BFD – In ruinis urbium

I když scénu lustruju již třetí dekádu, pořád se mi stává, že občas narazím na kapelu, o které jsem nevěděl nebo ji s ohledem na dobovou tvorbu přeskočil. Backfliping Dog prezentující se také pod zkratkou BFD spadají do té první kategorie…takže příjemné překvapení číslo jedna. Za ty roky už jsem toho slyšel neskutečný ranec, takže i když je něco precizně zahrané a zkomponované, neznamená to ještě, že to má u mých zmlsaných uší jasnou šanci na úspěch…prostě vždycky cením navíc i dávku originality nebo vlastního ksichtu chceš-li, díky kterému kapelu poznáš, aniž by sis přečetl na displeji nebo na přebalu desky, co to vlastně hraje. U téhle hardcore punk kapely z Horní Bečvy je až na nějakou tu drobnost splněno oboje…takže příjemné překvapení číslo dva.

Osobně vůbec neznám předchozí tvorbu a aktuálně je mi asi i fuck, protože tahle deska, se kterou kapela Backfliping Dog slaví dvacet let na scéně, je skvělá. LP Vydání má na svědomí Péťan a jeho DIY label Aback Distribution. Takže je zaručeno kvalitní zpracování a není žádná limitovaná edice. Takže deska je naštěstí úplně fuck všem překupníkům. Všechny desky jsou v oranžovo fialovém splatter podání a s obalem, který mému oku bez debat lahodí. Fyzický nosič jsem ještě v ruce nedržel, ale po opakovaných posleších, to mám rozhodně v plánu.

Jak molotov z přebalu letí na posluchače ihned se skvělým zvukem z Davosu otevírák “Změníme svět“. Při poslechu mi ihned naskakuje Lucifer Efekt, nikoli podobností s rožnovskou scénou, ale originalitou i jistou soft stránkou věci, i přes kterou si mě kapela omotává kolem prstu (a to je co říct, u člověka, kterým řadí k poslechovým topům kapely jako Nasum). Na desce je i přes početnou sestavu pěti stálých členů i řada hostů. V úvodním válu to jsou dva borci z hardcore kapely The Neunikneš, kde obohacují šlapavý protest song o vokály a trombón. V následujícím tracku “Na troskách měst“, který řadím k topovým momentům alba přicházejí na řadu housle, které se linou téměř celou deskou a jedna z hostujících zpěvaček, které netahají za uši, což se tofužel nedá říct vždy u projevu kmenového zpěváka, který mi místy přijde v rámci frázování lehce krkolomný. Kompozice skladby je ovšem chytlavá jako náplň uvedeného molotovu a refrén bude posluchači znít hlavou poměrně dlouho. Text je velmi zdařilý, ostatně jako většina na desce. V následujícím štychu “Revoluce od stolu“ kapela nepřestává překvapovat a posílá k mikrofonu další hostující zpěvačku. Rychlejší tempo, úderný hardcore punk, skvělý refrén a další skvěle zakomponované housle…tohle si fakt nechám líbit.  Housle působí nejen symfonicky, ale místy až nervně jako v následujícím zářezu “Mosty“ s jasným poselstvím obohacujícím další povedenou kompozici. I přes kopec skvělých nápadů se kapela naštěstí drží se stopáží jednotlivých skladeb při zemi…nepřekročí tři a půl minuty a tím vskutku nedává prostor pro žádnou vatu. Antifa song R.A.S.I.S.T.I. je přímočará message bez servítek, ovšem hudebně i bez houslí kapela lehce kouzlí a tasí sólovou kytarovou práci a jako mnohokrát na nahrávce naplňuje potenciál dvou kytar. Řešení vokální stránky věci až na pro mě místy ne úplně stravitelné frázování je další devízou nahrávky. Střídaní zpěvů, silné vícehlasé refrény podporující nejen zpěvnost, ale i důraz naléhavost textu jako v následující skladbě “Poslední století“.

Na druhé straně desky čeká na posluchače dalších šest skladeb a když už se zdá, že hudební motiv ve skladbě “Hrdina“ už tady byl, tak kapela tasí nejen další kompoziční lahůdku, ale i další vokální hostovačku. Zbožňuju hudební gradace a tady se fakt dařilo. “Otroci peněz“ sází pro změnu na těžké hardcore riffy, ale jen o nich to opět rozhodně není a variabilita v rámci ranku je prostě na výbornou. Kratší zářez “Syn“ je další přímočařejší věcí, kterých kdyby byla deska plná, zapadne bez debat mezi desítky dalších žánrových titulů. Naštěstí tato podoba, ačkoli není špatná, desku jen šperkuje a netvoří její gró. Gró nahrávky jsou naštěstí totiž věci jako následující kompozice “Historie“. Skvěle hudebně vystavěná skladba s dobrým textem, která netlačí zbytečně na pilu, s hostem, zapamatovatelným refrénem a přehlídkou jednotlivých nástrojů. Další velmi silný moment alba…stejně jako předposlední věc “Bečva nevyšumí“, která se dělí o hardcore punk nebojím se říct až s lidovkou. Závěrečná věc “Žij“ tvoří krásnou energickou hudební tečku, kterou kapitolu “In ruinis urbium“ neopustí, ale s chutí se do ní pustí znovu.

Půlhodinové nahrávce nelze až na uvedený a jak již bylo zmíněno možná i subjektivní problém s frázováním frontmana Kristofsona vytknout už nic.

 

Buď mým světlem

Které změní svět

Až ho rozzáří

Možná, že čeká nás konec

Nebudu se bát

Snad slunce zase vyjde nám

Bude další den

Děkuju ti za vše, ale teď

Teď už musíš jít

 

4,75

Grinch

See You in Hell – Do smrti a ještě dál

Osm tracků a stopáž cca dvacet minut je u “jůheláků“ prakticky standardem. Ostatně stejně jako logo labelu Insane Society, který vydal/podílel se na vydání všech velkých desek i většiny singlů. Standardem je samozřejmě i temná grafika, kterou má opět na svědomí brazilský umělec Murilo Pommer. Ano, nová deska SEE YOU IN HELL s názvem “Do smrti a ještě dál“ nevybočuje z konceptu kapely, a to ani v rámci hudební náplně, kde tě čeká opět poctivá porce šlapavého hardcore punku s metalovým ocáskem a na první dobrou čitelnými texty v českém jazyce.

Deska je prakticky ještě horké zboží a je dostupná jak na klasickém černém asfaltu, tak na bílém limitu v nákladu sto kusů. Materiál se nahrával přibližně před rokem opět ve vyškovském studiu Davos  a vyplatilo se na něj počkat nejen v ohledu očekáváné páté desky těchto brněnských nezmarů, jejichž kořen sahá až do roku 1999, ale i v rámci vydavatelských titulů uvedeného labelu, kterých je za poslední roky sice jako šafránu, ale kvalita je zaručena.

Po položení jehly na gramec nebo zapnutí bandcampu se na Tebe vyřítí bez varování v podobě intra ihned track “Krev teče vždy dolů“, který obsahuje víceméně všechny trademarky kapely, jimž dominuje zejména charakteristický vokál s mocnými refrény. Při přehlídce kytar rozhodně doceníš práci zvukového inženýra. Riffy, sólová práce…lahoda. Tempo je optimální i chytlavé jak stoh slámy před bratry Mašíny a plynule se přelévá do další skladby, která představuje další temné hardcore punkové kázání. Po požehnání od dcery smrti vítězí tma. Metalický ocásek se táhne celou stopáží včetně Epitafu i titulní skladby a v rámci naplněného potenciálu druhé kytary zároveň nenarušuje přímočarost nahrávky, bez které bych si já a asi ani Ty nedokázal See You in Hell představit…abys byl spasen, tak musíš hřešit. Prakticky každá skladba je nejen skočná, ale i zpěvná jako hrom, takže domácí hrozeníčko je zajištěno stejně jako hrdelní cvičeníčko…pýcha a předsudek…žár, žár, planoucí žár. Díky optimální stopáži deska uteče jako voda a na závěr se dočkáš přeci jen jednoho intra, které tipuju na Noční můru v Elm Street.

See You in Hell sice nepřinášejí na nové desce žádné nóvům, ale svým fanouškům servírují poctivou porci kvalitně zahraného a kvalitně zkomponovaného hardcore punku. Pokud bych měl vyzdvihnout nějakou skladbu, tak je to rozhodně “Rouhání obludného boha“, což je hitovka v každém ohledu. Zbytek skladeb mi tak nějak splývá v jedno bez debat chutné pekelné kázání končící nervní zpětnou vazbou překrývající vzdálené zvony. Opakovaný poslech je nutností, stejně jako objednávka desky do domácí sbírky.

4/5

Grinch

15.10.2023 Agrotoxico, Komplex Viny, Cripplekorps– Liberec, Azyl

Crumpit žije, a to jak přes pokus o smazání na sockách, tak delší nechuť cokoli psát o scéně, kde se vytrácí empatie i soudnost, a naopak se množí hloupost a agresivita. K sepsání tohohle článku mě donutila liberecká zastávka brazilských hardcore punk veteránů Agrotoxico, kteří přiletěli v rámci euro tour představit svojí znovu nahranou první desku z roku 1998 ve slušivém gatefold obalu (tentokráte pod názvem “Era Do Caos“). Deska vyšla u německého DIY labelu  Break The Silence, který se letos také probudil z hibernace a krom Agrotoxiko se podílel na třetí desce mezinárodních hardcore punkerů Pisscharge. Ale dost omáčky a pojď se podívat, jak to vypadalo v Liberci.

Hrálo se samozřejmě v Azylu, kde jinde s ohledem na antifašismus, na kterém si kapela zakládá a jasně jej deklaruje i na trikách k aktuálnímu tour. S ohledem na nedělní koncert se začínalo těsně po osmé, ale s přídavky a delšími sety se končilo až po jedenácté…ale za to následující krušné ráno to rozhodně stálo. Zvuk jak fík a tři libové sety, z nichž první měli na svědomí dlouho nehrající CRIPPLEKORPS. Na publikum pohotově reagující frontman Mikus sehnal dva spoluhráče a z one-man projektu je opět regulérní kapela s potenciálem nakopat živě všem zadek…což se v Azylu také stalo. Pro Mikuse je velkým tématem i dezinformační balast a jeho důsledky, o kterých jsem psal v úvodu, takže kapela není o jen výbušném hardcore punku, ale i o textovém poselství a v neposlední řadě i grafice, kterou Mikus bravurně ovládá, viz. obal na demíčku. Cripplekorps zahráli parádně! Pozadu nezůstali ani poděbradští KOMPLEX VINY. Během setu jsem zaznamenal tracky z posledních dvou sedmiplaců, které vyšly kapele pod Phobia Records a které byly k mání stejně jako debutní velká deska…ta mě i po letech pořád baví. Baví a na živo mě samozřejmě také oslovila nejen energičnost kapely, ale i notná dávka osobitosti…Komplex Viny prostě stylem hry na domácí scéně vždycky dobře rozeznáš od ostatních angažovaných kapel a to cením. Frontman Brunet byl během setu méně sdílný, ale jeho slova padala na úrodnou půdu a biče práskaly bez debat rovnou do živého.

Po dvou jednoznačně parádních setech nastoupili očekávání AGROTOXICO. Představování téhle kapely s kořenem v roce 1993 by bylo vskutku nošením dříví do lesa. Všichni očekávali dobrý koncert, nejen s ohledem na set na OEF v roce 2018, ale to, co proběhlo…je na výčet superlativů. Už jsem si zvykl, že na sklonku roku dostávám každoročně v Azylu neskutečné hudební jednohubky napříč kytarovými žánry…od amerických post rock/hardcore Comrades, kdy jsem zůstal trčet v němém úžasu po destruktivní německý d-beat Terminal Filth, který řadím k nejlepším crustovým koncertům, které jsem viděl…ale tenhle koncert s vlnou přídavků, byl TOP. Skočné a zpěvné punkové skladby se střídali s ostrými hardcory, stejně jako tři kytaristé u hlavního mikrofonu v roli frontmana vždy u aktuální skladby. Žádné prostoje, variabilita v rámci žánru, nespoutaný jihoamerický feeling, chytlavost a tryskající energie, proběhnutí po stropě i místy ostrý mosh a circle pit. Neskutečná jízda, které i přes na daný žánr poměrně vražednou stopáž nedošel dech. Kdo nebyl, tak tady fakt prohloupil.

Na neděli sice nebyla návštěvnost úplně nejslabší, ale čekal jsem víc. Příště až se budeš rozhodovat, jestli půjdeš na akci, vzpomeň na hygienická opatření posledních let, abys pak zas nečuměl, že žádné koncerty nebudou…doplácet ze svého žádný promotér nechce.

Fotky od Vaška zde.

Grinch

15.06.2023 – Gorgatron, Rottenness - Liberec Azyl

Ani si nedokážu vybavit, kdy byl naposledy v Azylu takovýhle death metalový nářez. Bohužel obecně metal v tomhle klubu nefrčí, což se vždy podepíše na návštěvnosti a ne jinak tomu bylo i dnes. Proč tomu tak je, je na delší diskuzi.

Každopádně, kdo přišel, rozhodně neprohloupil. Jako první se představili GORGATRON ze spojených států. Tahle pětka hudebníků ze Severní Dakoty předvedla smršť toho nejlepšího, co můžeš ze staré školy death metalu slyšet. Téměř dvacet let na scéně, tři řadová alba a libové ípko z loňského roku s coverem od Sepultury “Dead Embryonic Cells“, který vypálili i na živo. V němém úžasu jsem si koupil kazetu. Nasazení doslova i pro pár desítek šílenců, kteří nevyrazili na tematický Czech Death Fest, bylo hodné velkého aplausu, jenž kapela také nakonec sklidila. Řada domácích partiček by samozřejmě mohla k amíkům na seminář skromnosti. Tohle za dvacet let na scéně uzrálo neskutečně.

V hudební krasojízdě pokračovali i ROTTENNESS, kteří do death metalu nacpali pořádnou porci brutality včetně nějakého toho grindového postupu. Ostatně scény znalý člověk tohle čekal už při pohledu na trika hudebníků jako Dying Fetus nebo Cryptopsy. Personální provázanost s předchozí kapelou, nefalšovaná americká brutalita a pověstná nespoutanost mexických hudebníků vytvořily vskutku vražedný koktejl, kterému jsem nakonec přišel na chuť i přes počáteční rozpaky ze stereotypnosti brutálního death metalu, kvůli které si v téhle hudební škatuli fakt vybírám. Provázanost dotáhl k dokonalosti další člen Gorgatron, který si střihl s kapelou cover od Corosion of Conformity. Kořeny kapely sahají až do devadesátých let, takže je celkem logické, že kapela jede aktuálně v obměněné sestavě, která jí vlila krev do žil. Hodně hutné, hodně mosh. Nasazení stejně jako u tour parťáků stoprocentní, a to i přes technické potíže jednoho kytaristy.

Zvuk standardně skvělý jako zázemí klubu.

Jinak EU tour obou kapel vrcholí na světovém svátku extrémní hudby, kterým je samozřejmě proslulý Obscene Extreme, kde se doufám všichni po roce opět ve zdraví sejdeme a za týden provedeme potřebný duševní restart nejen ve skvělé hudební společnosti.

Další akce v Azylu sleduj zde. Pár obrázku najdeš zde.

Grinch

3.6.2023 - Ještědská Odysea

První červnovou sobotu se odehrál další ročník jednodenního hudebního festivalu Ještědská Odysea. Hlavní devízou této akce není ani tak standardně multižárnově a vkusně nastavený hudební program, ale jednoznačně areál, kde se vše odehrává. Sportovní areál Vesec totiž nabízí nejen rozmanité umístění řady podií, ale hlavně překrásné výhledy na Císařský kámen, Ještěd nebo Liberec a právě na svahu směrem na Liberec umístili pořadatelé nově chill zónu, kterou opět o chloupek umocnili zážitek pro všechny, kteří si to ani letos nenechali ujít.

Za mě osobně opět vedla hlavní/kytarová stage jedoucí od páté odpolední do časných ranních hodin. Ta se rozjela velmi pozvolna na popovějších vlnách místní umělkyně GRAILE. Abych se přiznal, tak jsem s Grailí úplně posluchačsky nepotkal. Neměl jsem se zkrátka čeho chytit. Naopak následující emo hardcore MUCH BETTER míchající svoje exploze i z jiných hudebních škatulí vyloženě vyhledávám a nepamatuju si, že by zahráli marně. Tady je trošku potrápil zvuk, ale i tak moc fajn set, během kterého se zpěvák nebál slézt z pódia mezi lidi. Bude prý nahrávka. Už bylo na čase. Jedna z mála libereckých kapel, co překročila v kondici jepičí období a má hodně co říct. Letos to bylo hodně o alternativních post-rockách a jedním z nich byl zákonitě i jeden liberecký, a to SKYBURN. S kapelou jsem už osobně několikrát do kontaktu přišel a vždy ve společnosti řekněme tvrdších kapel. Ovšem ani jednou to nebylo zklamání. Jejich náladová muzika (sami se jednou označili jako pop-core) byla skvělým kytarovým soundtrackem k pozvolnému západu slunce. Největší letošní překvapení a jednoznačný TOP festivalu byl set Podještědského Okultisty, přesněji tedy triptych GOLEM, LEX (poslední track i s kytarou) a PODJEŠTĚDSKÝ OKULTISTA – každý pár tracků s neskutečným tahem na branku. Osobně jsem Okultistu, tedy Jiřího z DROM dával do CZ topu loňských nahrávek a živě jsem si volbu jen potvrdil. LEX s Willem na bicí, který si pořádně po setu se Skyburn ani neodpočinul, byl navíc ještě o level výše! Klobouček. S další alternativně laděnou post rockovou trojicí RIVER HOUSE jsme se bohužel minuli. Ale byl prostor omrknout efektně nasvícené elektronické stage v lomech, které byly celkem zaplněné, ostatně stejně jako už stage kytarová, pojmenovaná po Azylu. Jako druhý nejlepší set festivalu hodnotím s odstupem času koncert RUTKA LASKIER, kteří loni konečně po skvělé desce Protiklady vydali další materiál v podobě deseti palců “Kr​á​sná Doba“. Tenhle procítěný post hardcore je pro mě bez debat zárukou kvality a živě to bylo intenzivní, strhující…prostě skvělý. Jindřichohradecký NĀV, který byl pro mě letos největší hudebním lákadlem skončil nakonec až na pomyslné třetí příčce, protože zvuk měl stejně špatný jako kytarista krok, kterým nechtěje rozšlápnul všechny asfalty v merchi. Kdybych neměl "Arcizlo" neposlouchané, asi bych se ztratil…což byla vskutku škoda. Nasvícení stage bylo ovšem stejně povedené jako u těch ostatních bez debat skvělé. Další dva sety už jsem trávil v autě cestou domů.

Ostatně skvělá byla i atmosféra celého festivalu podpořená chutným jídlem od FNB, efektní ohnivou šou a všeobecnou pohodou. Na místě byl nejen merch vystupujících kapel, ale i distro libereckého labelu Your Mother!, který vydal tuhle skvělou LP Kolaboraci.

Příští rok se zase určitě uvidíme…pár fotek najdeš tradičně na mých stránkách.

Grinch

Vychází společná nahrávka britských Active Minds a slovenské Pivnice

Slovenská kapela Pivnica je už dvě desetiletí etablovaná na slovenské HC/punk scéně. Od roku 2003 toho stihla poměrně dost. Vydala tři alba a dvě EP, odehrála množství koncertů doma i v Česku. A na letošní rok pak pro své fanoušky připravila novou nahrávku. Ta je v historii kapely tou vůbec nejúdernější a nejrychlejší. 

Tento jedinečný materiál se rozhodla spojit na jedinou vinylovou LP desku s neúnavnými bratry ze Scarborough. Řeč je samozřejmě o kapele Active Minds. Ta se objevila na scéně roku 1987 a od té doby zůstává plně věrná svému názvu. Aktivně hraje po celém světě, vydává desky i splitka (v minulosti se spojila například i s českou Mrtvou budoucností). Na split LP s Pivnicou vybrala sedm skladeb. Nechybí mezi nimi melodické punkové klasiky, stejně jako thrashové rychlé úderky. Active Minds jsou známi také pro svou osobní angažovanost, která se odráží i v jejich textech jejichž překlady do slovenštiny najdete v insertu. Výjimkou není ani aktuální nahrávka. 

Společná nahrávka Pivnica / Active Minds vychází u PHR Records.

https://bandzone.cz/pivnica

https://papagajuvhlasatelrecords.bandcamp.com/album/active-minds-pivnica

www.phr.cz

Neugerswood 2023

Neugerswood a projekt v Käthe-Kollwitz-Straße je již dvacet let skryt internetu. Kdyby mě na tohle místo a potažmo na víkendovou akci Neugerswood neupozornil Míra z NoVida, zůstalo by to nadále skryto i pro mě. Sakra, říkám si, když sleduju jaká hudební jména prošla tímhle prostorem, a to jen z toho mála, co se dozvíš z ústní lidové slovesnosti nebo z tour posterů. Jen pro představu Bloody Phoenix, Los Rezios, La Casa Fantom nebo aktuálně Visions of War.

Letošní Neugerswood padl na víkend 9.-.11.6. a jeho hlavním lákadlem byla belgická crustová legenda Vision of War. Osobně jsem festival navštívil “pouze“ v sobotu (v pátek byli v Liberci Votiv), kde jsem po obhlídce úžasného prostoru viděl tři ze čtyř vystupujících kapel. Projekt v Käthe-Kollwitz-Straße tvoří větší budova s nevelkým pozemkem. V Německu se na koncertech obecně nespěchá a ani zde to nebyla žádná výjimka. První kapela začala hrát ve čtvrt na deset v otevřeném zahradním stanu pro cca 50 až 100 lidí, což byla asi i celková účast. Byl tedy dostatek času ochutnat místní samoobslužnou kuchyni a strávit příjemný podvečer ve stínu vzrostlých stromů. Hodinu před začátkem hudebního programu začal hrát DJ a skupinky místních i přespolních punx se o sto šest fotily v přenosné fotokabince. 

Jako první se představili s kalifornským feelingem lipští UNCUT PRIMO. Zvuk nebyl vůbec marný. Tahle kolize punk rocku a poctivého rock & rollu působila živě zatraceně chytlavě. Charismatický frontman a melodické linky dvou kytar obstaraly parádní úvod do divokého hudebního večera mezi lampiony a různými barvami nasvícenými stromy. Jen pro zajímavost jednu z kytar drtil basák z Visions of War. Jako druzí naštěstí s ohledem na pokročilý čas naskočili VISIONS OF WAR, což byla totální crust core apokalypsa. Hrálo se logicky hlavně ze dvou posledních vražedných splitů s Arrogänt a Simbiose. Neskutečně intenzivní d-beatový hmoždíř pročesávaly silně agresivní hardcorové postupy. K tomu dvě kytary a nelidský řev Stefa. Před pódiem se rozjel solidní mosh pit a bez přídavku to neskončilo. Od Obscene Society festu mě žádná kapela nedonutila se hejbat celý set…až tihle belgičani, které jsem dodnes znal pouze z elpíček. Hodně mě bavila i následující kapela ENSIMISMARSE, která v sestavě drum and bass předvedla řadu melancholických melodií vybuchující v samém extrému power violence či přecházející do black metalových vichřic. Nechyběly extrémní vokály, zápal pro věc a skromnost těmhle kapelám vlastní. Z důvodu mizerně nasvícené stage nenajdeš v galerii žádnou fotku z tohoto setu, ale byl skutečně záživný. Dvojice končila až po půlnoci, takže na punk rockové KACKACHLACHT už s ohledem na zpáteční cestu nedošlo.

Fakt by mě zajímalo, kde získat program/odebírat novinky o koncertech, protože na tenhle prostor evidentně neexistuje ani e-mail, přes který jedou v ČR i největší hardcoráci jako je Mičl z Průmyslovky. Každopádně tahle po všech stránkách rajská zahrada (po vstupu do areálu bez debat doslova) mezi fabrikou a kolejema na periferii Neugersdorfu stojí rozhodně za návštěvu.

Pár fotek z téhle krátké zastávky na Neugerswoodu najdeš ZDE.

Grinch

09.06.2023 – Votiv, Braindead - Liberec Azyl

Když jsem zaregistroval plakát na tuhle akci, bylo pro mě Votiv prakticky neznáme jméno. Ovšem nepusť si kapelu a následně nejdi na koncert, když v ní hrajou lidi ze Suffering Mind, Deviated Instinct a Groak. Debut “Two Dogs Feytin“ jsem doma mlsnul z bandacmu jako malinu, ovšem jaký tohle běsnění dostane rozměr během živé přehrávky, jsem fakt neměl tucha.

Celý páteční večírek, který nepatřil návštěvností rozhodně mezi nejslabší, startoval až lehce po deváté hodině, protože k uvedeným Votiv a Braindead se nakonec nepovedlo sehnat další support…a i tak byl konec po mnoha přídavcích ještě před jedenáctou. Jičínští BRAINDEAD mě bavili deskou “Priceless Trash“ a teď koukám, že jsem propásl druhý full album, což budu muset napravit. Živě to byla dle očekávání střednětempá thrashcore jízda stojící převážně na chytlavých rifech a celkově “skočných“ skladbách. Během setu se sáhlo i hodně hluboko a zazněla věc “Against The Magnets“ z promo CD-r/minialba cca deset let zpět, ke které kapela kdysi udělala klip. Braindead bez debat zrají jako víno a už se těším, až přijde řada v poslechové frontě na poslední album “Left & Right“. Jen mi přijde, že jsou na domácí scéně málo průbojní, což je škoda.

Bez nějakých delších průtahů to následně odpálila trojice z UK VOTIV a byla to neskutečná smršť provazbených tracků do dvou minut stopáže. Nekompromisní d-beatový klepec aktuálního bubeníka Deviated Instinct Tonyho Shepharda doplněný o dva šílené řevy a rychlé hmaty basáka i kytaristy. Neskutečný tlak se standardně kvalitním zvukem, který měl ne svědomí létající pivovarník Dis-cent. Přidávalo se několikrát a intenzita stále neklesala. Mix toho nejlepšího a k sobě nejadekvátnějšího z uvedených kapel…bylo to vskutku vražedné. Tohle prostě chceš vidět živě. Debut poslouchej na bandcampu a číhej na chystaný split se Stray Bullet.

Další akce v Azylu sleduj zde. Pár obrázku najdeš zde.

Grinch

Břitva 2022 oceňuje INSANII, HEIDEN, TRNY & ŽILETKY, Banána či Papagáje

České rockové ceny Břitva, zaměřené na převážně tvrdší formy rocku, metalu, punku či hardcoru, oznamují výsledky za rok 2022.

Tyto výsledky určilo 44 hlasujících z přibližně 30 magazínů, fanzinů, webzinů či pořadů, vyhlásil je Petr Korál v rámci Hard & Heavy na Radiu Beat a později budou reflektovány podcastem Dva kverulanti.

Hlavním vítězem 22. ročníku se stává tvrdě crossoverová legenda INSANIA a její občas sporně přijímané, přesto však největším počtem hlasujících podpořené "GRRRotesky". Jedna z vrcholných písní tohoto alba "Placatej svět" díky úchvatnému obrazovému zpracování byla prohlášena videoklipem roku, když při pohledu na výsledek je zřejmé, že vítězný tvůrce Cyberolas takto porazil sám sebe s jiným klipem. 

Kategorii alb či jednotlivé žánrově profilované sekce dále ovládl částečný, ale atmosféricky působivý návrat k černému kovu v podání HEIDEN, "ocel zlomocná, zlo neortodoxní" souboru TRNY & ŽILETKY, masakrující nálož kapely LAHAR či hardcorepunkové běsnění v režii PACINO.

Zatímco objevem roku jsou smrtící ALTARS ABLAZE, neřadovky ovládly živáky či retroalba. Nejvíce zabodoval starý dobrý VITACIT a jeho nově nahrané staré klasiky, jejichž druhý díl v anketě dopadl ještě lépe než ten předloňský první, za což vzhledem ke specifičnosti situace bude udělena souhrnná cena za celou edici.

Mezi další aktuální vítěze patří minialbové pokračování před 2 lety rovněž vítězného alba skupiny PANYCHIDA nebo vynikající publikace "Nepřestat se dívat kolem sebe", v níž se skvěle doplňují tázající se publicista Maxim Horovic a jím obsáhle a detailně vyzpovídaná a z mnoha kapel známá hardcorepunková osobnost Banán.

Festivaly se po problematické covidové dvouletce vrátily zpět do předcovidových časů a výsledky tomu plně odpovídají. Po 5 letech a celkem již po šestnácté v historii vítězí Brutal Assault, jejž následují kultovní Obscene Extreme a minule vítězný MetalGate Czech Death Fest.

Loni navždy odešel legendární zpěvák, kytarista, skladatel a textař Michal Ambrož, velkým zklamáním se však stal i po 22 letech ohlášený konec metalového magazínu Pařát. Ten tím pádem současně vyklízí pozice mezi médii, které vedle počtvrté vítězné Telepatie obsazují před pár lety navrácená Parambucha a letitá stálice Buryzone, ale i webová Fobia či videopořad Sklizeň, jehož tvůrci tak vítězí na všech mediálních frontách.

V rámci firem po 6 letech a podruhé v historii vítězí naprosto jednoznačně nejaktivnější tuzemský punkový vydavatel Papagájův hlasatel, jejž následuje loňský vítěz Magick Disk Musick a rovněž nezdolná Epidemie, pro kterou jde o návrat na medailovou příčku po dlouhých 18 letech.

Paradoxní situace nastává v kategorii Potěšení roku. Skupina SNĚŤ v loňském roce odmítla převzít cenu Anděl, a to kvůli spolupráci těchto cen s OSA. Tato skutečnost hlasující zaujala natolik, že kapela za odmítnutí jedné ceny, tedy Anděla, obdrží jinou cenu, tedy Břitvu. Což by neměl být problém zvláště proto, že tato cena se nejenže nijak nepáří s OSA, ale stojí zcela mimo hudební byznys. 

Galerii legend, kterou dosud tvořilo 36 historicky významných souborů, nově doplňují dávní průkopníci tuzemského punku F.P.B., na ně personálně navazující alternativně rockoví veteráni UŽ JSME DOMA a z punkových kořenů vzešlý a trvale populární pivně rockový "soubor kreténů" TŘI SESTRY.

ALBUM ROKU

1. INSANIA – GRRRotesky (LP/CD/MC – Smile)

2. HEIDEN – Andzjel (LP/CD – Magick Disk Musick)

3. TRNY & ŽILETKY – Třetí hlas (CD – Magick Disk Musick)

4. LAHAR – Stínání hlav (LP/MC – Doomentia)

5. DYING PASSION – Skylor (CD – Epidemie)

6. ET MORIEMUR – Tamashii No Yama (CD/CD box – Transcending Obscurity)

7. PACINO – Sedm světů (LP – Stoned To Death)

8. FAÜST – Tinnitus Inquisition (LP – Tapes Of Terror / Witches Brew // CD – Witches Brew // MC – Tapes Of Terror)

9. CHOROBOPOP – Odrazit od dna (LP – Malárie / Cultburger / Burina // CD – Malárie)

10. GODLESS TRUTH – Godless Truth (CD/CD box – Transcending Obscurity)

 

ALBUM ROKU – ROCK & CROSSOVER

1. INSANIA – GRRRotesky (LP/CD/MC – Smile)

2. DYING PASSION – Skylor (CD – Epidemie)

3. APLAUS PRO DVA – Aplaus pro dva (CD/MC – Magick Disk Musick)

4. FACE THE DAY – Echoes Of The Child’s Mind (CD)

5. PROJEKT XIII – Ad Radices Tergum (CD – Melody Gardos)

6. VYPSANÁ FIXA – Kusy radosti (LP/CD – San Piego)

 

ALBUM ROKU – BLACK & DOOM METAL

1. HEIDEN – Andzjel (LP/CD – Magick Disk Musick)

2. TRNY & ŽILETKY – Třetí hlas (CD – Magick Disk Musick)

3. ET MORIEMUR – Tamashii No Yama (CD/CD box – Transcending Obscurity)

4. GOSPEL OF THE FUTURE – Blowtorch Mankind (LP – Kabinet // CD – Epidemie // MC – Filth Junkies / Vřesová studánka)

5. INNER FEAR – Cäzilia (CD – Black Barn)

6. RAVENOIR – In The Womb Of Sin (CD – Gothoom)

 

ALBUM ROKU – DEATH & THRASH METAL

1. LAHAR – Stínání hlav (LP/MC – Doomentia)

2. FAÜST – Tinnitus Inquisition (LP – Tapes Of Terror / Witches Brew // CD – Witches Brew // MC – Tapes Of Terror)

3. GODLESS TRUTH – Godless Truth (CD/CD box – Transcending Obscurity)

4. ALTARS ABLAZE – Life Desecration (CD – Lavadome)

5. HEAVING EARTH – Darkness Of God (CD – Lavadome)

6. NEUROTIC MACHINERY – A Loathsome Aberration (CD – Bizarre Leprous)

 

ALBUM ROKU – PUNK & HARDCORE

1. PACINO – Sedm světů (LP – Stoned To Death)

2. CHOROBOPOP – Odrazit od dna (LP – Malárie / Cultburger / Burina // CD – Malárie)

3. KAKKTUS – Na hrbatým koni (LP – Kabinet // CD)

4. DEZINFEKCE – Předstírat štěstí chce trochu cviku (LP – PHR)

5. PRŮMYSLOVÁ SMRT – Pedagogika poražených (LP – PHR // MC – Hardcore Loves All Colors)

6. MMNK – Uměnení 2: Ohnivá pomsta (LP – Kabinet // CD – Kabinet / Full Moon)

 

OBJEV ROKU

1. ALTARS ABLAZE (Life Desecration – CD – Lavadome)

2. HADÍ MORD (Smuteční slavnost – CD – Bizarre Leprous)

3. KAKKTUS (Na hrbatým koni – LP – Kabinet // CD)

4. APLAUS PRO DVA (Aplaus pro dva – CD/MC – Magick Disk Musick)

5. MISS MARPLE (Shit Goes In / Shit Comes Out – MP // MC – Lärmo // MC – Noise Merchant)

6. BRAN (Odcházení – CD – Signal Rex)

 

NEŘADOVÉ ALBUM ROKU

1. Miloš Dodo Doležal & VITACIT – 1986-1991 Revisited – Part 2. (2LP/2CD – Warner)

2. KRITICKÁ SITUACE – Stále na útěku (LP – Emergency)

3. KRABATHOR – Rebirth Of Brutality – Live In Uherské Hradiště (three-sided 2LP – Monster Nation)

4. ARAKAIN – Schizofrenie (LP/CD – Supraphon)

5. POSTCARDS FROM ARKHAM – Oceanize – Ten Years In Arkham Anniversary (CD – Epidemie // MC – Dead Maggoty)

6. BigBoss – Pentagrammaton (6CD box – MetalGate)

7. EXORCIZPHOBIA – Live At 007 (CD/MC – L’inphantile Collective)

8. MICHAEL'S UNCLE – Live Brno 1988 (LP – PHR)

9. Olaf Olafsonn and THE BIG BAD TRIP + Bön – Eclipse One (LP)

10. FLAMENGO REUNION SESSION – Live (CD – Supraphon)

 

MINIALBUM & SPLIT & SINGL ROKU

1. PANYCHIDA – Říruřec: Dreisessel (CD – Folter)

2. DECULTIVATE – Pohrdat (one-sided LP – Pushteek)

3. PROTIJED – Jediné, na čem záleží, jsou stopy lásky, které tu po nás zůstanou (one-sided LP – Kabinet)

4. BAHRATAL – Legie ubožáků (SP – Stoned To Death)

5. EXORCIZPHOBIA – Voracious Lunacy (w/Heresy – LP – Soman)

6. MISS MARPLE – Shit Goes In / Shit Comes Out (MP // MC – Lärmo // MC – Noise Merchant)

7. MURDER INC. – Sám sobě soudcem (CD)

8. FLESHLESS – Kingdom Of The Liars (CD)

9. SICK SINUS SYNDROME – Rancid Fermenting Disgust (w/Vomi Noir – EP – Psychocontrol)

10. RUTKA LASKIER – Krásná doba (MP – Kabinet)

 

VIDEOKLIP ROKU

1. INSANIA – Placatej svět (Cyberolas)

2. DARK GAMBALLE – Nenapravitelný (Cyberolas)

3. HEIDEN – Musím ti tolik říct

4. APLAUS PRO DVA – Tajemství (Michal Šteflovič, Desed)

5. INNER FEAR – The Farm (Snovonne ‘Sno’ Drake)

 

KNIHA ROKU

1. Banán & Maxim Horovic – Nepřestat se dívat kolem sebe – Rozhovor o hudbě, politice a emocích (Paseka)

2. Necro Cook – Podivuhodná kuchařka Toma Necrococka & Houbové Marie (MetalGate)

3. Siki / Syky

 

FESTIVAL ROKU

1. Brutal Assault (Josefov)

2. Obscene Extreme (Trutnov)

3. MetalGate Czech Death Fest (Červený Kostelec)

4. Thrash Nightmare (Písek)

5. Festa de la Pohoda (Vodňany)

6. Enter The Eternal Fire (Volyně)

 

MÉDIUM ROKU – TISKOVINY

1. Telepatie

2. Parambucha

3. Buryzone

4. Pařát

5. Kids And Heroes

 

MÉDIUM ROKU – WEBY

1. Fobia

2. Echoes

3. Periferia

4. Marast Music

5. Crazy Diamond

 

MÉDIUM ROKU – STANICE & POŘADY

1. Sklizeň (BCTV)

2. Modeláři (Radio Wave)

3. Radio Beat

 

FIRMA ROKU

1. Papagájův hlasatel Records

2. Magick Disk Musick

3. Epidemie Records

4. Doomentia Records

5. MetalGate

6. Pařát Productions

7. Kabinet Records

8. Stoned To Death

9. Bizarre Leprous Production

10. Phobia Records

 

POTĚŠENÍ ROKU 

1. skupina SNĚŤ odmítající cenu Anděl kvůli spolupráci s OSA

2. návrat skupiny DISFIGURED CORPSE

3. návrat labelu Doomentia Records

4. 70 let Jiřího "BigBosse" Valtera (ROOT aj.)

5. 80 let Petra Jandy (OLYMPIC)

benefiční koncerty a festivaly na podporu Ukrajiny

 

ZKLAMÁNÍ ROKU

1. zemřel Michal Ambrož (JASNÁ PÁKA, HUDBA PRAHA, DIVOKÝ SRDCE)

konec magazínu Pařát

3. konec koncertní činnosti Jiřího "BigBosse" Valtera (ROOT aj.)

4. konec skupiny PERFECITIZEN

5. zemřel rockový znalec, sběratel, prodejce a publicista Jaromír Merhaut

pandemie koronaviru omezující či rušící koncerty (v lednu a únoru 2022)

 

GALERIE LEGEND

punková legenda F.P.B.

alternativně rocková legenda UŽ JSME DOMA

punková a rocková legenda TŘI SESTRY

 

27.05.2023 – Jelen Fest 2023

Pátý ročník mimoňského Jelena se vskutku vydařil. Hrálo se opět ve vojenském stanu bez pódia a hranice mezi kapelami a fanoušky, kterých mohlo být rozhodně více, zmizela několikrát během slunného dopoledne a příjemného večera….tedy až na tu zimu. Hrálo se od dvou do deseti hodin v nefalšovaném DIY duchu až na v dnešní době nezbytnou podporu města.

Jednodenní fesťáček odstartovala teplická punková kapela RACHOT FRÁNI ŠRÁMKA. Až přehnaně sígrovitý a doslova dřevní punk plný textových klišé přilákal prvních několik jedinců před stan z bezpečí stínu na lavičkách za hospodou u Jelena, kde se akce opět konala. Skvělé bylo deklarování jasných antifašistických postojů, a to zejména v této době, kdy je punková scéna plná latentních rasistů a homofobů. Následující personálně provázaní RIOT CHAOS nabídli už bez debat ostřejší a celkově poutavější porci muziky. Během poměrně silně angažovaného setu proběhly vzpomínky na Miladu, Birkenau nebo Hong Kong. Fanoušek, pro kterého není punk jen permanentní lití piva a řev, tohle prostě musel ocenit. Samozřejmě nechyběly dýmovnice v červeno černých barvách a trošku větší pohyb před kapelou. Přídavek byl na místě, stejně jako zasloužený aplaus.

Pod jelení lebkou s černým áčkem mezi parohy umístěné na vršku stanu, nad kterým se majestátně tyčil český Mount Everest (kdo nedal ještě výšlap, rozhodně doporučuju), zahráli svoji směs starších, lokálně kultovních skladeb a nových, ze strany publika trochu nedoceněných skladeb J.T.N. ze Stráže pod Ralskem. Pokud bych se o setu měl rozepsat, asi bych se opakoval, protože vše už bylo napsáno v reportu z koncertu v novoborském klubu Díra, který proběhl den před Jelenem. Stačí pouze doplnit, že kapele sedlo i venkovní hraní. Ostatně stejně jako následujícím GRILL KILLERS ze Sloupu v Čechách, kteří v Díře hráli také.

OSLIZ dost přitvrdili a rozhýbali konečně lidi k nějaké větší akci, z nichž někteří vytrhli i mezi hudebníky. Přišlo samozřejmě GNWP i fuck na Putina.  Řezalo to bez debat ostře, což jsem od druhé poloviny dnešního programu čekal. Strhla se vskutku mela, letěla piva a občas i nějaký punker, případně punkerka…případně Angličan, který jel okolo, slyšel dobrou muziku, dal si panáka Alpy a šel do pitu. V záznamu z jeho telefonu pojedou OSLIZ přes kanál La Manche. Ve výsledku musím konstatovat, že naštvaný vály sluší kapele rozhodně více než halekačky o chlastu a jejich tah na branku je až za hranicí standardního punku…i když skladba "všechno je v pohodě“ zpívaná s publikem, byla vskutku v pohodě. S.N.A.D. hráli skvěle, potenciál dvou kytar naplněný, sborové halekačky á la SPS a léty prověřená vyhranost…vlastně za čtyři roky už budou na scéně 30 let…však je na severu hrajou poměrně často a každý je zná. Ostatně stejně jako znají všichni pražské punkery P.U.M. Ty jsou totiž nejen “ostudou punku“ ale nemají ani problém seřezat fanoušky, kteří přijdou na jejich koncert…prostě Robert. Nízko posazená světla se zvukaři na rozdíl od zvuku fakt nepovedla. Na předposlední kapelu byla ještě snesitelná, ale na P.U.M. už to bylo až nepříjemné. Nepříjemný ovšem nebyl rozhodně koncert, který neztratil na kráse ani krátkodobým výpadkem proudu…za který nemohl nikdo jiný než Kalousek. Kompozičně zručně zmáklá hudba na pomezí punku a metalu, která mě z CD fakt baví a také jsem ji docenil živě už loni v nedalekém Radvanci.  Po textové stránce si servítky vskutku neberou, ale téměř ve všem s nimi člověk musí souhlasit.

Negativ akce bylo minimum. Uvedená světla a to, že někdy by to chtělo víc punku a míň piva…jinak skvělá organizace...tak snad příští rok…pár obrázku najdeš na mých stránkách.  

Grinch