Exorcizphobia - About Us Without Us

Exorcizphobia - About Us Without Us

Je to poměrně už dávná historie (minimálně v životě řady českých kapel), kdy mi Rowdies přihrál cd-erkové samovydání “Disease Inside“ od trutnovské thrashárny Exorcizphobia. My se aktuálně bez představovačky kapely zastavíme pár let zpět od letošního letopočtu u desky “About Us Without Us“, která vznikla nejen s novým bubeníkem Filipem, ale bez debat je prozatím nejvíce soft nahrávkou v historii kapely. O následovníkovi jménem “Digitotality“ bude řeč časem, stejně jako o letošním chystaném ípku, které vyjde jako split s kostarickými Heresy.

O kapele už na Crumpitu pár slov padlo, ať v rámci recky na trojsplit EXORCIZPHOBIA/CATASTROFY/KAAR či v rámci reportů z akcí. Každopádně toto jméno není neznámé prakticky žádnému domácímu fanouškovi tvrdých kytar, který nezamrzl u dvou až tří megakapel a nekupuje pořád dokola jejich prachy z peněženek tahající nesmyslné reedice na tisíc a jeden způsob.

Vlastně teprve druhé full album v historii bandu vyšlo opět u Koníka a jeho labelu Support Underground, což je zaběhlá domácí značka, kde vedle prostě asi fakt nesáhneš. Pro label standardní dvou panelový digipack se stříbrným kotoučkem následovala o rok později asfaltová verze. Na stole mám ovšem CD verzi, jejíž na první pohled minimalistické grafické zpracování extrémně narušuje poměrně masivní booklet s full textovou výbavou a řadou znepokojivých grafických prvků…ostatně jako texty samotné.

Minimalismus nelze samozřejmě čekat ani od vlastní hudební náplně, kde na pětatřiceti minutách dostává fanoušek opět velmi nadstandardní porci domácího thrashe se zvukem ze studia Pulton, kde třeba krom Člověka v Plísni vznikla i debutní deska Final Flag, což je více než jen personálně propojená kapela. Ale zpět k Exorcizphobii, která v rámci devíti tracků servíruje mimo thrash a crossover, na který jsme zvyklí i poměrně dost heavy ranku a nebojí se ani rockové balady “Time Does Not Heal“ vystřižené jako ze staré školy. Ona ta stará škola se táhne víceméně v průběhu celé nahrávky čerpající z řady velkých jmen, ovšem pozor kopírka se vskutku nekoná. Koná se ovšem velmi melodická, energická i americkým hardcore punkem střižená jízda (zas ty Final Flag), které s ohledem na předchozí i následující nahrávku působí minimálně zvláštně bez měřítek kvality, které tahle nahrávka má bez debat na rozdávání.

Po kratičkém intru posluchač najede na neuvěřitelnou lehkost, se kterou kapela projede celou desku. Ať už se jedná o práci nového bubeníka, či práci s vokálem Tomáše Skořepy. O naplněném potenciálu dvou kytar, kompozičních či hráčských dovednostech se asi zmiňovat nemusím vůbec. Stačí jen vychutnávat všechny aspekty včetně povedeného zvuku a objevovat různá zákoutí leckdy stvořená pod vlivem kapel, k nimž členové netají své velké sympatie. Střídání ostrých, melodických i sígrovských pasáží probíhá naprosto ladně, stejně jako vkládání kytarových linek a sólíček. Za vše mluví koncepce a přechody mezi skladbami “Gypsy Rock'n'roller“, jejíž název taktéž mluví za vše, ostřejší i namakanou “Beggars Of Today“ a již zmíněnou baladou “Time Does Not Heal“. Pestré, svěží a to nejen na domácí poměry.         

Nadstandardní je i lyrická náplň dílka…přesto úplně nevím kam album zařadit…což je třeba účel nebo i mnohokráte potvrzené “i cesta je cíl“.  

4/5

Grinch