Ingrowing/Disfigured Corpse – One two three four we are vampires (split CD/LP/MC 2024)

Loni na Obscene Society Festivalu a turné Daddies goes grindcore zaplesalo nad návratem domácích grindcore kapel Ingrowing a Disfigured Corpse srdíčko každého pamětníka těchto legendárních výplachů. Skvělé koncerty, loňské ípko Disfigured Corpse a oznámení společného dvanáctipalcového splitu bylo doslova vlhkým snem v zemi, kde je grindcore, jak správně nedávno poznamenal frontman Ingrowing Vlakin v internetovém pořadu Vencova zašívárna, tofužel na ústupu. Naštěstí obě tuzemské hydry vrthly na domácí pódia s takovou vervou, že musí být každému jasné, že grindcore nebyl ještě zadupán do bahna boomem nových thrashových kapel v českém undergroundovém rybníčku.

Samotní borci během odstávky uvedených kapel, které udávaly hudební směr již v divokých devadesátkách vskutku nelenili. Divoká smršť Jihočechů se přenesla v podobě dua drum and bass do veteránské kapely Pure a ostravská riffovačka taktéž v podobě dua drum and bass do thrash/deathové smršti Antigod…kde se mimochodem potkali s Chymusem, který letos opět běsní v legendárních Isacaarum, které se rovněž vracejí a rovněž ohlašují na podzim nové album…neskutečné…stejně jako jejich vystoupení na letošním Obscene Society festivalu.

Ale dost řečí okolo a jdeme se podívat na aktuální čtrnácti skladbovou nálož, která vyšla dnes zatím jako split CD u nejpovolanějšího labelu Bizarre Leprous Production. Osobně CD nevlastním, jelikož čekám na LP verzi, takže nejsem krom zdařilého obalu nijak hodnotit samotné grafické zpracování této smrtící hudební kolaborace.

Zvuk nahrávky je devastující, jak se na daný žánr sluší a patří, stejně jako jsme na něj zvyklí ze Studia Davos z rukou mistra Otyna, kde Ingrowing loni na sklonku roku nahráli svých šest pumelenic, které vskutku navazují na kultovní fošnu “Sunrape“, jak kapela sama proklamovala. Těžká riffovačka nemilosrdně vyklízí prostor pro maximálně dvou minutové kanonády, na kterých se tofužel nepodílí druhý katyrista Ediie, kterého se prozatím nepovedlo přesvědčit pro návrat. Jedna kytara ovšem kouzlí pod Vlakynovým překrývajícími se dávivými vokály, které v nižších polohách působí ještě mocněji, než si jej pamatuju ze staršího materiálu, naprosto dostatečně. Tanečnější party, těžké riffy ve středních tempech, kulometné palby, metronomické stopky a často vaz lámající kytarové hmaty poskládané s nesporným umem starých harcovníků žánrů lahodí uchu bez sebemenší nespokojenosti. Neurvalé, přesto čitelné, živelné a spíše než krev vysávající, tak krev vlévající do žil případnému posluchači.

Disfigured Corpse ještě stihli pár týdnů před vydání této nahrávky vypustit ve spolupráci s Pařát Productions po dvaadvaceti letech vynikající full album United He666and na dvanácti palcích. Ostraváci svých osm stop, nečekaně leč k názvu trefně končící coverem od goth/death rokových Tribulation, nahráli rovněž na sklonku loňského roku v jablunkovském studiu Southrock Recording a mixoval jim to letos rovněž Otyn v Davosu. Zde se navazuje jak procesem nahrávání, tak samotou tvorbou, na uvedené ípko “Sick World MMXXIII“. Opět tu máme máme pořádný hardcore ocas a nezaměnitelný vokál Vládi Třískali doplněný o vše hajpující hromadné řevy ostatních hudebníků. Kompozice kolem dvou minut a čtyři borce, kteří jelikož to spolu valí od první poloviny devadesátek, tak vědí, co chtějí a náležitě to umí. Oproti Jihočechům nabízejí rozhodně materiál chytlavější, leč nesporné technické kvality rovněž nepostrádající. Jednotlivé skladby se krásně přelévají jedna do druhé a stejně jako u Ingrowing tohle bude chtít nášup…a ne jeden. Neurvalostí se v nových válech rovněž nešetří. Rychlost střídá taneční potenciál a občas až nečekaný a zároveň příjemný hudební zvrat. Překvapení budiž nejen blackened ocásek u “Flash on a verge“, ale i uvedený závěrečný cover, který mám v originále hrozně rád.

Album je libová půlhodinka poctivého tuzemského grindcoru, kde maximálně délkou stopáže vede Ostrava. Jinak tenhle battle nemá nejen vítěze, ale ani slabé místo…TOPinka!

5/5

Grinch

Ohlédnutí za Obscene society 2024

Po roce opět v ABC Klubu v Pardubicích a opět maximální spokojenost. Obscene society festival nabídl další skvělý a optimálně poskládaný line-up, ve kterém opět nechyběly velké návraty na domácí grindové scéně. Organizace i zvuk bez ztráty kytičky, stejně jako vegan jídlo/pití a komfort pro fanoušky.

O poměrně ostrý start akce se postaraly pro mě doposud pouze podle jména známé nové české kapelky. Odpálila to banda DEADROOTS, která je dalším zástupcem nové thrashové vlny, která poslední roky pořádně čeří domácí undergroundový rybník. Fanoušci, kterých nebylo na zahájení vůbec málo, dostali slušně variabilní porci pekelné muziky, která se brzy ocitne na debutním albu ze studia Hellsound. Je skvělé, že nejen zde, ale i na klasickém Obscene Extreme Festu dávají pořadatelé prostor novým kapelám, které mají potenciál a které účast bez debat posune přes několik let vláčení se po poloprázdných klubech vpřed. Ještě více mě ovšem bavili následující fofrníci GORC. Fastcore nebo powerviolence, říkej tomu, jak chceš, s nepostradatelnou angažovaností. Rychlé biče s ženským ostrým vokálem. Split z Bastardestroyer si rozhodně pusť a v lepším případě dojdi na koncert. Z velkého pódia trutnovského Obscene Extreme Festu přešli do na klubovou stage polští PUTRID EVIL. Tenhle staroškolský death grind mě zaujal již na uvedeném festu a v klubu jim to šlapalo ještě lépe. Zahraniční recenze nelžou, takhle zní sesuv kostí po schodištích ve vybydlených barácích v Pripjati.

Jedna z nej domácích thrashovek Faust mi na této akci i s novými vály poněkud zapadla. Koncert byl ale fajn a uvidíme, teda spíše uslyšíme, s čím vylezli letos ze studia. Jako jejich fanoušek se nemohu dočkat. O něco déle jsem ovšem přeci jen fanouškem poněkud zvrhlého, ale hudebně neskutečně nařachaného dua T.O.O.H. “Z vyšší vůle“, “Pod vládou biče“ a “Řad a trest“ patří mezi moje nejoblíbenější domácí grindové desky, z nichž ta poslední vyšla dokonce u slovutného UK labelu Earache. Velká očekávání od tohoto koncertu byla naplněna a dokonce překonána. Kapela se v průběhu setu odprostila od samplů, které používala na nové fláky jako je kupříkladu "Komouš" a naservírovala pěkně postaru kytara, bicí pecky jako "Pošták Radek". Hrálo se od dema “Vy kusy mrdacího masa“ po nejnovější věci. Je fajn potkat lidi, které člověk viděl naposledy před víc než dvaceti lety...zdravím Josého. Famozní technická práce! Ovšem jednoznačně nejlepší set večera…se vším úctou k mistrům MOB 47…předvedla slovenská crustová a death metalem ošlehaná partička BETON. Neskutečný zvuk i tlak. Takhle si je pamatuju z písečné pláže na posledním Šlinc Festu a takhle je mám rád, stejně jako jejich nahrávky včetně poslední desky “Zombie mustang safari“. Fico je koňský kokot!

Akce byla opět o hodně setkáních, nejen s lidmi, které tradičně potkáš na velkém OEF a řadě dalších větších i menších akcí, ale i o lidech, kteří se jako dobří holubi na scénu vracejí – fotografové Tomáš Okulto a Jana Chržová, která už zase drží v rukách nejen foťák, ale i zápisník a tvoří reporty – třeba z aktuálního koncertu Machine Head s domácími prvoligovými spoluhráči Faustu Refore.

Hudební krasojízda pokračovala další legendou domácího grindcoru a to progresivci CONTRASTIC. Naposledy jsem je viděl na turné k poslední desce Perfecitizen v kultovním prostoru libereckého Azylu a stejně jako tam, tak i na prknech, co znamenají grind, mě vystřelili z kecek. Trošku mě mrzí, že se jim pokazila projekce, protože ta se světelnými efekty dává tomuhle na domácí scéně naprosto unikátnímu hudebnímu tělesu při živých přehrávkách další rozměr. Byl to doslova open mind tanec svatého Víta…aspoň junior si to tak užíval. Velká očekávání byla i u návratu jedné z nejprovařenějších českých grindových kapel, která paradoxně jako grindová nezačala. Ano, řeč je o ISACAARUM, jejichž hudba, texty i pódiová šou šokovaly fanoušky už před více jak dvaceti lety. “Curbed“, “Cunt hackers“ a “Shibari kata and other practices“ patří dodnes do zlaté truhlice domácího lomozu. Tenhle návrat jsem si fakt užil i přes mírné zklamání ze set listu, který obsahoval dobré, leč nové tracky, které najdeš na podzim na novém albu…předprodej již běží. Osobně jsem doufal v přehrávku největších pecek z výše uvedených alb, které byly během velmi intenzivního koncertu v menšině. Borci byli neskutečně při síle a choreo setu bylo jako za starých dobrých časů.

S distry to bylo letos slabší. Barvák byl, ale bez distra. Čurby měl ukázku svého bezvadného printu. Lecter s Láďou Olivou podstatně rozšířili nabídku a kapelní merch byl v TOPu…až na MOB 47, kteří se omlouvali, protože s sebou nemohli nic přivést.  

Jednoznoznačně nejdivočejší set měli na svědomí tradičně INHUMATE. Špinavá a naprosto neurvalá zběsilost od začátku až do potem zmáčeného a trošku smutného finále, kde se oznámilo, že krom případných speciálních vystoupení, to tahle stálice žánru po 35 letech na scéně balí. Čirá radost vidět jako Christophe řádí mezi rozběsněnými fanoušky pod stagí a následně i na ní….tohle bude na scéně zatraceně chybět a jsem rád, že junior stihnul masivní pit na stagi, protože na tohle budeme všichni na grindcore scéně často vzpomínat. Další kapelou, která mi na akci zapadla bylo dnes velmi skloňovaní INSANITY ALERT. Osobně jsem byl z kapely naposledy vyloženě nadšený, když vydávala první album a obrážela s ním evropské kluby…to byl neskutečný hukot. Od doby, co se z téhle thrashcore kapely stal velký pojem, mi to už tak nešmakuje a přijde mi, že je to více šou než muzika a nebojím se napsat, že tahle kapela, ačkoli je dobrá, je mírně přeceňovaná. Naopak MOB 47, na které se tofužel sál dost vyprázdnil, je pojem léty a řadou nesmrtelný tracků prověřený. Kořen v roce 1982 a v roce 2024 čirá švédská hardcore punková energie. Jako zahrozil jsem si jako řada přeživších crusties, pro které byl stejně jako pro mě tenhle koncert největší lákadlo celé akce. Když hráli BELZEBONG, už jsem dýchal do testeru mezi Pardubicemi a Hradcem…co napsat na závěr…pokud čas, čurby a konto dají, vidíme se příští rok na Obscene Society 2025.

Grinch

Meat Spreader – Mental Disease Transmitted By Radioactive Fear (LP 2024)

Druhá řadové deska a pokud počítám i splity tak již pátých dvanáct palců s takovými jmény jako Haemorrhage, Hemdale a Archagathus. Prostě vybraná společnost stejně jako na koncertních pódiích včetně toho na Obscene Extreme Festivalu, kdy jsem viděl tuhle polskou all star goregrind mlátičku prvně a kdy také vyšlo debutní ípko Excessive Consumption Of Human Flesh.

S minimálními změnami v sestavě jede tahle mašina složená z lidí z Dead Infection, Squash Bowels, Neuropathia a dalších již osmým rokem světové turné ve smrdutých vodách našláplého gore dle tradice nejlepších nahrávek uvedených kapel. Druhé full album si na CD vlastně vydává sám basák Artur Grassman aka Paluch na svém labelu Lifestage Productions. LP pak vychází jako předchozí dvě nahrávky u Behind The Mountain.  

Zpracování je sice minimalistické…kapsa a černý vinyl, ovšem hudebně se tady komando okolo šíleného Jara trhá doslova a do písmene ze řetězu a díky violence pasážím tvoří ještě variabilnější kompozice. Ovšem neboj, pořád je to těžkotonážní polský válec s pověstným švédským zvukem. Pod děsivým logem vznášejícím se nad vše o obsahu nahrávky samotné říkajícím názvem pochodují zástupy zombií, jejichž řady se rozšiřují na zadní straně obsahující přehled jednotlivých skladeb. Patnáct kusů za půl hodiny, takže vražedná kadence staroškolského gore prchajícího od nekompromisních d-beatem ošlehaných válců až na práh děsivého šílenství á la Inhumate.

Samotná nahrávka si po celou dobu díky v tvorbě inovátorskému přístupu drží neskutečný tah na branku. Radosław Pierściński aka Psychoradek to tluče nekompromisním způsobem a nechává prostor pouze pro znásobení účinnosti Jarova nelidského řevu nebo masivních kytarových riffů. Kdo zná tvorbu jak Meat Spreader tak předchozích kapel, je mu jasné, že tohle není žádná bezduchá řezničina, ale propracovaný stroj s potenciálem jak posluchače zaujmout v křesle při soustředěném poslechu, tak jej vtáhnout do moshpitu pod pódium během koncertu. Točím to dokola a nemůžu se nabažit. Absolutně mě drtí nejen d-beatový tepot, ale i šílená kytarová mikrosóla evokující prst na spoušti leatherfacovy pily. Vyšší polohy vokálu Jarovi neskutečně sedí a při nasazení extrémního tempa bledne nejedna švédská grindcore kapela. Na druhou stranu je zde spousta vyloženě chytlavých až tanečních pasáží. Vše kvarteto dávkuje optimálně na základě letitých zkušeností, takže po třetině stopáže je již moucha v sítí…tady teda spíše mrtvola v pytli. Nový kytarista Marcin Jaworski aka Jawor, který si již s některými spoluhráči potkal nejen v uvedené Neuropathii, ale i v death metalových The Dead Goats naskočil do rozjetého vlaku bez sebemenšího zakopnutí a podílí se měrou vrchovatou. Když jsme u toho death metalu, tak mocnými riffy končí právě první strana desky velmi zapamatovatelnou skladbou “Shit Served By Flashing Screen“.

Nakonec nezbývá než se připojit k zahraničním recenzím a vyseknout pánům z Białystoku poklonu.

4,5/5

Grinch

Telex - Řeznickej Krám (double LP 2024)

Telex je pro většinu posluchačů nostalgií, ale pro všechny základním kamenem tuzemského hardcore punku. Kdo nezná alespoň útržky textů kultovních pecek jako "Skejtová Růžena" nebo "Zlatý Slavík", ten zřejmě přiletěl v Perseverance z Marsu.

S ohledem na kořen v roce 1984 kapelu provázela nejen dobrá odezva publika, ale i rudá hydra, která již během prvního roku fungování kapely rozehnala jejich koncert a samozřejmě následoval zákaz činnosti. Kapela ovšem pokračuje pod jiným názvem a další zákaz na sebe nenechá dlouho čekat. Třetím startem v roce 1986 je již vystupování pod všem dobře známým názvem Telex a v roce 1989 vzniká ve zkušebně jediné album kapely, a to "Řeznickej Krám", které se stalo naprosto kultovním.

Demokazeta prošla neúprosným zubem času bez ztráty kytičky a její dobový zvuk si můžeš vychutnat, jelikož těžko seženeš původní kazetovou verzi či následnou kazetu od Black Point, na kompilaci “Takoví To Bylo...“, kterou si kapela vydala sama na dvou CD-rkách a kterou jsem si tehdy bez prodlevy ihned objednával. Psal se rok 2002, kdy už šest let kolovalo cédéčko “Punk Radio (The Best Of)“, které si kapela nahrála před svým rozpadem v roce 1996 ve studiu Českého rozhlasu. A stejně jako znovu nahrané písně v rozhlase se i “Řeznickej Krám“ dočkal asfaltových drážek u PHR.

První LP vydání zremastroval k dané věci povolaný člen kapel Vzor 60 a Zeměžluč Marek Jánský aka Barmy. Album bylo osekáno z původních dvacet osmi na dvacet skladeb a musel být překreslen jeho obal na LP formát. Tuhle desku jsem si kupoval také ihned jak v roce 2016 vyšla. O tři roky později vychází obalem barevně odlišný repress, který lehce bourá překupnický ráj. No a konečně letos se dočkáváme plné palby na dvou vinylech s bonusem navíc, kde zvuk šperkuje opět o něco více mistr Otyn ze studia Davos…což jen podtrhuje oblibu kapely nejen mezi hardcore punkery, ale i metaláky.

Osobně mi kazí nadšení samotné zpracování přebalu. Na jednu stranu chápu strohost a uvedené užití zašlé zelené barvy jako symbolu doby, ovšem nejen s ohledem na cenovku limitované edice (80 kusů do prodeje) ve výši 1.000 Kč, ale i na kultovnost dané nahrávky bych čekal obsáhlý gatefold jako tomu bylo třebas u nahrávky “Punk A Pogo, Live In Rockfest 87“ z dílny kapely s Telexem často srovnávané a to H.N.F. Takhle tu máme obyčejnou kapsu a vložený dvojlist s jinak zajímavým obsahem z pera Johana z Fobia zine.

Osobně se aktuálně tluču mezi demáčem a x-tým reunionem kapely, kdy zpěváka Petra Doušu doplnili již mladší hudebníci, což jsem měl možnost vidět na slovutném festivalu Obscene Extreme, kde mám vždycky ohromnou radost ze shlédnutí kultovních kapel. Zvuk z Davosu mi sedí. Je autentický a neskutečně syrový. Prostě hraje to dobře. K vlastní hudební náplni je asi nejvýstižnější tvrzení vydavatele LP verzí včetně této, že nahrávka vzniknuvší v plesnivé zkušebně během pár hodin roku 1989 má mnohem větší sílu, než vyumělkované kraviny pořízené v superstudiích za nehorázné částky.

Tlak doby, vyhranost hudebníků z hospod a chuť se bavit dala vzniknout neskutečně výbušné a tvrdé kolekci kratších lehce zapamatovatelných skladeb, které i po letech překvapí svou rychlostí a neurvalostí. Nahrávka má rozhodně co nabídnout i další generaci posluchačů, což můžu osobně potvrdit, jelikož si některé fláky prozpěvuje můj syn.

Pokud bych měl nahrávku i přes repress zhodnotit, tak jediným jejím, zato velkým, mínusem je již uvedené zpracování obalu, které prostě působí odfláknutě.

Jinak kdybys desku chtěl, tak standardně teď týden po vydání za trojnásobek na Aukru.

4,5/5

Grinch

Catasexual Urge Motivation - The Encyclopedia Of Serial Murders (LP verze 2024)

Italský hardcore thrashový label F.O.A.D. po LP debutu českého all star grindcore/goregrind komanda Sick Sinus Syndrome a LP reedicích mocných Švédů Regurgitate sahá ještě hlouběji do kanálu chorobného goregrindu a to rovnou do vod, které patří mezi nejextrémnější vůbec. Ano, řeč je o japonských cyber gore šílencích Catasexual Urge Motivation a jejich slovutné encyklopedii sériových vrahů.

Byl jsem čerstvě na střední škole, když jsem lačnil po co největších hudebních extrémech, které se v dané době nalézaly zejména ve staroškolském goregrindu (skutečně zapomeň na tanečky á la Gutalax) a cyber grindu, narazil jsem náhodou na konci devadesátek v kamenné prodejně Tortuga (kterou vlastnil v přízemí jednoho z děčínských věžáku Martin Lihač) na kazetu C.U.M., kterou rok předtím vydal jistý Honza Ditko také z Děčína. Strohý rozkládací booklet s gore výjevem jak z crime flicků a razítkem Icy Illusions na druhé straně složeného papíru formátu A4 nebyl zdaleka tím největším extrémem. Tím byla hudební náplň, která smetla z cesty vše, co jsem doposud v rámci etrémního metalu slyšel a vlastně je tomu tak dodnes.

F.O.A.D. Records v kooperaci s krajany Nuclear Abominations Records na teprve druhé LP reedici C.U.M. (první má na svědomí Grind Block svým pojetím mého prvního zakušení téhle kapely v podobě nahrávky “Death To Pigs“) tasí mocné zbraně zejména v podobě zpracování alba. Dvě černé, případně barevné limit desky najdeš v rozkládacím trifoldu s povrchem imitujícím staré plátno s vlepeným bookletem. Součástí je samozřejmě nejen na label, ale i na interpreta samotného, obi strip. Navíc posluchače kamkoli oko zavítá, doprovází bohatá grafika plná japonských uměleckých děl extrémních praktik S&M, mučení a smrti.

Fascinací zvukem a zanecháním strýčka Willa Rahmera o několik stupnic šílenství níže jsem so dostal přes jednoho pražského kamaráda k demo a promo páskám C.U.M. z let 1994 a 1995, což bylo hudební zvěrstvo, které nemělo vskutku v mé tehdy ještě kazetové sbírce obdoby. Xté kopie špatně čitelných xeroxových obalů a neskutečné hudební šílenství tvořilo fascinující koktejl, kterému nešlo z pozice fanouška extrémních kytarových žánrů odolat.

Dvojnásobná letošní nálož desek v podání italských labelů ukrývá bez ořezu kompletní debutní full materiálů bratrů Kanaiových. Yuzin a multinstrumentální Tomoaki přes jehlu tvého gramofonu míchají téměř po třiceti letech znovu ten nejvražednější koktejl. Již samotný zvuk nahrávky je naprosto devastační a se strojově znějícími bicími nemá pro mě doposud konkurenci. Dvaadvacet stop prostých inter střídá na stopáži delší než hodinu kulometné kadence se zlověstně znějícími středními až pomalými tempy. Chorobné názvy skladeb s ještě chorobnějšími vokály a nervním kytarovými linkami jsou bez debat materiálem jen pro otrlého žánrového posluchače.

A to, že se dá jít ještě dál, ukázali bratři v dalších nahrávkách, které pečlivě zmapoval label na domácí půdě nejpovolanější a to Bizarre Leprous Production v podobě pěti po strop nacpaných kompilací s názvem “Nekronikle Continues“…tohle nikdy neskončí…

Držím v ruce tenhle komplet, který jsem ráno vyzvedl v zásilkovně a mísí se ve mně pocity nostalgie, vzrušení i fascinace…přesně jako když jsem kapelu slyšel prvně ze sprasené kazety.  Zapomeň na tanečky v dětských oblečkách a úsměvy na fesťáku, tohle je gore v krystalické podobě a o čem to je, tomu se nikdo nesměje.

5/5

Grinch

Pure - Hell on Earth

Pure je jméno, které na domácí grindcore scéně už nějakou dobu rezonuje. Někoho neočekávaně sestřelilo tři roky debutní mini CD a někdo šel na jistotu za kapelní sestavou, jejíž složení garantuje bez debat minimálně výkon hodný pozornosti žánrového posluchače.

Tak jako název Pure vzniknul tak nějak samospádem, vznikla samospádem i tahle kapela nebo projekt…těžko říct, jak to uchopit. Každopádně jedno je jisté, že základní kámen byl položen v roce 2017 na troskách legendární rubanice БУТ, kdy kytaristu Honzu a bubeníka Zbyňu začaly po třech letech svrbět prsty. Přes veškeré snahy se jejich nová tvorba stočila k tomu, co jim jde nejlépe. Ve zkušebně se následně objevuje s basou Vlakin (Ingrowing) a po poslechu demonahrávky se přidává na vokálu Bilos (Malignant Tumour). První kapitolu kapely/projektu společně s uvedeným mini CD uzavírá hostující vokalista Topi (Pigsty). Mini CD rozpoutává pod vynikajícím obalem (toto se tofužel nedá říct o obalu z Hell on Earth) libozvučné deseti skladbové grindcore peklo. Druhou kapitolu PURE uzavírá právě recenzovaná nahrávka Hell on Earth, která spatřuje světlo světa tři roky po debutním mini a na které nahrazuje vytíženého Vlakina mistr neméně profláknutá postava domácí scény Beherit (Ahumado Granujo nebo Alienation Mental).

Na plnohodnotném albu natahuje kapela dvounásobně jak track list, tak stopáž…tudíž se dostáváme na dvacet skladeb a stopáž necelých dvaceti čtyř minut, což je u tohoto žánru optimální. Jen ta grafika mi oproti debutu prostě nesedí, stejně jako font z bookletu. Nahrávalo se opět u Otyna v Davosu, takže zvuk nemohl dopadnout špatně, stejně jako tvorba z rukou a hrdel lidí z Ahumado Granujo, Alienation Mental, Bizarre Embalming, БУТ, Dobytčí Mor, Ingrowing, Isacaarum, Kandar, Malignant Tumour, Pigsty, Plastic Grave, Rubufaso Mukufo, Sick Sinus Syndrome nebo Uprise…slušný výčet více jak dvaceti let zkušeností s tímhle třeskutým žánrem u všech zúčastněných.   

Kapela koncertovala nejprve z Bilosem a poté s Topim, se kterým jsem je viděl letos na Obscene Extreme a bylo to maso. Maso je ostatně i poslech nahrávky samotné, protože po intru z mocného hororového bijáku Hellraiser se to sype jedna báseň. Báseň je to ovšem pořádně naštvaná, jak se na daný rank sluší a patří. Skladby se ani zdaleka nepřibližují hranici dvou minut a paní nuda zde vskutku nemá prostor dělat posluchači v hlavě neplechu. Kompozice léty prověřených kytarových a bubenických postupů je vskutku čirou radostí poslouchat. Chvilku jsem si sice musel trochu zvykat na polohu vokálu, ale nakonec mi dosedl jako poslední díl bezchybné skládačky toho nejlepšího, co můžeš na domácí scéně a v daném žánru poslechnout (no…uvidíme, spíše uslyšíme, jak budou znít z nahrávky nové válce mocných Ingrowing). Po Sick Sinus Syndrome je tu další grindová a to doslova kamarádská radost pro radost…radost budeš mít taky, když si stříbrný kotouček za lidový peníz koupíš…teda až na ten obal, ale tím si nenecháme tu radost kazit, žejo. TOP!

PS: křest proběhne pod taktovkou Marcelky na letošním Power Grindcore.

5/5

Grinch

11.11.2023 – Extreme Nordic Meeting vol. 2 - Liberec, Azyl

V libereckém Azylu proběhlo již druhé hlučné dostaveníčko pod hlavičkou EXTREME NORDIC MEETING. Stejně jako v prvním ročníků někdy vloni v září měli prsty na akci vystupující fastcore úderníci MIKExWAZOWSKI, kteří se na proklatě nízké azylácké stagi cca po roce opět potkali s anarcho punx INSTANT IRONY.

Akce tradičně pod heslem: “Absolutně nulová tolerance rasismu, nacismu, fašismu, homofobie a sexismu!“ a vstup od 161 Kč vejš dle možností každého platícího přilákala méně lidí, než jsem čekal…škoda. Akci odstartovali téměř na plakátový start MIKExWAZOWSKI. Tahle čtverka mě baví od začátku, a nejen na jejich koncertech, ale i doposud jediné nahrávce v podobě split kazety s LADY GAZA je vidět poměrně velký progres, za kterým zřejmě stojí/stálo mimo aktivního hraní i působení Maršálků v dalších hlučných kapelách. Jednotlivé výbuchy hněvu od intra “uděláme bordel“ měly krom devastačního účinku i dostatek záchytných bodů. Zpěvák bez váhání smázl pomyslnou hranici tvořenou hranou pódia a celkově to pěkně tlačilo. Set nebyl zbytečně dlouhý a každý ho mohl zakončit v novém triku kapely a s vegan tortillou v ruce. Bez zbytečných průtahů naskočila power violence dvojice LADY GAZA. Ještě kratší a v jistém ohledu i extrémnější výbuchy měla na svědomí v Liberci dobře známá dvojice Oskar (Interpunkce, Terminator X) a Petr (Sølitär, Murder Inc.), která za řízného zvuku sáhla krom letošní nahrávky i do zmíněného splitu s MIKExWAZOWSKI. Z pódia to opět solidně tlačilo a po setu nebyl problém zakoupit nějaké nahrávky v distru labelu “S Kudlou V Zádech“, za kterým stojí právě Oskar. Po těchto dvou extrémních libových setech a zjištění, že další kapela KLINGER z důvodu nemoci nevystoupí jsem dostal porci anarcho punku z Ústí Nad Orlicí. S kapelou INSTANT IRONY jsem se potkal vůbec poprvé a zle to rozhodně nedopadlo. Ovšem úplně jsem se zpočátku nedokázal přepnout z nastoleného hudebního modu a chvilku mi trvalo si zvyknout na produkci i zvuk. Poměrně chytlavá a jak již produkovaný žánr dává tušit i angažovaná tvorba rozhýbala většinu přítomných. Set jsem sice neviděl do konce, ale z jeho poloviny dle setlistu na stagi jsem si odnesl jen pozitivní hudební dojmy. Ostatně můžeš posoudit sám na bandcampu kapely…ještě lepší by bylo vyrazit na koncert, protože na zadku můžeš sedět v důchody a pokud máš hlouběji do kapsy, tak konkrétně na obdobných akcí se u vstupu vždycky nějak domluvíš.

Doufám, že se uvidíme na příštím ročníku.

Grinch.

Disfigured Corpse - Sick World MMXXIII

Je tomu už více jak pětadvacet let, co jsem si přinesl domů z jednoho CD bazaru splitko Total Death / Disfigured Corpse. Tenhle split byl jedním ze zakládajících kousků mojí tvrdě metalové CD sbírky společně s takovými veličinami jako Brutal Thruth nebo Cannibal Corpse. Následně jsem si už vždy kupoval novinková alba až do finálního “Human Corrosion“ z roku 2010...posléze samozřejmě i všechny nahrávky Antigod, kteří na troskách Disfigured Corpse tak nějak vznikli.

Asi zde nemá smysl podrobně pitvat historii této ostravské veličiny, jejíž kořeny sahají až do roku 1991, tedy rok před vydání uvedeného splitu, který je fanoušky stále hojně vyhledáván, takže došlo i na jeho reedici. Od té doby prošla kapela logicky kompozičně i zvukově nějakým tím vývojem, který aktuálně stagnuje na třeskutém hardcore grindu s potenciálem ti pořádně zamotat hlavu i nohy v pitu, což se stalo skutečností na Obscene Society festivalu, který byl návratů plný…samotný spojený festival Obscene Productions a Insane Society, velký návrat Ingrowing a právě Disfigured Corpse s novými tracky. Do té doby o sobě dala kapela pořádně vědět jen CD coverovou kompilací “25 let znetvořené mrtvoly“ vycházející jako příloha dnes již tofužel neexistujícího časopisu Pařát.

Ale dost keců okolo a šup na novinkové mini CD, které je vskutku mini, protože vlastní hudební nosič ukrytý ve slušivém digipacku, který grafikou navazuje na dlouholetou tradici kapely, obsahuje pouze tři skladby v celkové stopáži necelých sedm a půl minuty. Sice chápu politiku vydavatele, ale tohle by se prostě hodilo více na sedm palců. Ještě se sluší zmínit, že je na spadnutí split s Ingrowing, kde budou mít obě kapely nové vály. Aktuální mini album otevírá provařená klipovka “Green Kill“, které stejně jako následujícím dvěma štychům sluší zvuk z Jablunkovského studia Southock Recording, který ještě šperkoval následně mistr Otyn ve Vyškově. Kapela sundává nohu z plynu pouze pro salvu hutných rifů umocňující skutečnou tvrdost nahrávky, které stejně jako grindcore kvapíky v tomhle dvouminutovém pekle (včetně intra) doprovází charakteristický vokál Vládi Třískaly. Strhující porce energie a skvělý žánrový mix provází posluchače i v následujících věcech. “Social Shock Corpse“ jednoznačně ukazuje, jak hodně zdatní jsou jednotliví hráči jak ve vlastním hraní, tak v kompozici, kdy ve zdánlivě jednoduché skladbě poutavě šperkují. Závěrečná věc “Sick World“ disponuje krom uvedeného i poměrně variabilním hlasovým projevem a apokalyptickým outrem.

Celkově je to svěží, perfektně zkomponované i zahrané, koncepčně i na první pohled graficky vymazlené (vlastní fyzický nosič budu v ruce držet až zítra…tak případně doplním nějaké informace/dojmy).

Jako ochutnávka na další aktivní období kapely je to TOP. Slušel by tomu rozhodně víc formát sedmi palců a nějaký ten vtip, na který jsme byli u kapely zvyklí.

4,5/5

Grinch

04.11.2023 - Infernal Bastion fest 16 – Jaroměř, Klub Bastion No. 35

Druhá návštěva Bastionu No. 35 v rámci dalšího Infernal festu byla ještě horší než ta minulá. Vím, že to zní fakt zle, ale pokud někam jedeš 300 kilometrů a dostaneš zvuk jak z kýble a skluz dvě hodiny bez jakékoli omluvitelné příčiny, tak je kritika prostě na místě…stejně jako je na zvážení, jestli má vůbec smysl plánovat výlet na další ročník…ale vezmeme si to pěkně popořadě.

Kdo v klubu byl, dobře ví, že je to s parkováním na trávě podél Labe na štíru, takže je na místě přijet s předstihem. Klub je otevřen totiž dříve, než je uvedeno na plakátu. Naštěstí se zde nekoná tradiční martyrium jako v libereckém Bunkru, kde je po změně majitele běžné, že se mezi dveřmi dozvíš, že to ještě nemají připravené a nechají tě stát v mrazu venku (pokud teda nejsi žena do třiceti let s výstřihem, žejo). Odbavení u pokladny v Bastionu bylo tradičně bez problémů, stejně jako bar s fér cenama. Tím ovšem pozitiva končí, protože už úvodní zvukařovy kejkle smrděly bez debat průserem.

Co jsem měl možnost vidět a slyšet, tak nejvíce zvuk odnesli pražští hardcore-punkeři JUST WAR. Tuhle kapelu sleduju od jejího počátku a nikdy mě jejich koncert nezklamal (jak klub, tak velké pódium na festivalu). V Bastionu jsem se skluzem pod taktovkou “zvukaře“, který pro mě zcela nepochopitelně pálil v klubu jedno cigáro za druhým dostal z JUST WAR údery rytmičku, rázové vlny z aparatury, zpětné vazby a hučení. Miki i Jehuda měli minimální prostor pro pohyb, aby něco nesnesitelně nehoukalo už do tak odporné zvukové koule. Zvukařova reakce na toto byla, já to neslyším, musím se podívat dopředu…wtf. JUST WAR začali střílet největší mordy v podobě “Atheist Prayer“ a “Cards and Dice“ hned ze začátku setu, ale díky zvuku šlo všechno do háje. Nakonec mě ani nemrzelo, že na pódium nevlezl Bilos s “The Hangman“, což jsem s ohledem na účast Malignant Tumour trošku očekával. Koncert dohráli, ale s čistým svědomím musím konstatovat, že horší zvuk jsem v životě neslyšel…a to jsem projezdil různé prostory včetně vykachlíkovaných bývalých hajzlíků pro třicet lidí na stojáka, kde v rámci DIY hrály špinavé screamo hardcory, a i tam byl zvuk čitelnější.

Jinak ve velmi kvalitním line-upu pokračovali zmínění MALIGNANT TUMOUR, kteří měli ten večer nejlepší zvuk. Až na backing vokály to šlo…Bilos si v tomto ohledu také nebral směrem ke zvukařskému pultu servítek. Přehrávka patnáct let starého alba “In Full Swing“, kterému bylo věnované celé tourko, mě posadila na zadek a jsem rád, že jsem stihnul alespoň jeho poslední zastávku právě v Bastionu. Bezchybný, energický a naprosto devastující set doplnily ještě další tracky z jiných alb v rámci přídavků. Oku lahodící grafika reedice přehrávaného alba se na fanoušky valila jak z obří plachty na stagi, tak ze slušivých trik v rámci kapelního merche. Škoda jen, že reedice desky vyšla pouze v boxu s pexesem a nikoli jako limit plus standardní asfalt. Samotný uvedený album, který původně vydal i na místě přítomný Barvák je plný silných momentů a všechny jsem je do puntíku z pódia dostal…kloubouček.

Set MT mi neskutečně spravil náladu, a i přes opět zhoršující se zvuk mi jí udrželi ve skvělé formě i následující INGROWING. I přes utopenou kytaru a hůře čitelné bicí, což je zejména při techničtěji pojatém grindcoru jaký hrají Ingrowing dost zásadní, jsem si sedl na zadek podruhé.  Koncert byl ještě mocnější, než na Obscene Society letos na jaře, kde to naprosto ovládli…stejně jako nyní Infernal Bastion fest 16…nikdo nic jiného asi nečekal. Přehrávky z kultovních desek mísící rifovou devastaci s matematickou techničností plus naprosto zničující novinky, se kterými se jde za chvíli do studia k Otynovi do Vyškova…bez debat první liga! K tomu nefalšovaná skromnost člověka, který formoval domácí grindcore scénu a vyšla o něm zaslouženě i kniha…pokud nemáš, kup si jí. Ingrowing jsou jednoznačně klenot domácí extrémní scény, v jehož návrat na pódia už nikdo nedoufal a mezitím už je prakticky na cestě nový materiál ve formě CD splitu s další restartovanou legendou Disfigured Corpse, se kterou se Ingrowing tak rádi špičkují (jinak Disfigured Corpse mají už jedno novinkové mini CD venku…škoda jen, že má pouze tři válce).

Slušně rozjetý večírek s na dnešní poměry až závratnou návštěvností (klub byl solidně zaplněný) stopnul až výpadek proudu během první skladby od FAUST. Tihle thrasheři hrají poměrně často (protože jsou prostě skvělí), takže nemělo smysl čekat až to někdo dá do pořádku, protože se kolem elektřiny lítalo téměř půl hodiny a celkový skluz tahle nehoda natáhla na neuvěřitelné dvě hodiny. Dostal jsem smsku, že už se hraje, když jsme kličkovali mezi srnkami a divokými prasaty mezi Josefovem a Lázněmi Bělohrad.

Jak jsem psal v úvodu, další účast je i přes opakovaně skvělý line-up vskutku na zvážení. Zvuk a skluz...jedna velká bída. Nějaká videa najdeš u mě na stránce a špičkové fotky od Jardy najdeš zde.

Grinch

20.10.2023 - Sick Sinus Syndrome, Impulsealer, Močový Khameni, Laid to Waste – Želízy, Kovárna

Do Želíz jezdím rád. Krásná příroda Kokořínska protkaná sochařským umem Václava Levého a hospoda Kovárna, u které pravidelně probíhá jednodenní festival Želíszká Kovadlina. V Kovárně se za rok odehraje i pár vnitřních akcí a line-up stojí vždycky zato. Ostatně ne jinak tomu bylo předposlední říjnový víkend.

Tuhle akci bych se nebál nazvat sletem bubeníků, protože ihned první set, který měli na svědomí IMPULSEALER, byl až na zvuk jedna velká hudební paráda. Na můj vkus se hrálo trochu potmě a trochu moc nahlas, ale vem, to čert…třeba ten, který stráží bar uvnitř hospody. Čistokrevný grindcore v podání malého Johna (ex-Bowel Fuck, Destructive Explosion Of Anal Garland, Godsfury, Pisstolero, Roach Sodomy) a Marzeny (ex-Marnost, Hibakusha, Marne a další) trhal dlažbu z podlahy Kovárny. Kulomet krátkých a nervních fláků nedával prostor k výdechu. Poslední nahrávku v podobě split kazety s My Body is a Cage z loňského roku společně s kompletní diskografií kapely poslouchej na bandcampu…tohle stojí zato jak živě, tak z nahrávky.

Další hudební parádičku večera měli na svědomí nekorunovaní králové Želíz ústečtí MOČOVÝ KHAMENI. Precizně zahraná kolize crust a grindu s přídavky v podobě coverů kapely typu Disrupt, na které se celá tvorba tria odkazuje, je vždycky zárukou kvality. Khameni mě zničí, kdekoli hrajou, téměř vždy mají skvělý zvuk (i tady se zadařilo) a často klubovou akci s přehledem hudebně ovládnou…je až neuvěřitelné s jakou lehkostí sypou tak agresivní muziku, ještě když si bubeník u toho vesele prozpěvuje…čirá radost sledovat jejich koncert. Radost byla sledovat i další set, který návštěvníka přesunul od grindu k poctivému thrash metalu. Ani zde bubeník nezůstal výkonem schovaný za spoluhráči, protože Adam (Crippled Fingers, Congenital Anomalies a teď nevím, jestli má ještě čtvrtou kapelu) to sype s přehledem i mezi extrémními hudebními žánry…tady s LAID TO WASTE, kteří jako česko-americká thrashová kapela přidávají do vínku i trošku osmdesátkového speedu. Psal jsem recenze a tedy velmi poctivě naposlouchal obě desky a rozhodně velká spokojenost. Ostatně stejně jako z posledního viděného koncertu loni v Liberci s Faustem. Delší tracky vyrážené kompozičním umem a dostatečně naplněným potenciálem dvou kytar. Přesto mi do dnešního až na jejich přehrávku čistě grindového setu, který uzavíralo all star ( i když to Bilos nerad slyší) grindcore ostravské komando, úplně hudebně nesedli.

SICK SINUS SYNDROME…Bilos, Hary, Jurgen…Malignant Tumour, Pathologist, Ahumado Granujo/Ingrowing…psát něco víc by asi nebylo ani potřeba, žejo? Tofužel měl trošku zvukař problém s Bilosovým chorobným řevem, který nesporně patři k chorobnému grindcoru, který kapela už na třetí nahrávce šíří do světa. Kapelu jsem viděl, jak na velkém, tak malém venkovním pódiu (na malém právě loni na Želízské Kovadlině), ale klub nebo malý prostor téhle poctě žánru prostě sluší nejvíc. Učebnici postupů a partů, u kterých vlhne oko každého fanouška žánru, nemohl poškodit ani slabší zvuk, protože tady to prostě chrastit a vazbit musí, i kdyby se na apárat od Metaliccy hrálo. Závěrečná cover lahůdka už jen všechny přítomné utvrdila v tom, kdo tady drží stále prapor žánru.

Sleduj FB stránku Kovárny a choď na koncerty.

Nějaké fotky od Vaška nejdeš ZDE.

Grinch