Zastávka SO MANY WAYS TO KILL TOUR u Faráře

3.3.2018 – Waco Jesus, Cliteater, Bleed The Victim, Death bed Confession, Meet the Mailman

SO MANY WAYS TO KILL, název tourka čtyř americkejch kapel a jednoho holandskýho supportu, který nemohlo nechat žádnýho grindovýho fanouška v klidu. Proč? Protože hlavní americká banda byli mocní WACO JESUS, kteří udělali před patnácti lety na scéně svým druhým full albem „Filth“ pořádnej death grindovej rozruch.

Navíc když si přičteš support v podobě CLITEATER, pak už tě vlastně ani nezajímá, jak hrajou další kapely a prostě na akci vyrazíš. Tohle byl přesně můj případ, když jsem se chystal K Farářovi do Bolky na třetí a zároveň poslední zastávku týhle vražedný hudební nálože v Čechách.

No nakonec jsem byl o to víc mile překvapenej, z toho co předvedly zbylý tři kapelky DEATH BED CONFESSION, BLEED THE VICTIM a MEET THE MAILMANN, který dovalily společně s Waco ze zámoří.

Sice jsem čekal v Orthodoxu větší nátřesk, ale i tak měly kapely poměrně slušnej support ze strany fans, došlo i na mosh včetně poněkud nesmělejch vpádů na pódium, vyřvávaly se přídavky, prodával se merch, kapely si nehrály na hvězdy…prostě UG jak má bejt. Zvukově za danejch podmínek klubu bych neměl krom mírnýho vazbeníčka žádný výtky, stejně jako ke slušně ukočírovanýmu line-upu, kterej nekončil v ranních hodinách, jelikož to měl Jirka Farář pevně ve svejch rukách.

S minimálním skluzem oproti avizovanýmu času naběhli na pódium kanadští MEET THE MAILMANN, který byli alespoň pro mě, stejně jako následující dvě grupy, velkou neznámou. Šestičlenná kapela profilující se jako thrash metal předvedla spíše hudební porci v ranku, jak ji charakterizoval na posteru pořadatel a to punkující heavy metal. Ostatně můžeš posoudit sám na bandcampu kapely, kde je kompletně k dispozici epko „Knock Knock Dead, Blood Scream and Gore“ z roku 2014. Na akci se hrálo samo i z novýho full materiálu „Then You Will Die“. Na rovinu se přiznám, že když zazněly klávesy, polil mě horkej pot z toho, co se bude dít, ovšem obavy nebyly rozhodně na místě. Šestice hudebníků tísnící se na poměrně malym pódiu předvedla kompoziční středně dlouhý jednohubky odehraný s pořádnou dávkou nadšení. V průběhu dvou tracků jsem vstřebal nejen klávesy házející do muziky i nějakej ten sampl, ale i převážně heavy metalově znějícího vokalistu. Hrátky obou kytaristů lahodily nejen uchu, ale i oku. Stejně jako se zpěvák občas pustil do ostřejší polohy vokálu, tak hudebníci nejedenkrát dokázali bez jakýkoli křeče přejít k brutálním rifovačkám spojenejch s rychlejšími tempy. Celkově koncert vyzněl výborně a jsem věru rád, že jsem si opět rozšířil hudební obzory.

Ještě bych rád upřesnil, že zmíněnej minimální skluz lze přičíst i téměř tetrisu ve skládání cajků v klubu, kde se s fanouškama dělil o plac ještě Rowdies (Maximed Records) s distrem a kapely se svým merchem.

Druhá vystupující kapela, tentokráte přímo ze Spojenejch států BLEED THE VICTIM, mě čapla ihned od úvodních tónů. Čtveřice technickejch thrasherů z Kansasu nezapomínající na melodičnost nabídla nehoráznou hudební kadenci čpící místy kultovními Death (poloha vokálu, kompoziční stavba…živě to bylo nepřeslechnutelný). Grupa čerpala z debutního fullka „Flawless Execution“, který vypustila jako „digitální nahrávku“ v roce 2016. S ohledem na kvality materiálu, kterej najdeš k poslechu na youtube kanálu kapely, se opravdu divim, že se nahrávky nechopil ještě žádnej label. Navíc, to co předvedli na pódiu, bylo jedním slovem famózní…nasazení za hranicí únosnosti, precizní hráčský výkony…rychlost, technika ve spojení s agresí přecházející nenuceně do melodičnosti…jedna velká paráda. V Evropě se kapela působící na scéně osmým rokem ukázala poprvé a popravdě s ohledem, že neočekávám záporný reakce ze strany fans ani pořadatelů, rozhodně ne naposled. Kapelku si rozhodně poslechni, neprohloupíš.

DEATH BED CONFESSION profilující se jako heavy fucking metal byla další na první poslech poměrně zvláštní vystupující kapelkou tohoto večera. Parta týpků z Denveru (pozor na záměnu s Deathbed Confessions z Washingtonu, jak jsem to viděl v různých eventech) se vyhoupla na pódium taktéž s klávesovou a navíc PC složkou obstarávající spíše samply a různý zkreslující efekty vedoucí k záměru skloubit v pěti členech to nejlepší z těžkýho kovu od 70. let do současnosti, což se jim poměrně dařilo. Velká variabilita vokálu frontmana dotahovaná doprovodným vokálem sakra zručnýho kytaristy mě vskutku překvapila. Kytarová práce projíždějící žánry jako stoner, groove, heavy či hard rock nedala ani na vteřinu prostor k nudě. Hrálo se ze stejnojmennýho debutu z roku 2011, kterej nadeš na bandcampu, epka z roku 2014, ze kterýho najdeš ukázky na youtube a s odstupem času (i vstřebáváním spousty doposud neznámý muziky) nejsem schopen posoudit, jestli zaznělo i něco z nový desky, kterou kapela chystá. Naprosto zlomovým momentem setu, byl pro mě track „Nautilus“ z uvedenýho čtyři roky starýho epka, kterej mě kloubením moderně znějící hry á la XKRUDE v nej formě a totálního rockovýho softu posadil na prdel. Pokud se tahle kapela vymykala z koncertního večera, tak max. svým pojetím metalu nikoliv kvalitou, kterou se rozhodně nešetřilo ani v sestavování kapel na tour.

To, že se nešetřilo na kvalitě je samo patrný už z headlinerů večera v podobě holandských CLITEATER a amerických WACO JESUS.

Jako první rozdrtili na prach Farářovu sluj právě holandští grindeři CLITEATER, při jejichž kolizi grindu, rock n rollu a špetky gore se strhl poměrně solidní mosh pit. Vokalistovi artistický kousky umocňovali zběsilost vystoupení týhle všem dobře známý grupy mající na kontě od roku 2002 již šest full alb nepostrádající krom kvalitní muziky i notnou dávku nadhledu. Kdybych napsal cokoliv víc, než že vyřvanej přídavek ze strany fans byl na místě, bylo by to nošením dříví do lesa.

Vrcholem večera, alespoň teda pro mě, bylo vystoupení death grindový mašiny (samo se jednalo o death US střihu) z americkýho městečka Eureka ve státě Illinois WACO JESUS. Stejně devastačně jako dopadl zátah FBI na sektu Davidiánů, dopadl i dnešní gig Waco Jesus, který si dali název právě po neblaze proslulý události poblíž města Waco v roce 1993. I když v pozměněný sestavě, tak naprosto bravurně, tahle čtyřka šílenců, šokující potencionální posluchače už koncepcí obalů svejch nahrávek, vypálila tracky z průřezu celý tvorby (pět full alb). Nechyběly samo štychy z v úvodu zmíněný kultovky „Filth“, tak z mojí osobní topinky a zároveň poslední fošny „Mayhem Doctrine“. Zvuk byl stejně jako vlastní koncert vskutku vražednej, pokračoval mosh, dokonce se i nějakej ten odvážlivec vrhnul na pódium v rámci odvety „útoku“ zpěváka do publika. Hudebníci předvedli vysokooktanovou palbu bez sebemenšího zaváhání…metronomická bicí baterie, rychlý prsty a hmatnících a extrémní poloha vokálu…pro mě jednoznačně prozatím nej live set letošního roku.

Velkej respekt patří Jirkovi, že se pustil do takovýho pořadatelskýho sousta. Nějaký fotky jsem na akci udělal, takže až je proberu, jelikož z moshe bude spousta materiálu nepoužitelnýho, hodím odkaz.

Edit: link na fotky

Grinch