Krüger - Oblbnuté Mozky
I když má doposud jediné LP crust punkové
mlátičky Krüger “Oblbnuté Mozky“ za sebou už téměř tři křížky, působí hudebně i
textově neskutečně čerstvě a svěže. Představovat tuhle pražskou partičku
nakusující druhou dekádu existence a s poznávacím znamením v podobě
nezaměnitelné Blanche na mikrofonu, by bylo bez debat nošením dříví do lesa,
takže jdeme rovnou na věc.
Dvacetiminutová nahrávka “Oblbnuté Mozky“ vyšla
na černém asfaltu v černobílém přebalu v kooperaci menších i větších
evropských labelů a jednoho vydavatelství z Peru. Přebálku má na svědomí
Steve z belgických žánrově spřízněných Visions of War. Grafika je samozřejmě
poplatná žánru a vložený rozevírací booklet s full textovou výbavou v českém/slovenském
a anglickém jazyce je vyveden vskutku náramně. Krom textového poselství se v něm
mimo jiné dozvíš, že hutný zvuk nahrávky vzniknul v šumavském studiu Hellsound.
Po těchto dvou odstavcích si zajisté říkáš, že
tohle má nabito, že? A taky že jo. Po salvě z kulometu a dalších zvuků
války ti kapela ihned v instrumentálním intru předvede, co tě v následujících
dvaceti minutách a v podobě dalších dvanácti stop čeká. Poměrně brutální
dis-beat s vytaženou basovou kytarou a dvěma nenávistnými vokály hrne
tuhle káru plnou spravedlivého hněvu nekompromisně vpřed. Blanche s Tadeasem
v naprostém souladu štěkají do tepající muziky, kde bys místo pro oddech
vskutku pohledal. Pokud track přeleze dvě minuty stopáže, je to spíše výjimkou…ostatně
stejně jako zvolnění, které přichází až se čtvrtou skladbou “Ilúzie“.
Podezřívám hudebníky, že tohle zvolnění bylo spíše umocněním následujících
skladeb, které mají opět velmi vysoké oktanové číslo. Ono v podstatě vysoké
oktanové číslo má celá nahrávka, kór když si při pro fanouška žánru vskutku našláplých
skladbách přečteš ještě texty. Nahrávka ovšem není “jen“ d-beatou pumelenicí,
ale blýskne se i metaličností, sólíčkem či vkusně zapojeným kompozičním nápadem
jako třeba ve výrazném kusu “Zrádcovia vrahovia“. Těchto vychytávek dostaneš
více na druhé straně asfaltu, které alespoň pro mě nakonec dominuje neskutečná,
rock n rollem nasmrádla, hitovka “Retroverze morálky“. Co na tom, že spoustu
užitých postupů či nápadů, v dalších kompozičně i tahem na branku
sestavených skladbách, jsme už někde slyšeli…tohle šlape jako dobře seřízenej a
namazanej stroj.
Závěrem coverka od kultovních Telex a pak znova,
znova a znova. V několika dnech jsem to dal minimálně dvacetkrát a je to
jízda přímo z pekla. Výsledný dojem nemůže být tedy jiný, než běž do toho,
pokud desku neznáš/nemáš. Pokud znáš/máš, pusť si ji znovu, protože tohle dělí
na scéně zrno od plev.
4,5/5
Grinch
Žádné komentáře:
Okomentovat