24.05.2023 – Crua, Solitär - Liberec Azyl

Uprostřed pracovního týdne a slušně plno. Tohle zajistila nejen anarchopunková CRUA z daleké Brazílie, ale i v Liberci populární pražská d-beat partička SØLITÄR. Zpěváka jičínských BRAINDEAD bohužel zkosila viróza, takže náhradní termín jejich koncertu je 9. června, pokud máš zájem a pokud tedy nedáš v Liberci přednost koncertu P/\ST v Bunkru.

Jak jsem už uvedl, pražští d-beat punx SØLITÄR mají v Liberci silnou fanouškovskou základnu, což je fajn, protože se jednalo o další azylácký koncert s velmi příjemnou návštěvností. Skvělé pro kapely i pro klub. Už jsem to psal v reportu z loňského chilli festu, tahle partička je složená z různorodých hudebníků a každý do tohohle d-beatového hmoždíře přináší to svoje, takže kromě nezbytného a neúprosného kolovrátku s dvěma uřvanými vokály dostal návštěvník akce i porci hardcoru nebo power violence. Opět mě zaujaly zejména zpěvy a bicí, které to teda tlačily neskutečně. Pozvat SØLITÄR bylo od pořadatele velmi prozíravé, jinak by s ohledem na vypadnuvší Braindead neměla brazilská kapela žádný support. Informace o kapele krom zmínky o koncertech na webu nenajdeš, budeš muset navštívit koncert nebo pro částečný náhled alespoň youtube.

I přes třeskutý set pražáků poněkud povadlé publikum rozproudila až brazilská CRUA stojící překvapivě zejména na stupňujících se a k pohybu vybízejících partech nikoli na anarchopunkových diktátetch á la Aus Rotten, od kterých měla zpěvačka mikinu. Fanoušci v Liberci byli bohužel ochuzeni o hallové zkreslení zpěvu, protože harmonizér dělal brikule a nakonec ho prostě během zvukové zkoušky museli odpojit. Zpěvačce v mnoha syrových textových poselství ze života poblíž Sau Paula zdatně pomáhala kytarista. Basák si evidentně koncert neskutečně užíval. Jen z toho bubeníka jsem měl takový zvláštní pocit, protože nevím, jestli jednotlivé jihoamerickou živelnost nepostrádající kompozice měly obsahovat přesně to, co v klubu zahrál...znělo to občas dost improvizovaně. Každopádně to nemění nic na tom, že ve výsledku to byl skvělý a zatraceně energický koncert, kdy se po stropě neproběhl nejen jeden z fanoušků, ale částečně i zpěvačka, ze které byla cítit nejen skromnost, ale i nadšení z odezvy publika…ostatně jako z ostatních členů kapely. Po setu se zaprášilo nejen po asfaltech v podobě doposud jediného alba kapely, ale zájem byl i o trika a benefiční předměty na řešení mnoha brazilských problémů. Ostatně jak poznamenal během setu jeden fanoušek…Fuck Bolsonaro.

Další akce v Azylu sleduj zde.

Grinch

20.05.2023 - BIZARRO MASACRA VIOLENTO TORTURA FESTA XX. - Liberec Azyl

Ani dvacátý ročník léty prověřené značky Bizarro se neobešel bez úprav line-upu. Za mě to byla změna rozhodně k lepšímu, protože na poslední chvíli uvedenou turnovskou kapelu AM I GOD jsem ještě neměl možnost vidět živě. Tahle progresivní/groove partička s kořenem až v roce 1994 a lidma z Amoclenu v sestavě překvapila delšími propracovanými skladbami, na které bohužel nedorazilo i přes název kapely moc fanoušků. Set stál na skvělých hutných partech, které díky již standardně skvělému azyláckému zvuku tlačili vskutku pěkně. Stejně jako jsou pánové střídmí ve svých webových profilech na informace, tak přistupují i k merchi. Důležitá je ovšem muzika a ta byla vskutku dobrá i přes skutečnost, že pro Bizarro byla poněkud netypická.

Druhý chod, který už dostál jménu akce, měla na svědomí jihlavská PRŮMYSLOVÁ SMRT. Extrémní hardcore nebojící se průniku do dalších žánrů jako jsou thrash nebo grindcore mám dlouhodobě ve svém TOPu a poslední řadovku jsem nejen poslal v rámci nahrávek roku 2022 do Břitvy, ale i do multižánrového TOP 10 CZ desek 2022. Ano, ta deska je skutečně tak dobrá a koncert v Azylu, který nebyl pro Průmyslovku v tomhle prostoru prvním, byl bez debat také. Hrálo se logicky z uvedené desky “Pedagogika poražených“. Živě hudebnicí těžili ze všech poloh tvorby, kvapíky, rifovačky i krkolomné zvraty za mičlova kázání o kataklyzmatech moderní doby, a to i s jeho nezbytnými vyhrocenými koncovkami. Zvuk jak fík. Víc psát netřeba. Nová deska je povinnost a návštěva koncertu jasná volba.

Na místě byl merch většiny vystupujících kapel včetně zbrusu nových plecháčků na horské túry od Amoclenu. Na akci se dokonce ukázal i Ríša Lecter s obsáhlým distrem, které na místo i z místa dopravil tradičně spolujízdou. Za největší pozornost ovšem stálo distro kazetového labelu Hardcore Loves All Colors Records. Tenhle label vede zpěvák Průmyslovky Mičl pěkně po staru pouze po e-mailu. Vydává skutečné perly domácího undergroundu jako Messerschmitt 109, Láje, Rmut nebo Kaosquad. Pokud chceš distro list, stačí napsat na mipunk@seznam.cz.

Třetí set patřil dalším veteránům scény. Tentokráte z České Lípy. INCARNATE aktuálně tvoří dva nejstarší členové Míla a Petr. Řevem je doplňuje naopak služebně i věkem nejmladší člen Dominik (bicí Amoclen nebo MxWx). Kapela s kořenem v roce 1993 se pod různými jmény dočkala debutního alba, pokud nepočítám 23 let starý CD-r split ještě za Testification, teprve v loňském roce. Kluci stejně jako na uvedeném CD tak i logicky během koncertu čerpali nejen ze své death metalové minulosti, ale i ze své vášně ke grindové muzice. Dominik to tlačí do moderního křížence brutal deathu a goregrindu. Celkově mám ovšem z poslechu CD i koncertu stejné pocity. Kluci se snaží balancovat mezi taneční festivalovou gore muzikou a starým poctivým výplachem. Příklon k jednomu nebo druhému by byl asi lepší. Za mě teda rozhodně k tomu druhému. V Azylu sklidili ovace za poměrně živelnou šou. Pokud hraješ na basu a jseš v dojezdové vzdálenosti České Lípy, pomoz jim dokázat, že českolipský death/grind ještě neřekl poslední slovo.

Po vážně nevážné porci prasečího grindu přišla na řadu vážně nevážná porce panzer punku v podání BLITZKRIEG BOYZ. Už zparodovaný název finské punk rockové kapely dává tušit, že tohle bude jízda. Na Bizarru nebyli poprvé a do konceptu večera sedli jako lahváč do chřtánu trutnovského pokáče (z wishe). Mocný growl pod logem Mayhem a Vilém Čok ve vestě technických služeb s crustovými nášivkami, no ty vole. Muzika od punk rocku, přes crustový drtikol až po nefalšované grindové násilí. Nějaká ta zpětná vazba, angažovaný textový přesah i ne příliš hezké vzkazy pro Krajča, Babiše nebo všechny chlastence. Přímý tah na branku. Prostě radši se zadusit ptákem, než se bavit s estébákem.

Závěr večera už byl doslova na Xanax, který velmi rádi doporučují magistři z AMOCLENu (mimo lexaurinu pro učitelky samozřejmě). Poslední roky co koncert, to perla. Extrémní nasazení, extrémní tři vokály a extrémní grindcore. Na živo u mě pořád vede skladba Xanax z posledního split EP s Bambulkyní, které bylo na azylácké půdě pokřtěno močí samotného Grashy. Co víc napsat? Devastace!

Piš červenou tužkou do kalendáře. Příští Bizarro 15. září v čele s kultovními Abortion.

Pár obrázků a videí z koncertu najdeš zde.

Grinch

Tři nové tituly na Phobia Records

PR221 AHNA – Crimson Dawn LP (stenchcore / death metal ffo Sacrilege, Bolt Thrower)

https://phobiarecords.bandcamp.com/album/ahna-crimson-dawn-lp?from=embed

PR251 DECADE – World Stops Turning LP (d-beat, Canada)

https://phobiarecords.bandcamp.com/album/decade-world-stops-turning-lp

PR275 PLAGUE THIRTEEN – Healing Ground LP (d-beat / crust, Belgium, ex-Link)

https://phobiarecords.bandcamp.com/album/plague-thirteen-healing-ground-lp

Vše na černých vinylech: https://phobiarecords.net/en/

Břitva oznamuje nominace za rok 2022

České rockové ceny Břitva, zaměřené na převážně tvrdší formy rocku, metalu, punku či hardcoru, oznamují nominace za rok 2022, jež určilo 44 hlasujících z přibližně 30 magazínů, fanzinů, webzinů či pořadů.

Konečné výsledky vyhlásí Petr Korál v neděli 4. 6. v pořadu Hard and Heavy na Radiu Beat.

Nominace jsou uvedeny v abecedním pořadí.

ALBUM ROKU

Prvořadě bude vyhlášeno celkové pořadí, tedy bez žádného žánrového dělení. Na umístění v celkovém pořadí aspirují všechna alba v rámci níže uvedených žánrových kategorií. Ty jsou vytvořeny nikoli samostatným hlasováním, ale pouze rozčleněním celkového pořadí tak, že nejlépe bodující alba jsou rozmístěna do čtyř početně rovnoměrných celků.

ALBUM ROKU – ROCK & CROSSOVER

Většina vzešla z dávných metalových kořenů, z nichž prorůstá do sfér art rocku, gothic roku či se páří s elektronikou, nebo činí úkrok až k někam k folku.

APLAUS PRO DVA – Aplaus pro dva (CD/MC – Magick Disk Musick)

DYING PASSION – Skylor (CD – Epidemie)

FACE THE DAY – Echoes Of The Child’s Mind (CD)

INSANIA – GRRRotesky (LP/CD/MC – Smile)

PROJEKT XIII – Ad Radices Tergum (CD – Melody Gardos)

VYPSANÁ FIXA – Kusy radosti (LP/CD – San Piego)

ALBUM ROKU – BLACK & DOOM METAL

Temnější či jinak atmosférické formy metalu, v nichž black a doom tvoří přibližný středobod, ale často s přívlastky jako death, sludge, gothic, symphonic nebo množstvím jemnějších a odlehčujících prvků.

ET MORIEMUR – Tamashii No Yama (CD/CD box – Transcending Obscurity)

GOSPEL OF THE FUTURE – Blowtorch Mankind (LP – Kabinet // CD – Epidemie // MC – Filth Junkies / Vřesová studánka)

HEIDEN – Andzjel (LP/CD – Magick Disk Musick)

INNER FEAR – Cäzilia (CD – Black Barn)

RAVENOIR – In The Womb Of Sin (CD – Gothoom)

TRNY & ŽILETKY – Třetí hlas (CD – Magick Disk Musick)

ALBUM ROKU – DEATH & THRASH METAL

Ostře deathmetalové či thrashmetalové nářezy, ať už přímočaře masakrujícího nebo techničtějšího charakteru.

ALTARS ABLAZE – Life Desecration (CD – Lavadome)

FAÜST – Tinnitus Inquisition (LP – Tapes Of Terror / Witches Brew // CD – Witches Brew // MC – Tapes Of Terror)

GODLESS TRUTH – Godless Truth (CD/CD box – Transcending Obscurity)

HEAVING EARTH – Darkness Of God (CD – Lavadome)

LAHAR – Stínání hlav (LP/MC – Doomentia)

NEUROTIC MACHINERY – A Loathsome Aberration (CD – Bizarre Leprous)

ALBUM ROKU – PUNK & HARDCORE

Tradiční punk a hardcore, v jednom případě obzvláště extrémního ražení, ale také subkulturně spřízněné přesahy do country, popu či kdovíkam jinam.

DEZINFEKCE – Předstírat štěstí chce trochu cviku (LP – PHR)

CHOROBOPOP – Odrazit od dna (LP – Malárie / Cultburger / Burina // CD – Malárie)

KAKKTUS – Na hrbatým koni (LP – Kabinet // CD)

MMNK – Uměnení 2: Ohnivá pomsta (LP – Kabinet // CD – Kabinet / Full Moon)

PACINO – Sedm světů (LP – Stoned To Death)

PRŮMYSLOVÁ SMRT – Pedagogika poražených (LP – PHR // MC – Hardcore Loves All Colors)

OBJEV ROKU

Pokud někomu náleží aplaus, jde nejen o ty dva, kteří si o to říkají svým názvem, ale i ostatní nově či konečně objevené.

ALTARS ABLAZE (Life Desecration – CD – Lavadome)

APLAUS PRO DVA (Aplaus pro dva – CD/MC – Magick Disk Musick)

BRAN (Odcházení – CD – Signal Rex)

HADÍ MORD (Smuteční slavnost – CD – Bizarre Leprous)

KAKKTUS (Na hrbatým koni – LP – Kabinet // CD)

MISS MARPLE (Shit Goes In / Shit Comes Out – MP // MC – Lärmo // MC – Noise Merchant)

NEŘADOVÉ ALBUM ROKU

Převážně staré legendy či naopak mladší výtečníci nabízejí hodně hodně dávné i zcela čerstvé živáky, sem tam nějaké reedice nebo retroalba a pro zpestření i souhrnný komplet sólové tvorby jednoho postaršího pána.

ARAKAIN – Schizofrenie (LP/CD – Supraphon)

BigBoss – Pentagrammaton (6CD box – MetalGate)

Doležal Dodo Miloš & VITACIT – 1986-1991 Revisited – Part 2. (2LP/2CD – Warner)

EXORCIZPHOBIA – Live At 007 (CD/MC – L’inphantile Collective)

FLAMENGO REUNION SESSION – Live (CD – Supraphon)

KRABATHOR – Rebirth Of Brutality – Live In Uherské Hradiště (three-sided 2LP – Monster Nation)

KRITICKÁ SITUACE – Stále na útěku (LP – Emergency)

MICHAEL'S UNCLE – Live Brno 1988 (LP – PHR)

Olafsonn Olaf and THE BIG BAD TRIP + Bön – Eclipse One (LP)

POSTCARDS FROM ARKHAM – Oceanize – Ten Years In Arkham Anniversary (CD – Epidemie // MC – Dead Maggoty)

MINIALBUM & SPLIT & SINGL ROKU

Převážně ostřeji znějící tóny a zvuky na všech možných i nemožných formátech kratší délky.

BAHRATAL – Legie ubožáků (SP – Stoned To Death)

DECULTIVATE – Pohrdat (one-sided LP – Pushteek)

EXORCIZPHOBIA – Voracious Lunacy (w/Heresy – LP – Soman)

FLESHLESS – Kingdom Of The Liars (CD)

MISS MARPLE – Shit Goes In / Shit Comes Out (MP // MC – Lärmo // MC – Noise Merchant)

MURDER INC. – Sám sobě soudcem (CD)

PANYCHIDA – Říruřec: Dreisessel (CD – Folter)

PROTIJED – Jediné, na čem záleží, jsou stopy lásky, které tu po nás zůstanou (one-sided LP – Kabinet)

RUTKA LASKIER – Krásná doba (MP – Kabinet)

SICK SINUS SYNDROME – Rancid Fermenting Disgust (w/Vomi Noir – EP – Psychocontrol)

VIDEOKLIP ROKU

Pokud se někdo domnívá, že ty vůbec nejlepší klipy tvoří Cyberolas, netřeba se obávat omylu, protože "žádný strachy, je tam zábradlí, to kvůli bezpečnosti, jinak bychom přepadli, na všechno jsou důkazy".

APLAUS PRO DVA – Tajemství (Michal Šteflovič, Desed)

DARK GAMBALLE – Nenapravitelný (Cyberolas)

HEIDEN – Musím ti tolik říct

INNER FEAR – The Farm (Snovonne ‘Sno’ Drake)

INSANIA – Placatej svět (Cyberolas)

KNIHA ROKU

Zatímco o vinylech platí, že "jsou to jen desky, kusy plastu", labužníci mohou zkusit zapečené hlemýždě, pampelišky s vajíčky či obalované hadovky smrduté a ti ostatní si nadále vzájemně plést dva hardcorové fotografy podobných jmen.

Banán & Horovic Maxim – Nepřestat se dívat kolem sebe – Rozhovor o hudbě, politice a emocích (Paseka)

Necro Cook – Podivuhodná kuchařka Toma Necrococka & Houbové Marie (MetalGate)

Siki / Syky

FESTIVAL ROKU

Pandemie pominula a tvrdé či ještě tvrdší festivaly se zdárně a úspěšně vracejí do předcovidových kolejí.

Brutal Assault (Josefov)

Enter The Eternal Fire (Volyně) 

Festa de la Pohoda (Vodňany)

MetalGate Czech Death Fest (Červený Kostelec)

Obscene Extreme (Trutnov)

Thrash Nightmare (Písek)

 

MÉDIUM ROKU – TISKOVINY

Ve všech typech médií to zdánlivě vypadá na ustálenou situaci, protože dominují většinou ti stejní co loni, minimálně jeden z nich však naposledy.

Buryzone

Kids And Heroes

Parambucha

Pařát

Telepatie

MÉDIUM ROKU – WEBY

Crazy Diamond

Echoes

Fobia

Marast Music

Periferia

MÉDIUM ROKU – STANICE & POŘADY

Modeláři (Radio Wave)

Radio Beat

Sklizeň (BCTV)

FIRMA ROKU

Intenzivní chrliči jednoho titulu za druhým, šiřitelé vybraných lahůdek, pozoruhodné návraty po letech, ale také jeden novější a zde poprvé se zjevující pojem.

Bizarre Leprous Production

Doomentia Records

Epidemie Records

Kabinet Records

Magick Disk Musick

MetalGate

Papagájův hlasatel Records

Pařát Productions

Phobia Records

Stoned To Death

POTĚŠENÍ ROKU

Dva veteráni, z nichž svěžeji působí ten o dekádu starší, slavili kulatá výročí, po letech ožili hojně aktivní vydavatel či mrtvolná kapela, zatímco jiná v přímém přenosu dodala, že "OSA je zkurvená věc". Podobně jako ruská válečná agrese, jejíž protiklad tvoří četné benefice pro napadenou zemi.

70 let Jiřího "BigBosse" Valtera (ROOT aj.)

návrat skupiny DISFIGURED CORPSE

návrat labelu Doomentia Records

80 let Petra Jandy (OLYMPIC)

skupina SNĚŤ odmítající cenu Anděl kvůli spolupráci s OSA

benefiční koncerty a festivaly na podporu Ukrajiny

ZKLAMÁNÍ ROKU

Zcela odešla rocková legenda či letitý metalový magazín, naopak jen do ústraní se stáhl Velký šéf a dozvuky pandemie.

zemřel Michal Ambrož (JASNÁ PÁKA, HUDBA PRAHA, DIVOKÝ SRDCE)

konec koncertní činnosti Jiřího "BigBosse" Valtera (ROOT aj.)

zemřel rockový znalec, sběratel, prodejce a publicista Jaromír Merhaut

pandemie koronaviru omezující či rušící koncerty (v lednu a únoru 2022)

konec magazínu Pařát

konec skupiny PERFECITIZEN

Vychází vinyl jihočeské punk kapely Funkce Šroubu

Zdá se to neuvěřitelné, ale letos uplyne již dvacet let od okamžiku, kdy vyšlo debutové album Funkce Šroubu. Jihočeská kapela, která se hrdě hlásí ke svému původu v malebném městě Blatná, má ovšem ještě starší kořeny sahající do druhé půle devadesátých let. Za svou existenci prošla jak personálním, tak i hudebním vývojem, kdy se od klasického punku jejich zvuk postupně zhutnil pod vlivem hardcoru a metalu. Přes tento vývoj však zůstává styl kapely stále jasně rozpoznatelný.

Na debutové album Nepřipadá vám někdy? nedá mnoho fanoušků stále dopustit. Není divu, protože předběhlo svou dobu díky precizním výkonům všech muzikantů a zároveň velmi kvalitnímu zvuku ze studia Hacienda. V té době ještě zdaleka nebylo běžným zvykem, aby se punková kapela takto zajímala o zvuk své nahrávky. I to pomohlo tomu, aby album Nepřipadá vám někdy? přežilo bez problémů zkoušku časem.

Ke 20. výročí vychází u PHR Records tato deska vůbec poprvé také na vinylu. Původní již tak zdařilý zvuk navíc Barmy ze Zeměžluče ještě vyšperkoval tak, aby zněl z vinylových drážek co možná nejlépe.

www.phr.cz

13.05.2023 – New Hate Form, Vanguard, Neurotic Machinery – Liberec, Bunkr

Poslední zastávkou tour na podporu desky “A Loathsome Aberration“ byl pro přehlídku moderního progresivního deathu / post metalu v podání Neurotic Machinery liberecký Bunkr. Krom jejich tour partnerů, brněnských Vanguard, se po delší době a na domácí půdě objevili i New Hate Form. Kdyby mě Honza Táborský na jiném koncertu neurgoval, asi by mě tahle parádní přehlídka rozmanitého death metalu minula, což by byla fakt škoda.

Akci zahájili, v Bunkru už standardně o hodinu později proti avizovanému času, místní NEW HATE FORM. Naposledy jsem tuhle kapelu viděl ve Varšavě v roce 2018 na křtu jejich doposud jediného alba “Stories Repeat“. V dnešní společnosti na mě set s ohledem na žánrově jiné kapely a de facto jejich aktuálně opačného postavení v mohsově a vlastně i v moshově stupnici působil také logicky opačným dojmem. V jejich doom coru, jak se sami výstižně prezentují, stojícím zejména na atmosféře a náladách vykouzlenými dvěma kytarama, byla nejsilnější místa v epických pasážích. S kapelou vystoupil ještě jejich zpěvák Kuba Viták (Purnama nebo u ledu hození Capture or Kill), který v rámci svých možností/preferencí využil několik poloh od growlu přes hluboký a téměř čistý vokál až po blackový skřek. Nový vokalista, kterého kapela už marně delší dobu shání, by mohl s větší variabilitou posunout tuhle neotřelou tvorbu ještě dál. Rozhodně na to, po jak dlouhé době borci hráli, to byla neskutečná paráda. Navíc se povedl zvuk a během setu byla ta nejpříjemnější zelená světla.

S ohledem na přestavby bicích nabírala akce čím dál větší skluz, který se ve finále ustálil na dvou hodinách, což je už fakt hodně. Stejně hodně mě ovšem bavili i brněnští melodičtí death metalisté VANGUARD, a to i pře skutečnost, že byli v rámci tak nadupané konkurence tenhle večer nejméně poutaví...i nejméně depresivní. Sice tady už začal bohužel haprovat zvuk a pro mě ze zcela nepochopitelných důvodů zvukař jednu kytaru vypálil o hodně výš, což zejména během sólové práce utápělo celý zbytek kapely. S Vanguard jsem také už měl tu čest, ovšem jednalo se festivalový set, což je vždycky trochu hendikep v záplavě kapel a dalšího festivalového vyžití. Na předloňské Death Coffee Party prostě pro mě bili “pouze“ jedni z mnoha a mou pozornost si nezískali. V klubu pro hrstku, dnes bohužel doslova pro hrstku a to na ně bylo nejvíce lidí, jsem si koncert fakt užil. Jejich melodický death metal, místy i přes moderní kabát fakt téměř až power metal zvládl i poměrně rychlé party. Zpěvák ani kytarista se nebáli sestoupit z pódia, což rozhýbalo doposud poměrně statické publikum. Skvělé těžké rify v kontrastu až s uvedenou metalovou pompézností vyznívaly neskutečně hutně. Kompozičně i melodicky velice záživné. Jinak na to, že do rána točili klip k chystané druhé řadové desce, vypadali velmi svěže a i před půlnocí měli energie na rozdávání.

Poslední set patřil tachovským NEUROTIC MACHINERY. První, co mě zaujalo, byla skutečnost, že zpěvák byl oproti těm z předchozích kapel obutý. Pak samozřejmě i vlastní hudební náplň, která prostě neměla zvuk, který by potřebovala. Přesto jsem se ve věcech z nové desky orientoval a užil si zejména velice depresivní klipovku “Transcendental“ včetně uhrančivého saxofonu v pozadí. Stejně uhrančivého jak v Barvě noci při duševním rozkladu Bruce Willise. Došlo i na starší věci, třeba “Slave“ z doposud jediného vinylového vydání kapely předposlední desky. Set odehráli ve čtyřech a zpěvák se odhodlal opakovaně do obecenstva a s bezdrátovým mikrofonem to měl i o dost lehčí. Technicky precizní i vyhajpované skladby poskytovaly dostatek záchytných míst i melancholických nálad k pevnému uchycení posluchače a moderní feeling naplnil dostatečně devastační účinek. Poslední album super stejně jako koncert…teda až na ten zvuk, který tomu bohužel dost ubral.

Grinch

12.05.2023 – Origin of Infinity, Malignant Tumour, Fatal Punishment - Hudební klub Le Garage Noir Děčín

Do Děčína na metalové koncerty se mi po pravdě už moc jezdit nechce, ale tady to nešlo jinak. Jednalo se totiž o stále poměrně vzácné živé vystoupení moderní death metalové kapely Origin of Infinity, která sklízí oprávněně pozitivní reakce všude tam, kam se jejich nahrávky dostanou. Akci navíc spolupořádal její bubeník Levi a na místě byl i logicky s distrem v rámci svého labelu Dead Maggoty Productions obsahujícím řadu konečně vydaných klenotů tuzemské undergroundové scény.

Další pozitivem akce byl prostor Hudebního klubu Le Garage Noir Děčín, kde jsou obdobné kapely, snad až na vystoupení Hentai Corporation spíše výjimkou. Akci na desátou hodinu večerní s ohledem na program kina (klub se nachází v budově kina Sněžník) zahájili právě ORIGIN OF INFINITY. Intro, decentní světla a pak už jen precizní metalový válec s mohutným moderním zvukem a dvěma vícestrunnými kytarama, které se krom výměny rifů a linek prostřídaly i v sólové práci.  Vše umocňovaly strojové bicí a léty i mnoha kapelami prověřený growl. Kořen téhle kapely v podobě ústřední dvojice Levi (bicí) a Vládin (kytara), na které Origin v roce 2017 vznikly, sahá téměř dvacet let zpět do death metalové kapely Nekrolog. Původně studiový projekt Origin of Infinity, na kterém Vládin nahrával všechny kytary a zpěvy si odskočil nahrát vokalista Victims, vypustil dvě skvělé nahrávky. Jak debutní full album “The Last Day on Earth“, které tehdy zaujalo i Juraje Harína ze SMA (R.I.P.) a vydal jej i na CD, tak EP “Ocvltism“ (obě si kapela vydala sama na dvanácti palcích). Následoval sedmipalcový singl “Chronosphere“, kde se už objevil druhý kytarista Jakub Vácha a poslední (loňská) řadovka “After The Slumber“, kde krom všech uvedených hraje basu a další kytaru Honza Kapák a za vokálem se s Tomášem Hospodkou (Victims) objevuje i Jirka Krš (Cutterred Flesh, Pandemia). Oba asfalty si opět kapela vydala sama. Kazeta a CD poslední řadovky pak vyšla na Leviho labelu Death Maggoty Productions, který vznikl v pravěku s Nekrologem a tím kruh se uzavřel. Aktuální živou sestavu, ve které kapela odehrála již pár koncertů včetně tohoto dnešního, doplnil Tomáš Tilner (ex-Livores Mortis, ex-Laniena Mentis , ex-Deaf & Dumb, ex-Depressive Reality). Tomáš zpívat umí a dnes to opět dokázal. Samotný koncert byl přehlídkou skvělého muzikantství a svěže znějícího moderního death metalu s prvky coru a djentu. Statické vystoupení od obdobného setu bylo očekáváno a zvuk byl na daný prostor vskutku povedený. Skvělý set!

Ostravskou stálici MALIGNANT TUMOUR asi není potřeba představovat. Minimálně tedy její aktuální a velmi úspěšnou metalickou crust ´n´rollovou podobu. Její historické tváře chorobného grindcoru nebo skvělého mincecoru či crustu, by určitě stály za připomenutí, ale nebudu článek natahovat. Ostatně kdo nezná, může naposlouchat třeba prostřednictvím kolekce “ ...And Some Sick Parts Rotting Out There 1992 – 2002“ nebo dalších (vyšlo jich dost). Případně lze kapelu zmapovat pomocí dokumentu "The Way Of Metallist 1991-2016". Aktuální tvář Malignantů tvoří samozřejmě poslední album “Mentalist“ a s přivřením oka se dostáváme až někam k “Burninhell“. Zábava, rock´n´roll, metal i punk a velká porce nadsázky z pódia. Energické sety jsou jejich předností a ani v Děčíně tomu nebylo jinak, a to přes ne moc dobře nazvučené kytary. Zazněly velké hity z posledních desek, pivo teklo proudem, ovšem komorní ráz akce i v tak poměrně velkém městě to moc nerozbouřilo. Škoda, koncert to byl bez debat povedený…teda až na jednoho banána, který si splet Václavák s tímhle klubem a přišel šířit Putinovo poselství se "zetkem" na čepici přímo před stage…ale to je prostě Děčín, kde se politika do metalu netahá, přece.

Poslední set, který startoval až po hodině duchů se skluzem, na kterém se podíleli i MM, patřil litoměřickým thrasherům FATAL PUNISHMENT. O této kapele jsem slyšel jen samá pozitiva, ať už od pořadetele Leviho, který na DMP vydal jejich ep nebo od dalších nadšenců na debutové album “Age Of Madness“, které stejně jako Faüstům vydal německý label Witches Brew. Jako musím uznat, že zvěsti ani trochu nepřeháněly a kdybych nemusel set i s přídavkem přes únavu vyloženě dožít, kvíknul bych nadšením. Uchu lahodící variabilita kompozic i vokálního projevu, skvělé hráčské výkony od vynikající kytary přes s lehkostí odehranou basou po náhradního bubeníka, který se musel set narychlo naučit…což teda stálo kapelu pár zcela pochopitelných zaváhání. Tahle thrashárna čerpala od klasického heavy metalu až po moderní nášlapy a pak zpět k pizza thrash metalu (v dobrém slova smyslu). Vypisovat všechny odkazy na tuhle scénu, které jsem chytil během koncertu, by opět poměrně natáhly článek, takže napíšu pouze…překvapení večera. Rozhodně doporučuju jejich debut.

Doporučuju i návštěvu klubu, ve kterém se dělá spousta kvalitní muziky.

Grinch

Wet Dream War Machine - Songs of Joy and Recreation

Když jsem zhruba před měsícem vyrazil na koncert do polského Atelieru Wolimierz, bylo pro mě jméno Wet Dream War Machine neznámé a prakticky pouze jedno z mnoha na plakátu. Po koncertu jsem si ovšem odvážel obě jejich nahrávky na kazetách a netrpělivě vyhlížím LP vydání té druhé “Songs of Joy and Recreation“, což je vskutku povedené debutní album.

Tahle poměrně mladá berlínská parta, která je na informace o sobě na webu velmi skoupá, což je vlastně jeden ze znaků nové vlny “sígrovitých“ kapel jako jsou u nás třeba Vole nebo Kurvy Češi (asi jako když neocrusteři hráli před lety zásadně zády k lidem), produkuje dle vlastního označení raw & noisy sludge infused hardcore punk. Já bych jen dodal, že se na nahrávkách nebojí ani EBM nebo metalových prvků.

Z letmého poslechu a následného i přes přehulený zvuk libozvučného setu jsem si odnesl kolizi právě zmíněných Vole s taktéž berlínskými GAU. Syrová, neurvalá, nahólovaná, odpudivá…asi jako když Steve Haris přišel v sedmdesátých letech v Anglii na koncert Sex Pistols a cítil absolutní zhnusení produkcí…přehrávka. Přesně takový, tentokráte pouze jen obrazný, plivanec a pěstí do obličeje jsem dostal a byl jsem vskutku zvědav, jak tahle nová hudební revoluce obstojí bez litrů potu, davové psychózy a hlasitostí za hranou únosnosti…prostě doma z přehrávače.

Deset skladeb na cirka půlhodince stopáže ukryté v růžové, případně ručně stříkané fialovo zlaté (v limitu) kazetě. Texty na hranici protestu, vzdoru, výsměchu a schízy…ostatně ve stejných mantinelech se pohybuje i zpěvák se svým projevem. Skladby řídí převážně nijak závratně rychle, leč dostatečně devastující bicí, kterým dali hudebníci v Hidden Planet Studios jasnou úlohu. Rozladěné kytary utopené pod mohutnou basou často splývají se zpěvákovým zastřeným řevem a to, co má znít fajn, tak zní a to co ne, zní, jako když si nahraješ kus koncertu na lacinej mobilní telefon. Obojí pak jako soundtrack k apokalypse. Je v tom správná alchymie. Dostatečně špinavé, ale zároveň čitelné a zážitek z poslechu nádherně umocňující. Celkově zní nahrávka strojově, ale často boří nastolený řád, což ještě umocňují tracky jako “Dissociation“ s naléhavým textem uprostřed EBM běsnění nebo “No“, který svou krásu v podobě nezvykle podmanivé kytary symbolicky postupně utápí v ruchu. Najdeme zde i skladby, které jsou téměř klasické hardcore vypalovačky jako třeba věc “Death Row All Stars“, kde se všichni zúčastnění v závěru doslova trhají z řetězu jakékoli kompozice. K čemuž ostatně dochází za nezbytné zpětné vazby během celé nahrávky několikrát. Klasické hudební hardcore postupy se střídají s post-punkovou úmorností rozčísnutou na několik kusů dvěma číry Keitha Flinta. Příměrů a odkazů je na albu nepřeberné množství stejně jako různých technických parádiček jednotlivých hudebníků¨, kterým bez debat kraluje metalem prověřený bubeník.

V bookletu kazety najdeš pouze logo kapely. Pro texty musíš na bandcamp. Je to stejná cílená hra jako s tempy/zvraty nebo než si zpěvák odhalí tvář během koncertu (čti REPORT z Polska) jinak ukrytou několik skladeb v SM masce. Zatím kapele tahle hra vychází, ale jak obstojí nahrávka v rámci času, kdy scénu zaplaví podobně znějící kapely, se necháme překvapit.

Pokud tě album zaujalo, neváhal bych s objednávkou desky. Kapela chystá pouze striktní limity.

Neotřelé, devastující, svěží a na poslech poměrně návykové.

4,5/5

Grinch

06.05.2023 - Houba, Leniwiec, Jet8 - Liberec Azyl

Pod hlavičkou “20 let přátelství“ proběhly dva společné koncerty punk rockových kapel Houba a Leniwiec, které spolu před dvaceti lety natočili split Crazy Bros (...Houba Hraje Leniwiec, Leniwiec Gra Houbę...). Páteční večírek proběhl v pražském Crossu a sobotní kde jinde, než v libereckém Azylu, jehož pódium takovým kapelám prostě sluší, jak během setu ostatně poznamenal jeden ze zpěváků kapely Houba.

Osobně jsem byl naposledy na koncertu ústecké Houby minimálně před dvaceti, kdy jsme na tuhle kapelu s kámošema ze střední chodili v Děčíně poměrně pravidelně a jejich nahrávky chroupaly před trendem vypalování cédéček ještě na kazetách. Houbu jsem po střední škole, která mě od metalu přivedla i k punku, přestal aktivně sledovat a věnoval se opět řekněme tvrdším kapelám. Poslední nahrávku, kterou jsem měl fakt naposlouchanou, bylo právě split CD s polskou kapelou Leniwiec.

Během koncertu, HOUBA hrála jako první, jsem zjistil, že si dodnes pamatuju řadu textů z éry 1997 – 2004 a jsem neskutečně rád, že během setu zazněly v tak početném zastoupení. Zvuk byl naprosto ukázkový a návštěvnost na hraně kapacity sálu. Kapela, která za téměř třicet let na scéně nedostála velkých personálních změn, zněla nejen díky zvuku, ale i vlastnímu nasazení a nefalšované radosti z hrání neskutečně energicky a vskutku hutně. Hrálo se od uvedeného roku 1997 z kazety “Hnus Fialovej“, přesně track “Ústí pod Labem“, až po letošní kompilát “Svět sám pro sebe“, kde najdeš stejnojmennou cca rok starou věc, která zazněla mezi posledními. Na uvedeném kompilátu najdeš i materiál Houby ze zmíněného polského splitu. Vydal jej Papagájův Hlasatel Records, který postupně vydává i řadová alba kapely zpět do její hudební minulosti. Letos se asfaltových drážek dočká i nahrávka z roku 2000 “Kuře Punk-Pao“. Plný sál a nasazení na stagi vykouzlilo parádní atmosféru, kterou narušovalo pouze po nějaké době poměrně silné nedýchatelno. Po koncertu vlastně vůbec netuším, proč jsem přestal kapelu sledovat. Bylo to jedním slovem skvělý a rád na jejich koncert opět zajdu, i když jsem musel zvednout ruku na výzvu, kdo se tady narodil dřív jak v roce 1997, haha. Navíc když na poslední řadovce jasně deklarují i po těch letech svoje nekompromisní postoje k hnědnutí punkové scény. Respekt! Na závěr si neodpustím v této souvislosti jednu poznámku. Když jsem začal na střední škole střídat punkové a metalové koncerty, byl jsem ze strany děčínských metalistů upozorněn, že jsem býval dobrý metalista, než jsem se dal dohromady s těma punkáčema. To mi řekl jeden velmi nakrátko střižený metalista, který přitom důrazně požadoval na metalovém koncertu v Pro-Pasti, abych sundal z mikiny nášivku, kde se vyhazuje hákový kříž do koše…toliko k metalové scéně v Děčíně, která se prakticky dodnes nezměnila. GNWP!

Během druhé dnešní živé přehrávky jsem byl mile překvapený, jak dobře působí polská LENIWIEC z pódia. Tuhle kapelu znám jen díky zmíněnému splitu a s ohledem na jejich hudební styl, bych si jejich věci mimo cover verze od Houby doma asi ani nepustil. Dvě kytary, akordeon i pozoun na hraně punk rocku a ska/reggae. Skvělé sehrání, žádné zaváhaní, které se stalo v zápalu boje v předchozím setu a další čirá radost nejen z hraní, ale i poga, které jelo prakticky od začátku tohoto večírku. Kvitoval jsem zejména společné vystoupení se zpěvákem Houby během skladby “Bomba“, což byla vskutku bomba. Set jsem sice nedal s ohledem na soft stránku věci a vydýchaný sál celý, ale žádné velké zklamání se nekonalo.

Za to velikým překvapením bylo závěrečné vystoupení pražské punk/HC/skacore (jak se sami profilují) poměrně početné partičky JET8. Tohle těleso pro mě bylo prakticky neznámé, ovšem o to víc jsem si užil jejich set, který se pohyboval od poměrně soft pasáží až k ostrému hardcoru. Neuvěřitelná variabilita nejen v rámci pěti vokálů, které šly občas na samotnou hranci rupnutí cévky v mozku, ale i třech dechů (trubka, pozoun, saxofon) a v neposlední řadě standardní sestavy basa, bicí, kytara. S tím saxofonem to byl velmi zajímavý příběh o tom, jak sehnat v crusterském doupěti náhradní za poškozený…nakonec se kupodivu sehnal, takže poměrně velké množství přeživších fanoušků dostalo ještě před hodinou duchů plnohodnotnou palbu. Kapela to i přes pokročilou hodinu dokázala solidně rozproudit, zpěvák se nebál do publika a basák se i se svým nástrojem proběhl po stropě. Navíc přidaná hodnota ve formě angažovaných textů, třeba “Rise up“ z poslední nahrávky. Nakonec se přidávalo jako u předchozích setů a hranice mezi fanoušky a kapelou téměř zmizela. I když měli Jet8 problém se vměstnat na azylácké pódium, byli na něm přesto v jednu chvilku přečísleni z publika. Koncert byl opět velmi energický a naprostou sehranost podtrhovali jak přátelské strkanice kytaristů, tak výpomoc trumpetisty bubeníkovi při hře na činely. Skvělý koncert!

Díky Kubovi za tenhle večírek a ještě jednou vše nejlepší k narozeninám…s Houbou ti to za mikrofonem slušelo.

Pár obrázků z koncertu najdeš na mých stránkách.

Grinch

Music For Zeppelins In Windstorms

Willhelm Grasslich zve k poslechu nového alba "Music for zeppelins in the windstorms, které složil společně s Ondreyem Zinaerem. Je to ve zkratce svého druhu sonická epopej o časech vzducholodí okořeněná trochou avantgardy. Nahrávka vychází na kazetě v klasické i speciální edici. Ta má provedení látky s potiskem včetně zmenšeniny dobové pohlednice a to celé ještě ve dvou verzích – německá (svázána v barvách černo-červeno-bílá) s napodobeninou podpisu barona Zeppelina a americká (svázána v barvách modro-červeno-bílá) s napodobeným podpisem Karla Arnsteina, konstruktéra USS Akron.

UGFC bandcamp