávky podtrhuje spousta hudebních detailů. Čirá radost tohle poslouchat i to v gatefold balení ukrývajícím ještě jako bonus plakát držet v ruce. Za mě osobně vede track “Speech Of Death“, který posbíral většinu toho, co dělá čtvrtou desku Hellshock tak skvělou. To jest celková zlověstnost korespondující s grafikou, vymazlené kytary a potažmo celková hudební preciznost (včetně chirurgického citu pro věc), tlak na posluchače v ideálním poměru k poslechovosti, mohutný a v případě potřeby vrstvený řev i ideální tempo…pro toto dílo zkázy!

Verdikt? Bez debat vynikající deska!

5/5

Grinch

Grinch

Beton - Zombie Mustang Safari

Slovenský Beton sleduju od splitu s ČAD, můj hudební archiv čítá devět kusů jejich nahrávek a měl jsem možnost vidět v průběhu let i pár jejich koncertů…ten poslední byl na loňském Šlinc festu, kdy mě tahle kolize staroškolského death metalu a dis-beatu ze švédského hmoždíře opět zadupala do země…tam teda do písku.  

Historie kapely se datuje téměř dvacet let zpět, přičemž “Zombie Mustang Safari“ je teprve druhým dlouhohrajícím albem. Kapela mezitím nelenila, něco málo prosplitovala a jejich nahrávky krom domácích československých labelů zaujaly mimo jiné i vydavatelství v Bělorusku, Malajsii nebo Mexiku. V Mexiku nebo v Brazílii také absolvovali i koncertní tour.   

Aktuální nahrávka je opět o něco víc metal než crust. Punk je tam ovšem pořád a to nejen duchem. Desku vydal před měsícem Papagájův Hlasatel Records a k mému velkému překvapení ve velmi povedeném gatefoldu obsahujícím opět pěkné kresby Zombiemustanga a kompletní textovou přílohu. Vším se prolíná nadsázka, která je vlastně i jedním z trademarků kapely. Texty o Bezezubovi přicházejícím si přijde pro tvůj chrup nebo o pomatencích pijících savo jsou toho jasným důkazem. Kazeta s touto nahrávkou vyšla už na podzim u Filth Junkies Records, jelikož se nahrávalo loni v létě a předloni na jaře. CD pak také letos v Brazílii na Cianeto Discos.

Standardní černý asfalt s devíti stopami otevírá intro evokující italské zombie horory, které bez varování přeskočí do death metalových vod starších než je kapela samotná. V poslední době opět toliko oblíbený HM-2 pedal, který Beton používá prakticky od počátku, lahodí bez debat uchu. Delší kompozice v čela s barbarským řevem (pro texty budeš muset do gatefoldu, kde ovšem budeš s ohledem na font také chvilku luštit) nenabízejí sice žádné novum, ale poslouchají se nejen velmi příjemně (pokud tvůj hudební vkus není v rozporu s hlukem rachotících lebek kutálejících se z ocelových schodů), ale i kompozičně mají rozhodně co nabídnout. S využitým potenciálem dvou kytar dokáže kapela pěkně šlápnout na plyn, což kupříkladu společně s řevem a psychedelickým kytarovým sólem působí stejně mocně jako sady těžkých rifů ve středních tempech. Jednotlivé tracky se od sebe sice pro posluchače výrazně neliší, ale jako celek to má poměrně silný tah na branku.  

Mým favoritem je track “Paleoman“, který je nefalšovaně metalově zlý, prosázený riffy, i skvělými kytarovými linkami. Dokáže vytvořit nehorázný tlak a samotný Paleomanův řev, je tak mohutný, že mi doma tlačí hřeby z dřevěné podlahy. Poté také “Homeo Astralotypecus“ vyprávějícím o vedlejším účinku covidové pandemie. Další parádní “zlej“ metal, který je jako buldozer, v jehož převodech nechrastí jen HM-2 pedal, ale i nemilosrdně řeže basa a objevují se i další zlověstné blíže nespecifikovatelné zvuky. Desku uzavírají dva specifické tracky. “Safari“ s dvojicí hostů, z nichž první drtí kytaru a druhý banjo...ano banjo. Finální cover verze “Rooted in Helvete“ od Graveless / Bombanfall je poté krásnou tečkou za půl hodinkou stopáže.

Verdikt? Desku doporučují čtyři z pěti crusterů, kteří nepohrdnou poctivým death metalem.

4/5

Grinch

Entrapped - Pohřebiště popela

Další ještě prakticky horkou novinkou je vinylové vydání debutního alba jihočeských death metalistů Entrapped – Pohřebiště popela. Abych se přiznal, tak mi tahle nahrávka vydaná v loňském roce u Filth Junkies Records na kazetě proklouzla mezi prsty a zaregistroval jsem ji až při promu LP  vydání u Phobia Records.

Deska vyšla v půlce dubna jak na klasickém černém asfaltu, tak na barevném limitu. Limitovaná edice ukrývá fialový nosič, který krásně koresponduje s barevným provedením přebalu, kde je logo i název nahrávky na jinak černobílém pojetí vystřižen také ve fialové barvě. Fialová je to tmavší a je nutné se pořádně podívat proti světlu, aby si ji odlišil od klasického asfaltu, což jsme si ostatně vyzkoušeli s vydavatelem na letošním Obscene Society Festivalu, kde jsem si desku kupoval.

Nahrávka ukrývá deset středně dlouhých kompozic včetně instrumentálního intra a mírně překračuje půl hodinku stopáže, což by se dalo označit za ideální, ale s ohledem na to, jak je to zahrané a jaký to má zvuk, bych ještě pár minut navíc rozhodně snesl. I když se jedná o debut, tak jednotliví hudebníci nejsou na scéně žádní nováčci. Entrapped vlastně vznikli ze sestavy metal punkových Kuzimu Mabaya s bubeníkem z Dezinfekce. Takže tady máme další metalovou kapelu, která by se dalo říct, pochází z hardcore punkového prostředí, ve vlastní tvorbě se za to nestydí a rozhodně stojí za tvojí pozornost.

Když položíš jehlu do drážky, vyvalí se na tebe v rámci intra pozvolna mohutný švédský zvuk, který tomuhle staroškolskému death metalu prostě sluší. Brutální basu, kterou drtí při řevu čitelných českých textů Růžena řvoucí také v Lahar, doplňují dvě kytary, které tam nejsou rozhodně jen na okrasu. Bubeník to žene neuvěřitelně dopředu, ale v rámci kompozic dokáže i velmi zvolnit, což ještě násobí údernost nahrávky. Drtivá většina skladeb má lehce zapamatovatelný motiv, jenž ti dokáže znít ještě nějakou dobu po vypnutí gramofonu v hlavě. Ať se jedná o údernou rifovačku, jednoduchý leč úderný refrén, nejednu kompoziční libůstku nebo kytarové linky, které dokáží skvěle po dismemberovsku obohatit kompozici. Mými osobními favority jsou titulní skladba “Pohřebiště popela“, obsahující nejen všechny uvedené trademarky kapely, ale má neuvěřitelný nástup, čitelný refrén umocňuje hallem a dopřává solidní exibici pro jednotlivé nástroje. “Poslední člověk“ s naprosto parádní kompozicí nebo závěrečný vál „Smrtí to nekončí“, který krom dalšího bravurního nástupu navozuje opakujícími se motivy doslova apokalyptickou atmosféru. Vlastně všechny dlouhé skladby, kde se čtveřice hudebníků pořádně hráčsky rozmáchla…a že hrát i skládat umí.  

S ohledem na hardcore punk i death metal nečekej žádné optimistické texty. Mísí se tu standardní metalové, leč uchu lahodící, klišé a ostrá kritika. Obě polohy se krásně pojí například v otvíráku druhé strany desky „Hnijící větev“. Všechny texty najdeš na přiložené kartě jak v českém, tak anglickém jazyce.

Tuhle desku rozhodně nelze doporučit řadě agro death metalových kapel v českém rybníčku, urychlilo by se globální oteplování, jak by se hromadně pálily paličky.  

4,5/5

Grinch

Plexis P.M. - Live 1985

Právě držím v ruce prakticky ještě horkou novinku v podobě limitované edice vinylu se záznamem živého vystoupení legendárních Plexis z roku 1985 (Stará Lysá a Hudební parník Vltava). Desku vydal stejně jako dvě poslední řadová alba kapely label Papagájův Hlasatel Records. LP vyšlo po rozpadu kapely zapříčiněném úmrtím frontmana Petra Hoška (1967-2023). V téhle sestavě (Hošek, Brož, Vitáček) s přibraným kytaristou natočila kapela po demosnímku ze sametového roku 89 v roce 1990 legendární album “Půlnoční rebel“, které je nejen na dobovém vinylu sběratelským artiklem, ale na CD jej již potřetí vydal Monitor, což potvrzuje jeho hudební kvality. 

Psát cokoli o historii této kapely, je v podstatě s ohledem na jejich postavení na domácí punkové scéně, nošením dříví do lesa, teda tady spíše piva do hospody. Takže se pojďme podívat na zpracování této archiválie, kterou LP bezpochyby je. Standardní papagájova kapsa obsahuje krom vlastního LP (bílý limit 250 kusů, případně černá deska) také rozevírací přílohu s dobovými fotografiemi a vzpomínkami pamětníků, včetně do textů kapely zainteresovaného – kup si desku a vše se dozvíš…třeba i to jak se dostala k mikrofonu na parníku herečka Jitka Asterová.

Samotná nahrávka zní totálně sígrovitě. Při poslechu se mi vybavují scény z dokumentu, kde členové F.B.P., v jejichž společnosti materiál také vznikal, cpou se šílenými výrazy “fakáče“ do kamery. Zvuk je samozřejmě úměrný dobovým možnostem, ovšem o čitelnost/poslouchatelnost se bát nemusíš. První strana obsahuje devět písní z parníku, které startují coververze od The Exploited a Sex Pistols (úplně původně od Boyce & Hart) s českými texty nejen z pera frontmana Visacího Zámku Jana Hauberta, který s Plexis i chvilku hrál, když kumpáni ze Zámku museli nastoupit na vojnu. Autorské písně v podání třech hudebníků jsou poměrně kratší než coververze, ovšem je jasně znát, čím jsou ovlivněné a do hudební agresivity či do pomyslného plivnutí do obličeje všemu, čímž hudebníci pohrdali, si nic nezadají se zahraniční inspirací. Kromě šíleného běsnění se našel čas i na nějaký ten vtípek na Nenu, Olympic nebo na trefu do vlastních řad. I když některé texty i hudební postupy působí dnes již až úsměvně, je to obraz začátku legendární skupiny a přeneseně i formování punku v Československu. V závěrečném tracku áčkové strany hostuje neméně sígrovsky i zmíněná Jitka Asterová.  

B stranu s dalšími devíti stopami otevírá plexisí verze Sham 69 a dalších The Exploited. Z coverů zazní ještě Blitz a CCCP. Mezitím jsou další autorské věci, tentokráte od páté stopy (to je když Asterová podruhé dořve) i z koncertu Stará Lysá, který ukončila, jak bylo tenkrát velmi časté Veřejná bezpečnost. Texty už si tady tvořil sám Petr Hošek a kapela během záznamu ze Staré Lysé působí i ucelenějším dojmem (přesto je občas jedno, kdo kam sáhne). Stejně jako záznam z parníku má tenhle otisk do vinylových drážek opravdu skvělou atmosféru.

Na desce se objevuje i skladba, kterou kapela hrála do poslední chvíle. “Sid Vicious byl nevinnej“, kterou jsem si dal na živo ještě na sklonku roku 2021. Dík Pavlovi Frimlovi dolů do Říčan a Petrovi Hoškovi nahoru...prostě nahoru. Moc pěkné! Jako fanoušek kapely…děkuju a desku doporučuju do sbírky!

-/5

Grinch

Ohlédnutí se za březnovými punkovými koncerty v libereckém Bunkru

Syn v pěti a já ve čtyřiceti jsme letos poprvé vyrazili až čtvrtého března na akci a poprvé poslechli živě tři více méně legendární kapely, ať regionálně nebo pro celé Československo. Jako první předvedli svůj hardcore ve stylu Agnostic Front BETTER WAY z Českých Budějovic. Od roku 1995 to mají borci zmáklý jak po hudební stránce, tak po stránce choreografie, kde není problém nejen vykopnout vysoko nad hlavy ostatních, ale zmáknout set i při vyšší dávce alkoholu v krvi. Za mě spokojenost. Nejvíce mě ovšem zajímali slovenští ZAČIATOK KONCE, které jsem registroval na slovenských punk rockových kompilacích už nějaký ten pátek zpátky. Velice zpěvný hardcore punk/OI mě živě neskutečně bavil, došlo i na stage diving jak kapela ostatně už více než čtvrtstoletí vyzývá ve skladbě „Poď sa baviť“. Skvělý koncert! Poslední kapelu MUERTI jsem registroval jen podle jména, ovšem tenhle hardcore punk z Jablonce nad Nisou těžící z druhé vlny britského punku je minimálně regionálně kultovní záležitostí. Za dva roky oslaví dvacet let na scéně a podle části setu, co jsem viděl (o půlnoci jsme jeli domů), na to mají rozhodně síly. Opět zpěvný hardcore punk, kterému z pohledu fanouška nejde asi nic vytknout. Jinak na závěr si opět neodpustím, že pobyt pětiletého dítěte mezi pankáčema, skinhedama a máničkama o půlnoci v rockovém klubu je méně patologický než kdejaká akce pro širokou veřejnost v odpoledních hodinách, kde si kdejaký buran potřebuje léčit svoje mindráky.

Následující koncert sice nepadl na úterý, ale čtvrtek taky nebyl úplná výhra. Libereckou punkovou oslavu Dne svatého Patrika zahájili šestnáctého března s menším zpožděním pražští folk-punkeři FOGGY DUDE. Irský nádech akce dodrželi nejen vlastní hudební produkcí, ale i triky nebo songy o bujarých oslavách. Akordeon nebo whistle nesměly chybět. Kvalitní, zajímavá a převážně taneční produkce ovšem na hodinu setu alespoň pro střízlivého posluchače nestačila. THE CLOVERHEARTS už bylo jiný kafe. Soft (blink 182) nádech i učesanost, kterou cítíš z nahrávek, šla během koncertu stranou. Celková produkce kapely se rozhodně nevešla jen do krabice celtic punk rock a to nejen ostřejším punkovými výpady, ale i zdařilými ska, reggae a dokonce až country/folk coverkami. Celý set včetně vynikajícího přídavku udržel pozornost a kapela samotná to nakopla s plnou vervou s velkým “P“ i přes skutečnost, že hráli pro třicet hlav. Junior byl nadšený a já velmi spokojený. To se ovšem nedá říct s přístupem nového osazenstva Bunkru, které má řadu věcí, tam kde slunce nesvítí.

Grinch

28.04.2023 - Witch Music Party - Liberec Azyl

V libereckém azylu se potkaly dvě evropská tour. Svůj řízný a lety prověřený grindcore přivezli z francouzského Nancy GROWLS a MASSIVE CHARGE s basou v podání Emilie Satanas z božské Kaliyugy. Pomyslné síly změřily s berlínským špinavým hardcore punkem i metalem ošlehaným crustem v podání BRÜD a FUNREAL DAMAGE. Vstup lidová dvě kila (mohl si víc, pokud si chtěl podpořit kapely, jelikož všechny peníze šly na cesťáky), teens už tradičně za polovic.

Tenhle vypečený večírek, kdy teda zvukaři ujel prst s hlasitostí, odpálili před devátou GROWLS. Čtyřčlenné komando z uvedeného francouzského Nancy s kořenem v roce 2014. Na kontě mají dvě LP a jelikož jsou ještě pořád UG kapely jako GROWLS, tak cenovka obou desek dohromady byla 500 Kč. Hrálo se převážně z té poslední a to “Muddle Truth“. Zpěvák se nebál do publika a kapela sekala bez zbytečných průtahů jeden track za druhým. Set mel potřebnou živelnost i žánrovou záživnost…žádná kompoziční impotence…radost tohle poslouchat i vidět…ovšem jeho délka byla poněkud přepálená, což ve výsledném dojmu lehce ubralo. Po grindcore výplachu nastoupil imigrantský punk z Berlína BRÜD. Při domácí přípravě na mě letmý poslech jediné desky působil dost tuctově, takže jsem od setu zas tak moc nečekal. O to větší devastační účinek na mě měla živá přehrávka, která si místy v rychlosti nic nezadala s předchozí kapelou. V klasickém d-beat rytmu, který jednoznačné převažoval, dokázala kapela v čele se zpěvačkou s mohutným vokálním projevem, vytvořit neuvěřitelný tlak, který udržela až do samotného finále v podobě coverky “Policja“ od kultovní polské Homomilitie. Přitom bubeník to odehrál celé s nohou v ortéze. Angažovanost převážně polské sestavy byla podtržena nejen nějakým tím statementem, ale i vyvěšením anarchistického praporu na stagi. Totální trefa mezi světla. Obdobný pocit jako u poslechu debutu Brüd jsem měl i u debutní desky FUNERAL DAMAGE, která jelikož byla také nahrána v mezinárodní sestavě, je doplněná o texty v angličtině, francouzštině, němčině, polštině a hebrejštině. Na nahrání se podílel a v kapele působí i baskytarista právě z Brüd. Když to kapela po rozehrávce naplno rozjela, vzpomněl jsem si na Banána a jeho text o víření bubnů ve zběsilém rytmu ze skvělé kapely Spes Erepta. Vynikající kytarová práce včetně nějakých vyhrávek a pod jednoznačným vlivem kapely na triku State of Fear, kteří mě brnkli přes ucho i doma během čtvrté skladby z uvedené desky. Brutální vokál zpěváka s namalovanou záhrobní maskou na obličeji doplňoval příležitostně i uvedený kytarista. Stěna metalu, hardcoru i crustu byla opět poměrně masivní a v celku to bylo další nečekané překvapení večera. S poslední kapelou, která má bohužel venku jen nahrávky na CD, jsem už šel na jistotu. MASSIVE CHARGE je kompozičně vyzrálý a léty prověřený grindcore s dvěma kytarami a takovým tahem na branku, že by i Jágr hanbou zahodil hokejku…tohle prostě nemohlo dopadnout špatně. Navíc když si přičteš, že se na poslední desce podílela v úvodu zmíněná Emilie Satanas pověstná pódivou divokostí. I když se set posunul za hodinu duchů, tak měl neskutečné tempo, nekončící řadu hudebních parádiček a hlavně totálně zběsilé vokály do publika pronikajícího vokalisty a basačky. S dalším řevem si v průběhu setu zahostoval i kytarista z první francouzské kapely, který to pojal až gronibardovsky. Diktát jako hrom!

Kdo nebyl, nejen prohloupil, ale také nepomohl s financováním tohoto skvělého večírku, který se bohužel musel doplácet z kapsy promotéra, což je pro liberecké neskutečná ostuda.

Grinch

Vychází nahrávka z raného období PLEXIS – Live 1985

Když si mladinký Petr Hošek ještě jako bedňák Abraxasu skládal na papír písmenka z názvů svých oblíbených kapel aby z nich nakonec vytvořil slovo PLEXIS tak asi nikdo netušil o jaký fenomén později půjde. 

Kapela, která následně vznikla svůj název ještě doplnila o dovětek P.M. což neznamenalo nic jiného než Punk Music. To proto, aby nikdo nezůstal na pochybách co vlastně tahle nová pražská kapela hraje. A nešlo jen o hudbu, členové kapely svůj punkový život opravdu prožívali včetně spaní po kanálech a obrážení všech pražských hospod.

V roce 1985, kdy byli PLEXIS mladí a plní elánu zorganizoval neúnavný Petr Růžička legendární akci na parníku Vltava. Vedle Už Jsme Doma a F.P.B. tu nemohli chybět právě Plexis. Kapela sypala jednu rychlou punkovou rytyku za druhou, vlastní skladby občas doplnila o covery často opatřené českými texty a pogo bylo podle pamětníků opravdu divoké. Jako host v několika skladbách dokonce vystoupila herečka Jitka Asterová. 

Jen o několik měsíců později se Plexis ukázal na další punkové přehlídce, tentokrát ve vesnici Stará Lysá. Plexis tu předvedl obměněný repertoár. Ještě sehranější kapela se jasně posunula o další kus dál a některé skladby tu tak mají až horor punkový nádech. 

V náledující době pak přišlo pro Plexis několik personálních změn, rozpad i obnova kapely krátce před revolucí. Tato doba půlnočního rebela, desek na Monitoru nebo předskakování na koncertě Ramones už je ale jinou kapitolou. 

Vůbec poprvé oficiálně vychází nahrávky z nejstaršího období PLEXIS. Album Live 1985 obsahuje záznamy z obou výše zmíněných koncertů, doplněné o vzpomínky pamětníků (o vzpomínky se podělil Alex Švamberk a Milan Jonšta) a množství dobový fotografií. 

Album vychází pouze na vinylu u PHR Records na černé desce a v číslované limitované edici na bílém vinylu. 

www.phr.cz

Obscene Society Fest 2023

Po deseti leté pauze se prkna, co znamení grind vrátila do indoor podoby. Zde tedy spíše s výstižným heslem “In grind we crust“, jelikož je všem scény znalým jasné, že se obnovilo koncertní pouto léty prověřených labelů Obscene Production a Insane Society, z nichž ten první jmenovaný se po delší odmlce vrací i s novými tituly. No, nebudu lhát, že tahle akce pro mě byla dost nostalgická. Nevrátil jsem se v čase ani tak do doby, kde tenhle indoor festival končil, ale ještě o deset let dál, tedy do roku 2003, kdy jsem si užil pro mě nejlepší ročník v čele s americkou Phobií, které mimochodem tehdy sekundovali Ingrowing a Lycanthrophy, jako dnes, o dvacet let později…tedy bez té Phobie, kterou už nikdy neuvidíš, pokud si nezaletíš na koncert za oceán. Tehdy sokolovna v Chlumci nad Cidlinou, dnes ABC Klub v Pardubicích a než se začnu rozplývat, rád bych pochválil výběr ABC Klubu, protože jeho zázemí pro fanoušky bylo bez chyby. Od parkovacích míst, přes chill-out zónu až po samotný sál.  

Jelikož jsme měli na cestě drobné komplikace, propásli jsme poměrně mladou death metalovou kapelu MILLIGAN a před stage se dostali až na další kapelu z nové domácí thrashové vlny REFORE. Tahle čtverka mě před dvěma lety sestřelila debutním albem “Built To Nothing“ a jejich kvality se také promítly do hlasování “Břitva 2021“, ale osobně jsem neměl na živo ještě tu čest. Jsem rád, že premiéru jsem si odbyl právě na OSF, protože ten zvuk se prostě povedl a atmosféra byla již během prvních setů taktéž náramná. Delší, leč kompozičně zejména díky kytarové práci záživné skladby fungovaly na pódiu skvěle. Publikum bylo sice ještě vlažnější na větší pohyb, ale spokojenost byla dostatečně hlasitá. Žánrovou pestrost line-upu nedeklarovala nejen kooperace uvedených labelů, ale i dlouhodobý přístup v sestavování programu standardního Obscene Extreme Festivalu. Takže po deathu a thrash metalu přišel na řadu hardcore punk v podobě domácích CONQUESTIO. Tuhle kapelu můžu jak z desky, tak z pódia a ani tentokráte jsem nebyl zklamaný. Sice na mě některé pomalejší party působily trošku mimo, ale maximálně tak dvakrát během setu a nikdo po nikom nelil pivo. Krom tohoto vcelku zanedbatelného nedostatku tepal neúprosný d-beat rytmus i libozvučně vřeštily kytary. Pokud máš rád tuhle muziku, mrkni na kapelu Altercation, na které jsem byl minulý víkend a ve které působí jeden z kytaristů Conquestio.

V rámci občerstvení čekal návštěvníka mini festival malých pivovarů a vegan catering. Jako dlouholetý abstinent nemůžu posoudit kvalitu piva, ale jídlo bylo opět vynikající. Navíc na nealko byla kratší fronta. Čtvrthodinové pauzy mezi sety byly akorát, žádné zbytečné prostoje, jako když jdeš na tři grindcore sety, které dohromady nezaberou ani hodinu a v klubu zevlákuješ od osmi do půl jedné. Kdo se nestihl občerstvit během pauzy před SICK SINUS SYNDROME, mohl si nechat od Martina Schirence nalít whisku přímo do chřtánu během křtu nové desky “Swarming of Sickness“. Martin Schirenc a OEF konferenciér Áda byli totiž kmotři této po dlouhé době první vlaštovky v rámci nových titulů pod Obscene Productions a zároveň druhého alba SSS. CD už bylo na místě k mání, jeden šťastlivec získal to křtěné a LP verze budou následovat (předobjednat můžeš už teď). Patologickému komandu Bilos, Jürgen a Hary to hrálo opět náramně a jejich chorobný grindcore k akci se probouzejícím publikem a kvalitním zvukem musel pohladit po duši každého grindera. I když SSS hrají teprve třetím rokem a mají venku tři nahrávky, řadí se právem k “Daddies go grindcore tour 2023“ s Ingrowing a Disfigured Corpse, o kterých bude ještě řeč, protože za ně mluví jejich nesmazatelná hudební stopa na domácí grindové scéně…Malignant Tumour, Pathologist, Ahumado Granujo…asi stačí. Pumelenice i šlapavé party s kanálním vokálem do dvou minut stopáže vystřídaly ještě kratší a rychlejší stop and go party od dalších velikánů domácího grindcoru LYCANTHROPHY. Na jejich druhou, řadovkou desku v záplavě sedmipalců, stále netrpělivě čekám (ukázky i obal jsou lákavé). Nekompromisní bicí a smýkání se prstů po hmatnících kytar byly bezchybné a zároveň devastujcí, přesně jak to od Lycanthropy fanoušek očekává. Skvělý set.

Na místě byla k mání distra Psychocontrolu, Insane Society, Lecter Music Agency a dalších. Nechyběly věci z dílny EXTREME PRINT a samozřejmě ani merch jednotlivých kapel…bylo skutečně z čeho vybírat. Po metronomickém nářezu přišla na řadu živelná show DISFIGURED CORPSE, což přivítali moshem i stagedivingem přední řady fanoušků v příjemně zaplněném sále. Během staré dobré známé (od roku 1991) směsice grindcoru a hardcoru si mohli šílenci v pitu dát kolečko s Vláďou Třískalou nebo si zařvat do mikrofonu. Bylo to neskutečně intenzivní a na tu chvíli mi bylo o dvacet let méně. Zazněly i věci z nového ep, které by mělo vyjít ve formě splitu s Ingrowing u Obscene Productions jestli jsem tedy během večera zaslechl správně. V hlavě mi utkvěla věc “Green Kill“, která je venku pár dní ve formě klipu a je neskutečně šlapavá, ovšem i tak se domnívám, že peníze se nedají pít. Další intenzivní set měli na svědomí slovenští hosté ČAD. Všem dobře známá a v posledních letech velmi oblíbená kapela kloubící zdárně žánry extrémní kytarové muziky a stojící na skvělých textech i dobře napsané muzice. Zazněly největší mordy jako Železný mejdan nebo Bastard. Po setu, kterému nešlo nic vytknout, jsem měl nejen pivo v botách i trenkách, ale i pachuť po zbytečném incidentu na stagi, který sice usekl poslední vál, ale naštěstí dopadl bez zranění. Stejně jako ČAD mě hudebně v klubech za poslední dobu nezklamali ani následující LAHAR, kteří mě dokonce loni na podzim na Infernal Festu v hradeckém Bastionu doslova vystřelili z kecek. Opět nekompromisní diktát, jaký dostaneš, když položíš jehlu na loňskou desku “St​í​n​á​ní Hlav“. Tracky “Připrav se chcípnout“ nebo “Čas lámání chleba“ se znásobenými thrashovými oktany v rámci živé přehrávky za doprovodu další stagedivingů včetně toho zpěvákova byly naprosto devastující. Bez debat jeden z nejlepších setů večera. Ten nejlepší měli totiž na svědomí INGROWING, kteří vlezli na pódium během letošního března po dlouhých devatenácti letech téměř v původní tříčlenné sestavě. Tohle byla grindcore odysea složená hlavně z věcí z desek “Suicide Binary Reflections“ a “Sunrape“, na které jsem kdysi čekal, stejně jako na nová alba Isacaarum, Pigsty, Negligent Collateral Collapse nebo Abortion pod Obscene Productions jako na smilování. Jedna ze zásadních kapel domácí grindcore scény je zpět a rovnou s novým materiálem, na který se můžeme už v brzké době těšit. Vepředu jsem sice neměl úplně ideální zvuk jako vzadu u zvukaře, ale tenhle set člověk musel vidět pořádně zblízka, jestli ho nešálí zrak…schválně kdo čekal, že uvidí ještě někdy Ingrowing na pódiu? I přes drobná zaváhání to bylo neskutečné, nekompromisní klepec z rukou léty a řadou kapel prověřených borců…respekt!

Ve stejné době, kdy jsem hltal Ingrowing jsem přičichl díky titulům labelů Obscene productions a Insane Society i k italským hardcorem ovlivněných grindcore úderníkům CRIPPLE BASTARDS. Po hudební stránce je i jejich aktuální tvorba velmi kvalitní, což prokázali během setu k výročí 35 let na scéně, kde jsem registroval zejména starší věci, které mám ještě z dob “Almost Human“ nebo “Misantropo A Senso Unico“ stále dobře naposlouchané. Nečekaný technický výpadek vyplnil bubeník přehlídkou svého umu. Set jsem neviděl celý, jelikož nepříjemně dlouhá dojezdová vzdálenost navíc s porouchaným autem vyžadovala dřívější odjezd.

Výsledný dojem je skvělá akce, kterou si dokážou pokazit sami sobě tak maximálně někteří fanoušci. Příjemně nostalgický a zároveň ultimátní zážitek! Díky!

Grinch