Druhý ročník zimní indoorové verze
již poměrně známého severočeského festivalu Death Coffee Párty proběhl poslední
listopadový víkend v litoměřické Baronce. Torment Fest II se i přes slabší
line-up spojený logicky se slabší účastí oproti loňskému ročníku, kterému kralovali
Benighted, nakonec poměrně vydařil.
Na loňském ročníku, který byl
vyprodaný, se nedalo prakticky hnout, jelikož klub Baronka není nafukovací a Francouzi
Benighted spolu s českými tanečními fekálníky Gutalax a samozřejmě i
dalšími kapelami přilákali fanoušky napříč spektrem extrémních kytarových žánrů…takže
kvanta. Letošní line-up byl postaven podobně, ovšem maďarská těžkotonážní
kolize death metalu brutálnější střihu a grindu s úlety do smrdutého gore Clitgore
zrušila dva týdny před samotnou akcí svou účast a akce se smrskla na pět chodů,
z nichž první připadl na poměrně novou českou grindcore rubanici Insistent.
Čtverka ostřílených hudebníků
postavila tuhle grindcore hydru v letošním roce na troskách v žánru dobře
známých Destructive Explosion Of Anal Garland. S ohledem na kvality
hudebníků, přišlo již v první polovině roku šestiskladbové demíčko „Serenity
Of Suffering“, které následně spatřilo světlo světa ve formě split CD s žánrově
spřízněnými jihočechy Бут. Tohle cédko bylo na akci k mání, stejně jako
trika s přebálkou z uvedeného nosiče, který je v rámci žánru
vskutku jednohubkou a ze kterého se také logicky hrálo. Než ztratím pár slov o
vlastním setu, považuji za důležité uvést, že se borci chystají do studia s novým
materiálem, který spatří světlo světa jako EP a rovnou ve fyzické podobě. Dále
je na spadnutí videoklip ke skladbě „Cursed“, která samo na akci zazněla. Živě
jsem se k muzice INSISTENT musel
trošku prokousat s ohledem na zvuk, který jsem vstřebal až po pár
skladbách. Poté už jen maximální spokojenost s diktátem jako z hudebního nosiče. Optimální
délka tracků s vyváženou porcí techniky, sypanic, rifovaček…s hrubším
vokálem…prostě jak z učebnice, ovšem s autorským přístupem, který
stojí na hudebních zkušenostech a působení jednotlivých hudebníků i v jiných (někdy
jiných i žánrově jiných) kapelách. Pro mě jednoznačně TOP večera, který vidělo
s ohledem na černého petra v podobě otevíráku nejméně návštěvníků…škoda.
Na německé death metalisty EPIDEMIC SCORN, kterým nebyly cizí i
moderní core postupy už fanoušků znatelně přibylo a pod pódiem se začaly
objevovat náznaky kotle. Kapelu jsem si matně vybavoval z nějakého festivalového
prostředí, ovšem s ohledem na daný žánr, který vyloženě nevyhledávám, jsem
ji řádně vstřebal až na Torment Festu. Po technické a zvukové stránce nešlo
vystoupení i přes absenci jedné z kytar prakticky nic vytknout. Precizní
technická práce pilovaná čtrnáct let musela zaručeně učarovat většinu
přítomných libující si v moderně, ostatně stejně jako letošní album „Rebirth“,
který kapela jako předchozí nahrávky vypustila na CD pouze vlastními silami. Melodická
a zároveň i notně brutální produkce bavila i mě jako žánr nevyhledávajícího,
jak jsem již uvedl, ovšem ke konci setu už mě začaly lehce nudit minimálně pro
mě opakující se motivy…což bylo asi z větší části spíše subjektivní…ostatně
každý si může udělat obrázek sám poslechem novinkové desky na bandcampu kapely.
Taneční trojice pornohvězd SPASM měla publikum již řádně předžvýkané
předchozím setem a svými hitovkami a standardně oplzlými proslovy mezi
jednotlivými štychy přivedla fanoušky zcela dle očekávání do varu. Jednodušší,
leč o to účinnější taneční liga s extrémními svatovítskými úlety umocněná
pódiovou show frontmana Radima sedla každému, kdo dokáže mít zdravý nadhled nad
tématikckou stránkou kapely. I přes uvedenou jednoduchost patří kapela mezi
stálice domácího žánrového rybníčku, jelikož krom oplzlosti mají její skladby
hlavu i patu, což se bohužel v daném žánru poslední dobou moc nevidí. Víc
se asi nemá smysl rozepisovat, jelikož i žánrem nepolíbení vědí, o co to jde. Masturbation!
No pain! No Gain! Jinak pánové, stále čekám na nástupce „Pussy De Luxe“ a
kohokoli, kdo pustí „porno promo“ ze svojí sbírky, jelikož jej stále
marně sháním do své spasmovské kolekce.
Akci pořádající ANIME TORMENT mě bez okolků šmakovali
stejně jako na prvním ročníku Torment Festu, jelikož se řadí mezi kapely
produkující dnes poměrně populární žárn způsobem, který dokáže zaujmout i
posluchače mimo uvedený rank. Set se stroboskopickým nasvícením si nezadal co
do agresivity s grindcorovým otevírákem pražských hostů a svou technikou
hry s produkcí hostů německých…samozřejmě s tím, že byl usazen víc do
ranku core. Poměrně solidní moshing byl tedy zcela na místě. Jen dodám, že
vystoupení na Torment Festu tvořilo poslední zastávku evropského tour s mexickými
Muluc Pax, kteří nastupovali jako poslední ihned po „Animáčích“ a že od
letošního roku je druhé řadové
album kapely dostupné na vinylu.
Na rovinu musím ovšem napsat, že „zklamáním“
pro mě byla, no zklamáním…jak se to vezme, mexická deathová partička MULUC PAC, která dle mého rozhodně
nenaplňovala proklamované…možná za tím stála moje únava, možná velká očekávání
mixu Sepultury z období „Blood-Rooted“ a provařených Slipknot. Každopádně
kapelka byla nejen v ČR ale vlastně i na starém kontinentu vůbec poprvé. Jejich
tvorba živě obsahovala určitě prvky uvedených hudebních veličin a to minimálně
hrou na různé typy idiofonů, zřejmě teponaztli či užití kontrastně postavených moderních
samplů. Jednalo se tedy spíše v duchu tradice o hudební produkci rytmickou,
což částečně válcovalo technickou stránku věci. Ohlas od fanoušků, alespoň z té
části setu, co jsem viděl, byl vesměs pozitivní. Pódiová show kapely
byla ovšem bezchybná.
Rozhodně ovšem nebyl zklamáním v celkovém
dojmu druhý ročník Torment Festu, který stejně jako nepostrádal bezchybné
organizační zajištění od zvuku přes nasvícení až po mobilní pípu na pivko
kousek od sálu v případě přetlaku fanoušků nejen na akci ale na baru v hospodě.
Jen distraři se na to letos vybodli, což na druhou zase stranu umožnilo vystupujícím
kapelám větší odpal merche. Za mě rozhodně palec nahoru a následující ročník si
opět nenechám ujit.
Fotky z akce na mých stránkách.
Grinch
Žádné komentáře:
Okomentovat